Klíčovou dírkou

Starý dům s sebou nese vzpomínky, stejně jako to dělají lidé. Každý pokoj i předmět v domě má co vyprávět – o gangsterech, zapomenutých dětech, vztazích, které poznamenávají. Čas od času je ale potřeba vzpomínky uspořádat, ty zlé uklidit do bezpečí, ty opojné znovu prožít. I za cenu toho, že nebude lehké se v nich vyznat. Ale očistná cesta přece nemůže být pohodlná. I ve svém novém filmu nabízí Guy Maddin cestu podvědomím se všemi překážkami a překvapeními, která jsou zabalená do uhrančivých černobílých obrazů, jež uctívají i přetvářejí starou kinematografii. Snímek uchvacuje nejen velkou měrou nejednoznačnosti, ale i strhující obrazností, ve své „špinavé opulenci“ občas připomínající třeba dílo fotografa Joela Petera Witkina. Když se pracuje s univerzálními emocemi, nezáleží na tom, že je občas nesnadné se vyznat v jejich příčinách. Protože zjevná psychologie musí někdy ustoupit estetice. (MFF Karlovy Vary)