Klíčovou dírkou

Pokud jste intelektuál nebo to úspěšně předstíráte, pak se vám tenhle film možná bude líbit. Pro ostatní je to svérázná pocta Edu Woodovi. Černobílý film, divné hlášky v divných scénkách, sporné herecké výkony. Ale přiznávám, že po 35 minutách filmu jsem zmáčknul fast forward, tak mi mohlo zásadní poselství uniknout. (15.05.2012)

KVIFF 2012. Zbaběle jsem nezdrhnul, i když jsem k tomu párkrát náběh měl. Ale na rovinu - vůbec jsem nepochopil, co tím chtěl tvůrce říct. Pokud v tom někdo vidí něco víc než jen slátaninu divných (pardon, uměleckých) záběrů na ještě divněji hrající (pardon, osobitě a sugestivně) herce, rád si poslechnu vysvětlení. Ale na druhou stranu, bez takových filmů bych ani neměl pocit, že jsem ve Varech :-) Filmovému festivalu 3x hurá, bylo to zase super. (09.07.2012)

Odpudí nebo ovládne, rozhodně však neponechá v klidu... Umím si živě představit rozpravu tuctu rozhněvaných diváků nad tímto Maddinovým dílem; s těch dvanácti bude přibližně pět mluvit v jinotajích, tři rezignovaně mávnou rukou, dva budou dštít síru a jeden tiše mlžit a tvářit se důležitě. Jsem dvanáctý, co řeknu? V první řadě nemůžu než obdivovat vizuální ztvárnění filmu, dostal jsem nadmíru intenzivní dílo, dokonale "filmové", byť toto slovo zkrátka nejde napsat bez uvozovek. Maddin je mistr v propojování zašlých kinematografických praktik, které dokonale "resuscituje". Od němé avantgardy může bez větších obtíží přejít k novodobé touze po podvracení/znejistění, aniž by opoměl romantické snění. Kompozice záběrů může připomenout desítky projevů, přitom je stále dnešní, čili nenapodobuje konkrétní styl, jen ho svojsky interpretuje. Myslet si o tom můžeme cokoli, minimálně to však prokazuje, že prvky zdánlivě navždy uzamčené v určité etapě vývoje filmu nejsou mrtvé, často jen "mrtvě" využívané. Maddin je bohužel (z mé strany, pro druhého třeba klad) fanaticky zaujatý pro svůj svět a diváka vláčí sebou. Na začátku by se klidně mohl objevit titulek s doporučenou literaturou k pochopení filmu a vůbec by to nevadilo. Těká se od výjevu k výjevu -> věta jedné z postav "Tak moc dveří. A všechny je musíme otevřít...!" je klíčem k filmu, klíčem k této přetížené hře. Krásně vyvedené, bohužel se obávám, že drtivá většina diváků si s filmu odnese pár obrazů (je jedno, zda krásných či obscénních), které stěží zařadí. Pět v jinotajích hovořících diváků mi řekne cosi o záměru, tři rezignovaní potvrdí a film odpálí atd... Domnívám se, že názory obou skupin mají svůj díl legitimity. Zvláštní dílo. Doufám, že jste poznali můj stav dvanáctého: mlžím;) (MFF KV 2012) (01.08.2012)

Maddinův styl je vytříběnější s každým dalším filmem. Tentokrát kromě němé klasiky vzdává hold i rané avantgardě a filmu-noir. Totální audio-vizuální orgie. A mimoto - film, ve kterém polonahý duch postaršího muže provádí felaci na obřím zaprášeném penisu trčícím ze zdi, nezaslouží jiné než maximální hodnocení. (25.07.2012)

Jednak tomu krutě nesvědčí digitální kamera, Maddinův obraz ztratil kus své hrany, jednak je to poněkud uondané a postrádající energii. Jsem rád, že se mi konečně nějaký Maddinův film trochu nelíbil, už to začalo být podezřelé. Kdybych neviděl jediný Maddinův film, asi bych byl spokojený samotnou jinakostí - ale má na kontě zásadně lepší věci. Tohle je moc... normální... (18.04.2018)