Reklama

Reklama

Jiroovy vysněné sushi

(festivalový název)
  • USA Jiro Dreams of Sushi (více)
Dokumentární
USA, 2011, 82 min

Dokument o 85letém muži, který se své práci věnuje naplno a přes sedmdesát let dělá ve své malé restauraci sushi. Jeho restaurace se nachází v metru a i přes to, že je pouze pro 10 lidí honosí se třemi Michelinskými hvězdami. Jiro je na sebe příliš tvrdý a není nikdy spokojen, stejně tak je přísný na své syny z nichž jeden po něm bude muset jednou restauraci převzít. (HelloNiky)

(více)

Videa (2)

Recenze (60)

Tsuki 

všechny recenze uživatele

Osobně musím říct, že na mně větší dojem zanechal druhý dokument letošního festivalu Eigasai (Esence Japonska), ale tohle byl taky skvost mezi dokumenty o japonské kuchyni. Když u šéfkuchaře Džiróa vidíme to zapálení pro věc, a jak výbornému suši v podstatě věnoval celý život (a do dnes věnuje - koukala jsem se, že stále ještě ve svých devadesáti letech onu restauraci vede), tak se neubráníme pocitu velké úcty. Na druhou stranu může Džiró působit svým přehnaným perfekcionismem jako pošuk. Ono je to však relativní - v jeho případě totiž ten perfekcionismus nepůsobí jako přehnaná námaha, ale jako ryzí radost ve formě životního údělu. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,5)~ ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Člověk se ve své branži stane úspěšným, pokud ji zasvětí celý svůj život. Tohle málokdo dokáže. Samotný talent se hodí, ale není samozřejmě zárukou úspěchu. Pracovní morálka Japonců se pohybuje úplně v jiných dimenzích, než je to obvyklé. Pracovní morálka Jira je ještě nad ní. Aby byl člověk ve svém oboru nejlepší musí se neustále zdokonalovat. Milovníkům sushi mohu zaručit, že po zhlédnutí tohoto dokumentu budou milovníci ještě intenzivnější. Velmi oceňuji nevtíravou formu, která je ryze japonská. Vše doplňuje pěkná hudba a rozhovory, ve kterých se nikdo nesnaží někoho přechvalovat. Divák nakoukne, odkud se v takové nóbl restauraci berou jednotlivé suroviny. Od všech mořských potvor až po rýži. Lehce je mu nastíněn i zajímavý a precizní proces výroby. Samozřejmě za kvalitu se náležitě platí, a proto si večeři v této restauraci může dovolit jen několik vyvolených. Ale jakožto občasný pojídač sushi zcela odlišné kvality nepopírám, že bych si nedal. ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

´... Jiro sní o suši ..... Jiro sní o Suši ... Upřímně, ze začátku to na mne trochu působilo, jako kdyby jen rozdával laciné rozumy, které za moc nestojí, jenže, pak přišel zlom, čert ví proč, jestli je to hudbou, samotnou podstatou páně Jira, nebo jen a hlavně krásně zprostředkovaným pohledem na duši starosvětského Japonce.. Což je na západní, Americký pohled relativně majstrštyk, protože tu není žádný otravný glosátor, který se cpe do dění a celý film jen krásně a lehko plyne. Náhled na malou suši restauraci je to vskutku skvělý. Navíc je tu opravdu skvěle vybraná hudba, která v kombinaci některých scén a neskutečné kamery nabízí zážitek hodný plátna kin (příprava surovin, nebo nebezpečně podmanivě magoroidní scény z rybího trhu). A na konci vám ani vyprávění Jira nepřijde zas tak úplně prázdné a prvoplánové... Kdo ještě neviděl, jak se "masíruje" chobotnice? Hibaj koukat. ()

Pethushka 

všechny recenze uživatele

Mám pocit, že jsem se dívala na něco významného, co mě svým způsobem obohatilo. Krásně natočený dokument, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sushi. Smyslné rozhovory, příjemná hudba, zajímavý obsah. Nepůsobí to nijak komerčně, nevnucuje to žádné názory, jen se to rozplývá nad krásou chuti. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama