Obsahy(1)
Dokument o 85letém muži, který se své práci věnuje naplno a přes sedmdesát let dělá ve své malé restauraci sushi. Jeho restaurace se nachází v metru a i přes to, že je pouze pro 10 lidí honosí se třemi Michelinskými hvězdami. Jiro je na sebe příliš tvrdý a není nikdy spokojen, stejně tak je přísný na své syny z nichž jeden po něm bude muset jednou restauraci převzít. (HelloNiky)
(více)Videa (2)
Recenze (62)
Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. ()
toto ani zďaleka nie je len o sushi. Toľko myšlienok čo zaznejú v tomto 82 minútovom dokumente nepadne asi nikde. A všetko je k veci, žiadne omáčky, žiadne keci... Len prekonaním samého seba a tvrdou prácou je možné získať rešpekt.... No proste hlboké a s nádherným hudobným doprovodom. A dokonalosť? nejestvuje, no majster je ten kto sa k tomu priblíži najviac... ()
Jestli někdo dennodenně praktikuje tu samou práci už sedmdesát let a stále hledá nové postupy a rozhodně se necítí jako staré železo, bude to v devíti z deseti případů Japonec. Dokument o jídle nebyl nikdy tak zajímavý, tak inspirující. Je v tom cítit kus opravdové poezie, když vidíte přípravu od A do Z a rozhodně to i změní váš pohled na to jídlo, které si většina našinců představí jako "ty černé čtverečky". A co víc, ten člověk ve věku, kdy většina Čechů, pokud nejsou pod drnem tak nervózně přešlapují každý čtvrtek před Kauflandem a cestou domů se staví pro své kýble léků, tenhle člověk podává životní moudra s tou typicky asijskou poetikou. ()
Půlku filmu přemýšlím, že je to vlastně takový obyčejný "gen" dokument - výjimečný člověk, ale zachycený celkem standardně. Jenom ten povýšeně znějící soundtrack si mě od začátku získal. A pak se to najednou něco zlomilo, všechno do sebe začalo zapadat a z Jira upřímnost a láska k sushi jenom více a více filmem prokvétala. Je to oddanost, kterou se mohou chlubit pouze Japonci, je to skromnost, která je vlastní jenom starší generaci. Dokument Davida Gelba není ani zdaleka jenom o jídle. Většína hudby není původní, ale co více se může hodit ke kulinářské symfonii než Čajkovský, Richter či Philip Glass. 80 % ()
Fakt nádhernej dokument. Jiro dělá sushi už 75 let a pořád se mu nechce do důchodu. Má svojí restauraci, která sídlí ve stanici metra, vejde se do ní 10 lidí a "hajzly má na chodbě". I tak si účtuje vysoký ceny, rezervace jsou na měsíc dopředu a má 3 Michelinský hvězdy! Tohle není jen o něm. Ani o tom, jak se dělá sushi. Tohle je prostě něco vyššího. O životě. Protože když děláš něco, co tě baví, děláš to pořádně. Arigato. ()
Galerie (7)
Photo © Magnolia Pictures
Reklama