poster

Jiroovy vysněné sushi (festivalový název)

  • USA

    Jiro Dreams of Sushi

  • Velká Británie

    Jiro Dreams of Sushi

Dokumentární

USA, 2011, 82 min

Režie:

David Gelb

Kamera:

David Gelb

Producenti:

Ross M. Dinerstein
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Tsuki
    ****

    Osobně musím říct, že na mně větší dojem zanechal druhý dokument letošního festivalu Eigasai (Esence Japonska), ale tohle byl taky skvost mezi dokumenty o japonské kuchyni. Když u šéfkuchaře Džiróa vidíme to zapálení pro věc, a jak výbornému suši v podstatě věnoval celý život (a do dnes věnuje - koukala jsem se, že stále ještě ve svých devadesáti letech onu restauraci vede), tak se neubráníme pocitu velké úcty. Na druhou stranu může Džiró působit svým přehnaným perfekcionismem jako pošuk. Ono je to však relativní - v jeho případě totiž ten perfekcionismus nepůsobí jako přehnaná námaha, ale jako ryzí radost ve formě životního údělu. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,5)~(12.2.2016)

  • Pethushka
    *****

    Mám pocit, že jsem se dívala na něco významného, co mě svým způsobem obohatilo. Krásně natočený dokument, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sushi. Smyslné rozhovory, příjemná hudba, zajímavý obsah. Nepůsobí to nijak komerčně, nevnucuje to žádné názory, jen se to rozplývá nad krásou chuti.(21.7.2012)

  • BuryGol
    *****

    Fakt nádhernej dokument. Jiro dělá sushi už 75 let a pořád se mu nechce do důchodu. Má svojí restauraci, která sídlí ve stanici metra, vejde se do ní 10 lidí a "hajzly má na chodbě". I tak si účtuje vysoký ceny, rezervace jsou na měsíc dopředu a má 3 Michelinský hvězdy! Tohle není jen o něm. Ani o tom, jak se dělá sushi. Tohle je prostě něco vyššího. O životě. Protože když děláš něco, co tě baví, děláš to pořádně. Arigato.(17.9.2012)

  • zette
    *****

    Sushi miluji, stejne jako Japonce. Tento americky dokument je ale natolik dobre zpracovany, ze by me zaujal, i kdyby pojednaval o pekarstvi nekde v Poreci. Nepochybuji, ze Jirova restaurace, ovencena tremi Michelinskymi hvezdami ma tuto pochoutku na nejvyssi urovni a ja mohu jen se slzou v oku sledovat film s vedomim, ze toto sushi nikdy neochutnam:-). Presto, ta priprava a servirovani umocneno vybornou hudbou dava tusit, ze se jedna o mimoradny zazitek. Poucna a zajimava je i filosofie, jakou Jiro ve filmu prezentuje. Nejlepsi je, jak rika o tom, ze nektere kousky ryb se kvuli cerstvosti hodi jen v urcitou hodinu a to maji more par kilometru od restaurace... Tento film by povinne meli videt vsichni majitele, provozni a kuchari nasich stravovacich zarizeni, zvlast tech, co se pul sichty hrabou v mrazaku a sahaji po vegete a masoxu...(22.4.2015)

  • GodComplex
    ****

    Prijdete do nenapadne putyky zapadle nekde v utrobach Tokijskeho metra, maly podnik jen asi pro 10 lidi, objednate si na baru sushi, protoze tam stejne vesmes nic jineho nemaji, stary japonec vam pred ocima uhnaca malou hroudu ryze, na kterou pak placne slice syroveho masa z nejake ryby, potre to steteckem namocenym buhvi do ceho a voila, behem chvilky je vase vecere hotova, vezmete hulky, strcite si to veledilo do pusy, zacnete kousat, u toho si vas v tesne blizkosti stale vehementne prohlizi ten stary japonec jak vam smakuje, celi nervozni spolknete, reknete s usmevem hai, abyste neurazili a hotovo. A za tuhle sushi paradu zaplatite minimalne 30 000 yenu, tedy cca 6000,-Kc a to skutecne jen minimalne za naprosty zaklad. Pokud budete mlsni a objednate si treba sushi s chobotnici, kterou tam desitky let trenovani ucni musi pred pripravou hodiny masirovat aby nebyla gumova, tak se prohnete jeste mnohem vic. Proc? Protoze tohle sushi neni jen tak obycejne, tohle sushi je pripravene nejlepsim sushi makerem na svete Jiro Ono, o kterem je tento vesmes biograficky dokument se zamerenim na co jineho, nez na sushi. Je to hodne o zarputile japonske nature, az spiritualni cestou na vrchol hory, Jiro Ono poslednich 70 let nedela nic jineho nez Sushi, konicky? dalsi aspekty zivota? nezajem, jedina o co jde je delat nejlepsi sushi, kdy se stale zlepsujete i po desitkach let pracujete na technice a dovadite k dokonalosti ty nejmensi detaily. Kdyz do dane restaurace najmou noveho pracovnika, prvnich 10 let se pouze spiritualne a manualne pripravuje tvorbou vajicek, nez ho vubec pusti do procesu sushi vyroby. V tomhle ohledu je to fakt masakr a vazne by me zajimalo jestli je to sushi ve finale skutecne tak bozske a tak genialni, ze neco podobneho si jinde proste nedate. Myslim, ze po shlednuti tohoto dokumentu si spousta lidi fakt zaleti do Tokia na Jirovo sushi, protoze dokument funguje i jako fantasticke promo, ja sushi nijak zvlast nezeru, ale tohle bych mozna i za ty desitky tisic zkusil. Na druhe strane jidlo jako jidlo, jednalo by se skutecne o labuznicky zazitek na cely zivot? Dalsi zasadni element, kteremu se dokument venuje je proces tvorby vcetne dulezitosti vyberu surovin a tedy i nakupu kvalitnich ryb na ktere se poradaji skoro az ritualni aukce, je preci dulezite vybrat toho jednoznacne nejlepsiho tunaka ze vsech tunaku. Zacne to brousit do problemu extenzivniho rybareni v Japonsku, lovi se jak o zivot a jednotlive druhy ryb postupne mizi, ryby, ktere jeste pred par lety byly standardni soucasti menu uz byly komplet vyloveny a za chvili v morich nic nezbude, pak nebude ani zadne sushi. Je nutne zavest regulace, nelovit mlade ryby atd., ale sileni japonci lovi komplet vsechno, vcetne delfinu, ze kterych ani neni kvalitni maso, stejne to vrazdi ve velkem, viz. skvely dokument The Cove (2009). Jak rika Jiro, az diky extenzivnimu lovu vymre napr. tunak, bude za nej nejaka nahrada? Zrejme ne. Kazdopadne skvely dokument. 8/10(21.12.2014)