poster

Jiroovy vysněné sushi (festivalový název)

  • USA

    Jiro Dreams of Sushi

  • Velká Británie

    Jiro Dreams of Sushi

Dokumentární

USA, 2011, 82 min

Režie:

David Gelb

Kamera:

David Gelb

Producenti:

Ross M. Dinerstein
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Pavlínka9
    ****

    Miluju sushi už 4 roky. Poslední 2 roky ho vyrábím sama doma - tudíž tohle mě hodně zajímalo :) Jiro dreams of sushi je velice příjemný dokument, jak svojí hudbou, tak perfekcionismem japonců a celkovou uvolněnou atmosférou. Je to tak klidné, lehce ubíhající a získáte tam také plno hodnotných informací do života. Japonská mentalita mě neskutečným způsobem imponuje, jelikož jejich životní styl a způsob myšlení, je dechberoucí.(23.8.2014)

  • Carrie_3
    ****

    V úvodu jsem chtěla napsat, že se jedná o obyčejný dokument popisující život a především práci neobyčejného muže. Ovšem spletla jsem se, rozhodně se nejedná o obyčejný dokument, spíše o výjimečný počin, který ve své podstatě působí až dojemně skromně, i když může být rozhodně na co pyšný. I přesto, že nepatřím mezi velké milovníky sushi, naprosto mě uchvátil způsob jejich přípravy, pomalé pohyby, naprostá propracovanost a troufám si říci i téměř dokonalost, která je s jejich přípravou spojena. Lituji jen jedné věci a to, že jsem tento snímek neviděla tak o půl roku dříve. Jsem si naprosto jista, že by mi zvědavost nedovolila, abych si malou restauraci nacházející v tokijském metro a ověnčenou Michelinskými hvězdami alespoň zvenčí neprohlédla, když jsem v létě Tokio navštívila...(22.12.2012)

  • FFilipCZ
    ****

    Moc pěkný dokument, který není jenom o sushi. Je především o radosti z práce. O píli, vytrvalosti, chuti a nadšení. Je o člověku, který pro svou milovanou práci, kterou dělal celý svůj život, obětoval veškerý svůj čas a přesto se stále zdokonaluje a nikdy není stoprocentně spokojen. V dokumentu je také mnoho zajímavých a poučných myšlenek o životě, přátelství, rodině a přístupu k práci. Sushi jsem nikdy nejedl, ani mě to nějak neláká, ale tento dokument mě i přesto dokázal pohltit a zaujmout.(11.10.2013)

  • neoBlast
    ****

    Půlku filmu přemýšlím, že je to vlastně takový obyčejný "gen" dokument - výjimečný člověk, ale zachycený celkem standardně. Jenom ten povýšeně znějící soundtrack si mě od začátku získal. A pak se to najednou něco zlomilo, všechno do sebe začalo zapadat a z Jira upřímnost a láska k sushi jenom více a více filmem prokvétala. Je to oddanost, kterou se mohou chlubit pouze Japonci, je to skromnost, která je vlastní jenom starší generaci. Dokument Davida Gelba není ani zdaleka jenom o jídle. Většína hudby není původní, ale co více se může hodit ke kulinářské symfonii než Čajkovský, Richter či Philip Glass. 80 %(27.1.2014)

  • DaViD´82
    ****

    Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin!(27.3.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace