Jiroovy vysněné sushi

Půlku filmu přemýšlím, že je to vlastně takový obyčejný "gen" dokument - výjimečný člověk, ale zachycený celkem standardně. Jenom ten povýšeně znějící soundtrack si mě od začátku získal. A pak se to najednou něco zlomilo, všechno do sebe začalo zapadat a z Jira upřímnost a láska k sushi jenom více a více filmem prokvétala. Je to oddanost, kterou se mohou chlubit pouze Japonci, je to skromnost, která je vlastní jenom starší generaci. Dokument Davida Gelba není ani zdaleka jenom o jídle. Většína hudby není původní, ale co více se může hodit ke kulinářské symfonii než Čajkovský, Richter či Philip Glass. 80 % (27.01.2014)

Dělat sushi je jistě umění a pro někoho jako Jiro může být i celoživotním posláním a zábavou, což je obdivuhodné. Zbožňuju dobré jídlo a baví mě sledovat kuchaře a kuchařky při jejich práci, která připomíná hudbu - každý tón je důležitý k utvoření dokonalé chuťové symfonie. Proto jsem se rozhodla zhlédnout i tento dokument, nicméně pro vegetariánku nebyl úplně vhodný, protože jsem si uvědomila, kolik ryb a chobotnic a dalších živých tvorů musí kvůli tomuto pokrmu zemřít. Proč? Ano, taková je tradice, přesto nevidím problém ve vegetariánských variantách sushi, které neobsahují syrové maso mrtvých ryb a dalších zvířat. Navíc zde byla zvířata prezentována naprosto odosobněně, jako by se jednalo o věci. Byli rozřezáváni, aby se otestovala kvalita bez jakéhokoliv soucitu či úcty k tomu, že to byli ještě před chvílí živoucí tvorové, kteří byli zabiti jen kvůli našim chuťovým buňkám. Myslím, že větší úcta k přírodě je určitě na místě a také bychom se měli všichni zamyslet nad tím, jestli naše sobeckost už nepřekročila rozumnou hranici, protože oceány nejsou bezedné a nedostatek tuňáků a jiných ryb kvůli obrovskému rybolovu je značně patrný už teď. (27.02.2013)

Dnes som si práve po dlhšom čase spravila sushi, takže vhodnejší film som si nemohla vybrať. Dokument okrem lásky k tomuto pokrmu, výrobe ktorého podriaďuje Jiro všetky aspekty svojho života, vrátane toho rodinného (tomu je ponechaný len malý priestor) slúži na všeobecnejšej rovine tiež ako podnetný príklad do témy o vzťahu majstra a učňov. Skúsený food critic povie, že počas prvého roka, kedy Michelin podnik navštívil, sushi spravil Jirov syn. Zároveň sa Jiro samotný s humorom vyjadrí, že zákazníci si stále zrejme myslia, že sushi robí on, pričom 95% prípravy má na svedomí ním svedomito vycvičený tím. A napriek tomu, ako sa vyjadrí jeho bývalý žiak, po jeho smrti zrejme stratia niekdajšiu slávu. Príklad dôležitosti, akú spoločnosť prisudzuje nenapodobiteľnej individualite umelca a jeho "podpisu". Oceniteľné je zobrazenie celého procesu výroby (od výberu tej správnej ryby a ryže od rovnakých a overených dodávateľov) až po personalizované servírovanie zákazníkom. Filozofia Jira: robiť každý deň to isté rovnakým spôsobom a zároveň svoje postupy neustále reflektovať; tradícia a inovácia. (02.08.2018)

Techniku opakovat pořád dokola (Shokunin). ____ Všímat si sebemenších detailů a řešit je, analyzovat. Naprostá disciplína a sebekritika vede k neustálému sebezdokonalování. ____ Nesmí tomu chybět posedlost danou věcí, vášeň pro ni. Všechny suroviny pořizuj od odborníků, kteří se specializují výhradně na ně, na určitou specifickou surovinu. ____ "Nemáš domov, kam by si se vrátil. Proto musíš pracovat tvrdě." ____"Výráběl jsem sushi ve svých snech." _____ Masírovat chobotnici padesát minut. ____ 30 000 yenů. Rezervace měsíc dopředu. ____ "O Peníze mi nejde. Jde mi o to dělat lepší sushi." ____ Dělám stejnou věc znovu a znovu a zlepšuju se krok po kroku. "Stoupám na vrchol, který nevím, kde je." Zamiloval jsem se do své práce a oddal jsem jí celý život. ____ Tvrdá práce = Uznání. ____ Sám jí, co udělá, aby si trénoval chuť a rozpoznal dobré, od špatného. ____ Sushi by nemělo být studené, ale mít teplotu lidského těla. A mělo by být snězeno ihned poté, co je podáno. Nejdůležitější je soulad rýže s rybou - absolutní harmonie. A ten respekt za tu tvrdou práci, to je krása. Řemeslníci, co konkurují velkým sushi mašineriím. Respekt rebelovi Jirovi. Jiná mentalita, ale nesmírně inspirující, tím chci říct, že pro Čecha, co si mrzutě udělá svou nenáviděnou fachu a jde dom nebo do knajpy na jedno orosený z prorezlejch trubek vod hostinskýho, co mu do toho ještě naplival a říkaj si "kamaráde", ano, tohle je jiná mentalita, jiný respekt. Doufal jsem, že mi tenhle dokument něco dá a myslím, že mi dal víc, než jsem čekal. ____ "Vždy se dívejte dopředu a snažte zlepšit." (03.12.2014)

Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! (27.03.2013)