Jiroovy vysněné sushi

Po ochutnání sushi jsem se i já stal příznivcem tohoto pokrmu. Nebylo tedy od věci směrovat další kroky k výrobě domácího. Mein taktik zkusit súšn vyšla a pochutnal jsem si. Od té doby jej sem a tam vyhledávám. Pří jedné z rutinních návštěv svého profilu mě náhodně napadlo zadat do vyhledávače výraz sushi a ejhle narazil jsem na Jiro Dreams of Sushi, soudě dle popisku a kladných kritik jsem si nemohl odpustit film čubnout na Pirátské zátoce.Nyní krátce po výletu do Tokia mohu říci, že jsem pravé sushi asi ještě nejedl a o to více se těším na nějakou honosnější degustaci. Dokument vyniká ve svém minimalistickém pojetí, je odrazem práce týmu pana Jiro. Jejich osobitý styl a píle jsou více než obdivuhodné. Sám však nevím jestli bych chtěl utratit tolik peněz za něco tak malého. Pominu-li finační stránku je pěkné, že někdo vzdá poctu takovému muži, který celý život zasvětil gastronomii a nehodlá se toho vzdát. Pro svou formu jakou je dokument natočen je vhodný i pro nesušenky, poté vaše další chutě můžete ukojit u deddo-sushi . (03.06.2014)

Člověk se ve své branži stane úspěšným, pokud ji zasvětí celý svůj život. Tohle málokdo dokáže. Samotný talent se hodí, ale není samozřejmě zárukou úspěchu. Pracovní morálka Japonců se pohybuje úplně v jiných dimenzích, než je to obvyklé. Pracovní morálka Jira je ještě nad ní. Aby byl člověk ve svém oboru nejlepší musí se neustále zdokonalovat. Milovníkům sushi mohu zaručit, že po zhlédnutí tohoto dokumentu budou milovníci ještě intenzivnější. Velmi oceňuji nevtíravou formu, která je ryze japonská. Vše doplňuje pěkná hudba a rozhovory, ve kterých se nikdo nesnaží někoho přechvalovat. Divák nakoukne, odkud se v takové nóbl restauraci berou jednotlivé suroviny. Od všech mořských potvor až po rýži. Lehce je mu nastíněn i zajímavý a precizní proces výroby. Samozřejmě za kvalitu se náležitě platí, a proto si večeři v této restauraci může dovolit jen několik vyvolených. Ale jakožto občasný pojídač sushi zcela odlišné kvality nepopírám, že bych si nedal. (15.03.2015)

Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. (31.08.2014)

Dnes som si práve po dlhšom čase spravila sushi, takže vhodnejší film som si nemohla vybrať. Dokument okrem lásky k tomuto pokrmu, výrobe ktorého podriaďuje Jiro všetky aspekty svojho života, vrátane toho rodinného (tomu je ponechaný len malý priestor) slúži na všeobecnejšej rovine tiež ako podnetný príklad do témy o vzťahu majstra a učňov. Skúsený food critic povie, že počas prvého roka, kedy Michelin podnik navštívil, sushi spravil Jirov syn. Zároveň sa Jiro samotný s humorom vyjadrí, že zákazníci si stále zrejme myslia, že sushi robí on, pričom 95% prípravy má na svedomí ním svedomito vycvičený tím. A napriek tomu, ako sa vyjadrí jeho bývalý žiak, po jeho smrti zrejme stratia niekdajšiu slávu. Príklad dôležitosti, akú spoločnosť prisudzuje nenapodobiteľnej individualite umelca a jeho "podpisu". Oceniteľné je zobrazenie celého procesu výroby (od výberu tej správnej ryby a ryže od rovnakých a overených dodávateľov) až po personalizované servírovanie zákazníkom. Filozofia Jira: robiť každý deň to isté rovnakým spôsobom a zároveň svoje postupy neustále reflektovať; tradícia a inovácia. (02.08.2018)

Osobně musím říct, že na mně větší dojem zanechal druhý dokument letošního festivalu Eigasai (Esence Japonska), ale tohle byl taky skvost mezi dokumenty o japonské kuchyni. Když u šéfkuchaře Džiróa vidíme to zapálení pro věc, a jak výbornému suši v podstatě věnoval celý život (a do dnes věnuje - koukala jsem se, že stále ještě ve svých devadesáti letech onu restauraci vede), tak se neubráníme pocitu velké úcty. Na druhou stranu může Džiró působit svým přehnaným perfekcionismem jako pošuk. Ono je to však relativní - v jeho případě totiž ten perfekcionismus nepůsobí jako přehnaná námaha, ale jako ryzí radost ve formě životního údělu. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,5★)~ (12.02.2016)