Jiroovy vysněné sushi

Techniku opakovat pořád dokola (Shokunin). ____ Všímat si sebemenších detailů a řešit je, analyzovat. Naprostá disciplína a sebekritika vede k neustálému sebezdokonalování. ____ Nesmí tomu chybět posedlost danou věcí, vášeň pro ni. Všechny suroviny pořizuj od odborníků, kteří se specializují výhradně na ně, na určitou specifickou surovinu. ____ "Nemáš domov, kam by si se vrátil. Proto musíš pracovat tvrdě." ____"Výráběl jsem sushi ve svých snech." _____ Masírovat chobotnici padesát minut. ____ 30 000 yenů. Rezervace měsíc dopředu. ____ "O Peníze mi nejde. Jde mi o to dělat lepší sushi." ____ Dělám stejnou věc znovu a znovu a zlepšuju se krok po kroku. "Stoupám na vrchol, který nevím, kde je." Zamiloval jsem se do své práce a oddal jsem jí celý život. ____ Tvrdá práce = Uznání. ____ Sám jí, co udělá, aby si trénoval chuť a rozpoznal dobré, od špatného. ____ Sushi by nemělo být studené, ale mít teplotu lidského těla. A mělo by být snězeno ihned poté, co je podáno. Nejdůležitější je soulad rýže s rybou - absolutní harmonie. A ten respekt za tu tvrdou práci, to je krása. Řemeslníci, co konkurují velkým sushi mašineriím. Respekt rebelovi Jirovi. Jiná mentalita, ale nesmírně inspirující, tím chci říct, že pro Čecha, co si mrzutě udělá svou nenáviděnou fachu a jde dom nebo do knajpy na jedno orosený z prorezlejch trubek vod hostinskýho, co mu do toho ještě naplival a říkaj si "kamaráde", ano, tohle je jiná mentalita, jiný respekt. Doufal jsem, že mi tenhle dokument něco dá a myslím, že mi dal víc, než jsem čekal. ____ "Vždy se dívejte dopředu a snažte zlepšit." (03.12.2014)

Jestli někdo dennodenně praktikuje tu samou práci už sedmdesát let a stále hledá nové postupy a rozhodně se necítí jako staré železo, bude to v devíti z deseti případů Japonec. Dokument o jídle nebyl nikdy tak zajímavý, tak inspirující. Je v tom cítit kus opravdové poezie, když vidíte přípravu od A do Z a rozhodně to i změní váš pohled na to jídlo, které si většina našinců představí jako "ty černé čtverečky". A co víc, ten člověk ve věku, kdy většina Čechů, pokud nejsou pod drnem tak nervózně přešlapují každý čtvrtek před Kauflandem a cestou domů se staví pro své kýble léků, tenhle člověk podává životní moudra s tou typicky asijskou poetikou. (01.03.2015)

toto ani zďaleka nie je len o sushi. Toľko myšlienok čo zaznejú v tomto 82 minútovom dokumente nepadne asi nikde. A všetko je k veci, žiadne omáčky, žiadne keci... Len prekonaním samého seba a tvrdou prácou je možné získať rešpekt.... No proste hlboké a s nádherným hudobným doprovodom. A dokonalosť? nejestvuje, no majster je ten kto sa k tomu priblíži najviac... (12.11.2012)

Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! (27.03.2013)

Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. (31.08.2014)