Obsahy(1)
Širší veřejnost zná prokurátorku Ludmilu Brožovou-Polednovou z kauzy z roku 1950, v níž poslala na smrt Miladu Horákovou. V následujících letech se ovšem podílela na stovkách dalších politických procesů, v nichž nevinní lidé dostávali vysoké tresty. Jak se mladá žena pocházející se středostavovské prvorepublikové rodiny stala nelítostnou vykonavatelkou zvůle a bezpráví? Jak se vyvíjela její profesní kariéra? Jaké byly okolnosti vyšetřování Ludmily Brožové-Polednové po roce 1989? Odpovědi hledají odborníci i pamětníci, kteří ji znali z doby před rokem 1948, kdy působila jako začínající profesionální herečka: bývalý herec Divadla mladých pionýrů Jiří Ouvín, bývalý bojanovický skaut Pavel Hubačka, historici Petr Zídek, Tomáš Bursík a Aleš Kýr, grafoložka Eva Boháčková nebo soudce Josef Baxa. Přestože se Ludmila Brožová-Polednová ze zdravotních odmítla zúčastnit natáčení tohoto filmu, bylo možné využít jednak archivní záběry, které ji zachycují jakou mladou nadšenou prokurátorku, jednak záběry z doby jejího vyšetřování po roce 1989. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Nezdá se vám trest smrti za rozhození pár desítek mandelinek příliš? Brožová-Polednová: "Ne, tak to v té době chodilo". Ani těch 20 let, které nakonec dostal se vám nezdálo moc? Brožová-Polednová: "Vždyť si je stejně neodseděl". Slovy soudce Josefa Baxy o Brožové-Polednové a jí podobných: "Kdyby alespoň řekli - byli jsme taky mladí, dejte si pozor, kdysi jsme dělali věci, na které už dnes nejsme pyšní - tohle kdyby tam alespoň bylo u nich, nikdo by jim možná ani hlavu neutrhl, nikdo by je nezavíral do vězení, kdyby takové pokání alespoň nastalo, ale nenastalo". Zajímavý dokument o jedné z komunistických fanatických reprezentantek hrůzné doby, která se už snad nikdy nevrátí a lidé jako ona skončí po právu na smetišti dějin. ()
Vida, stačí jeden trošku pod povrch si rýpnoucí dokument, a hned je jasněji. Paní doktorka nebyla mládím a nezkušeností popletené děvčátko, byla to pěkná svině. ()
Zajímavý a komplexní dokument, který nezachycuje jen neznámější proces, kterého se "herečka" Ludmila Brožová-Polednová účastnila. I to vysvětlení přes herectví má své opodstatnění. Didakticky využitelný dokument. ()
Tendenční a povrchní stádu podbízivá materie, vezoucí se na (vděčně mediální, že...) vlně "odsouzení" jedné z okrajových >hvězdiček< bolševických justičních zločinů padesátých let... Navíc film dopouštějící se jen jinou (samozřejmě) moderní manipulativní formou sám mnohého, co na konání tehdejších provinivších se účastníků děje tak kritizuje! . . . A teď nějakou o skutečném praseti a zločiném vykonavateli Aloisi Grebeníčkovi... . . . NE? Aha tak nic, na to jsou naši kvaziinvestigativní soudruzi >veřejnoprávci< zjevně moc velké podělávky, že... . . . Jo, paní Polednová byla hysterická pošahaná popletená hloupá vzorná a vzorová ukázka >selhání osobnosti< jako relikt slouhování(!) režimu doby bolševického bezpráví. A podívejte se, jaké svině ovládly tu "svobodnou"(!) společnost dnešní! Stačí číst denně jedny noviny, natož se dostat nevinně(!) do soukolí "orgánů" dnešního "právního státu", že... A podívejte se, CO, KDO a PROČ tomu všemu DNES slouží! - - - P.S. Tak nějakou o dnešní justici? Práva v Plzni a jejich frekventanti na nejvyšších pozicích státní správy? Všehoschopné "kádry" ovládající policii, státní zastupitelství, soudy i politiku na všech úrovních dnešní společnosti? Nic? Nebo že by něco o staré i mladé čudlárně, hrající si na kulturní >elity< a ochotné za hrst šekelů třeba i >prodat bábu< ? . . . Hm, tak nic, po "Heydrichovi" a jiných obdobných materiích jen >dokumentační< komedie na pokračování... °-[.. - - - - - (Poprvé s úšklebkem sledováno 8.2.2012 na >komediálním prostoru< , hodnocení do třetice šaškárny, komentář zde jako první - 8.2.2012) - - - - - - - - - - Mimo mísu: Ejhle, >novými odborníky< (zjevně náhlými milovníky dokumentární tvorby naší bývalým komoušem dnes řízené "televize veřejné služby") po půlhodině zde (někým jak zvykem dopředu, že...) hodnoceno už v červených, že by igitátor viděl trávu růst? . . . A už na mě zase někdo bonzuje? Jdou po mně noví estébáci? . . . Tak ještě že nám zrušili ten trest smrti! Až teda na nějaký to humanitární bombardování, že, Ferdinande... Šaškárna... ()
Z cyklu must see. Jsem proti centrálnímu brainwashingu ve školách, ale dokumenty tohoto typu by měly být součástí povinných vysílání na ZŠ, a to s následnou, nenásilnou diskuzí. V té by neměly být meritem věci ani tak různorodé politické názory (nebo snad, chraň Bůh, jeden politický názor považovaný za nadřazený), ale schopnost člověka nechat se obelstít, morálka, totalita, dobro a zlo – nejsou to černobílá ani jednoduchá témata. Dokumenty jako tento jsou varováním před další totalitou, mimo jiné nám říkají, jak a proč se rodí šiřitelé totalitních ideologií a jak se z „obyčejných lidí“ stávají ze dne na den bezskrupulózní vrazi. Nejsou to psychopati, jsou to lidé, kterým vadí nespravedlnost, něco, co je reálně a skutečně špatné. Ve snaze po narovnání špatného ale nemají zábrany, nejsou natolik přemýšliví a empatičtí, aby jim došlo, že zlem dobro na světě nevytvoří. Na začátku totality je vždy „dobrý úmysl“. Jejím propagátorům ale chybí schopnost lidské sounáležitosti, smysl pro míru a intuice. Je zajímavé, že Ludmila Biedermannová (Brožová) pocházela z měšťanských kruhů, protože se slovně i písemně od počátku projevuje jako relativně dost nedostatečně chápající i vyjadřující se osoba (ač používat nespisovné výrazy u soudu nejspíš také patřilo k dobovému bonmotu). Ano, uvěřila komunismu a jeho ideálům, takových bylo – být důvěřivý samo o sobě není chyba. Ale byla to také kariéristka, které bylo jedno, že k vlastní hvězdě stoupala skrze perzekuci nebo dokonce smrt ostatních, živých lidí. Jak svědčí její závěrečné věty pronesené na sklonku života, nebyla schopna zhodnotit rozdíl mezi činem proti zlu a činem proti pravidlům. Překvapující je, že ji její rodina ze střední vrstvy patrně neposkytla žádné vzdělání. Kombinace nedostatku vzdělání a kariérismu se jí nakonec stala osudnou a její život proměnila ve zlo, kterého neumí ani litovat. Je to ovšem lidsky velmi jiný případ než případ Jarmily Taussigové-Potůčkové. Ve školách by mohlo být fajn vysílat dokumenty o obou těchto ženách současně. Ludmila Brožová byla jednoduchá, nebyla to idealistka. Jarmila Taussigová-Potůčková myslela na lidi a pro lidi, jakkoli ji to nakonec dovedlo k tomu, že i ona způsobila smrt mnoha z nich, Ludmila Brožová měla spíše přízemní cíle a asi nikdy nemyslela na ostatní lidi jako na bližní své i bližní ostatních. I proto jí nedělalo problém držet se principu a nepřemýšlet o něm. Jarmila Taussigová-Potůčková vnímala nativně dobré a špatné, což ji nakonec při konfrontaci umožnilo poznat vlastní pochybení. Ludmila Brožová si ovšem nechala velice jednoduše napovídat, co tím dobrým a špatným je, nedokázala to přizpůsobit situaci, a v této iluzi setrvala až do smrti. A v tom je největší nebezpečí také současných, teprve vznikajících totalitních ideologií. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama