Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonHrají:
Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg, Roger Olsen Likvern, Mats Ryden (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Jako moderní Don Quijote a Sancho Panza, tak Sam a Jonathan, dva cestující prodejci s drobnými cetkami, nás vezmou na kaleidoskopickou toulku lidskými touhami. Na výlet, který nám ukáže krásu jednotlivých momentů lidského života, malichernost druhých, humor i tragédii, které se skrývají uvnitř každého z nás, majestátnost života či lidské slabiny. S panoramatickým výhledem poukazuje holub ze své ptačí perspektivy na lidský stav. Opeřenec je ohromen lidmi – jejich aktivitami, pošetilostmi, pýchami a nervozitou, kterým se snaží porozumět a pochopit je. Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je třetím závěrečným filmem Anderssonovy trilogie o lidském bytí, ve které se tvůrce snažil vytvořit napětí mezi banalitami a podstatnými věcmi, mezi komickým a tragickým – ukázat protichůdnost a dynamickou povahu existence, zatímco formuje myšlenku, že lidský druh potenciálně směřuje k apokalypse, ale také že její výsledek máme ve svých rukách. (Film Europe)
(více)Recenze (69)
Už od loňska jsem byla na toto dílko zvědavá, ale abych ten film pochopila, musela jsem si po jeho zhlédnutí znovu přečíct o čem vlastně je (a to už je chyba). Bohužel to na mě působilo jako hrozná slátanina, prostě absurdistán, ale budiž. Možná, že když ho ještě někdy uvidím a už budu vědět co mě čeká, budu ho chápat jinak. ()
"Je to moc krásný. Ale i hrozný. " Pořádnej art. Buď ti to sedne nebo ne. Nebo to zkusíš několikrát a uvidíš, samozřejmě. Není to žádná Disneyovka, samozřejmě. Člověk na to musí mít tak trochu koule. Nebo víc koní. ()
Pokud se po 30 minutách promítání filmu podívám na diváky v sedadlech a pět z osmi v dohledu má sklopenou hlavu, zavřené oči a klidně oddychuje, není to pro film dobrá vizitka. Za dalších 30 minut už nedokážu udržet pozornost ani já a přidávám se k většině.... ()
No, je to přesně ten film, o kterým po jeho skončení banda intošů po zbytek noci zarputile debatuje a prostě ví, že je to jedno z nejskvělejších děl v historii kinematografie. Budiž jim to přáno :-) Já tomuhle masterpissu dávám jednu hvězdu za to, že se té absurditě ze začátku dalo smát, a pak taky za závěrečné titulky. Všechno mezi tím byla bohužel jen neuvěřitelně rozvleklá nuda za opakování stále toho samého dokola. Jo vlastně ještě před koncem jsem se zase několikrát zasmála - to jak mé tělo dávalo smíchem průchod pocitům naprosté bezmoci z toho, když jsem (na sedačce, ze které se nedalo odejít bez zvednutí celé řady vedle mě) několikrát myslela, že to konečně skončilo - a ono ne. Nicméně musím říct, že takhle skvělé závěrečné titulky jsem nezažila dosud nikdy v životě - ten pocit úlevy plynoucí z faktu, že to opravdu skončilo a budu moct odejít, mi působil doslova fyzickou radost a smála jsem se samým štěstím až do jejich úplného konce. Takže tak. ()
Kdo viděl předchozí, stylem podobné a skvělé Ty, který žiješ a Písně z 2. patra, se ničeho nového nedočká, vypije druhý odvar a bude se ptát, proč ještě. Chtělo by to přestat vykrádat sám sebe, přestat vyrábět (mistrnou) formu bez obsahu a začít hledat novou cestu. ()
Velmi bizarní. ()