poster

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

  • Švédsko

    En duva satt på en gren och funderade på tillvaron

  • Norsko

    En Due Satt På En Gren Og Funderte Over Tilværelsen

  • Dánsko

    En due som sad på en gren og funderede over livet

  • Francie

    Un pigeon perché sur une branche philosophait sur l’existence

  • Německo

    Eine Taube sitzt auf einem Zweig und denkt über das Leben nach

  • Slovensko

    Holub sedel na konári a premýšľal o živote

Komedie / Drama

Švédsko / Norsko / Dánsko / Francie / Německo, 2014, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marigold
    ****

    Mistr jistě lehce měkne, sentimentální a sestupuje z nelítostných výšin druhého patra do přízemí, kde si jeho stárnoucí zoufalci začínají uvědomovat, že jejich poznání je banální, nikdo ho neposlouchá a nejspíš se za chvíli navždycky hasne. Dílem hořká existenční anekdota o světě, kde všichni říkají, že se mají dobře, přitom jsou v prdeli, o světě, v němž humor existuje jenom za sklem a také o světě, do kterého se promítají zklamané naděje a historické tragédie, které se mění ve frašku. Místy je cítit, že kdysi neobyčejně živelné a mimoběžné vize inklinují k archaickému absurdnímu divadlu, ale třeba všední (a nijak nepointované) výjevy běžného života jsou - nemám lepší slovo - krásné. Ukazují, že hranice mezi soucitem a tvrdostí se u Anderssona začíná bortit a některé výjevy (1943) jsou prostě a jednoduše jímavé, aniž by byly rozměkle uplakané. Jistá únava mistra a diváka už se může projevit i v tom, že pointy lze uhádnout dopředu a některé "skeče" jsou variací známých scén (buben s otroky připomene provokativní sekvenci s plynováním dětí z kraťasu Någonting har hänt atd.). Ale i tak tahle zaseknutá deska, věčně hrající šlágr o tom, kterak se v nebi setkáme se svými milovanými (což je děsivé), zní jako nic na tomhle světě. Před tím, ani potom. Roy Andersson je sám oním vycpaným holubem, který sedí na větvi a rozmýšli o životě. Muzeální exponát, který si úmyslně bělí tvář. Já na něj budu zírat i nadále. Jeho vrkání rozumím víc než čemukoli jinému. Jinak jsem rád, že se máte dobře. P. S. pro Apačku: na toho Aleše bych tak úplně nesázel. :-)(16.1.2015)

  • kaylin
    **

    Vizuál snímku je rozhodně zajímavý, stejně jako třeba práce s jednotlivými scénami a s hudbou, ale nemohu si pomoct, tohle prostě není typ filmu, který by mě dostal a já se u něj bavil, celou dobu - teď nemyslím, abych se celou dobu smál, ale aby mě to prostě zaujalo. Tohle se snímku s krásně dlouhým názvem prostě nepodařilo.(9.11.2016)

  • T081
    ***

    Tenhle film si buď zamilujete, nebo odvrhnete. Po půl hodině odejdete, nebo přežijete až do konce. Budete uctívat, nebo zatratíte. Já jsem se vydal nějakou střední cestou. Asi tak v půlce jsem se začal na sedadle v kině vrtět a kroutit, zároveň se mi však vůbec nechtělo odejít. Vytrénovaný nepříběhovými filosofickými fláky z Ruska z šedesátých let jsem vycepovaný k tomu přežít všechno. I když i tohle byl fakt extrém. Jsou tam scény, které nepochopíte. Vlastně to jsou úplně všechny scény. Ale to nevadí. Svou stylovou formou to minimálně stojí za to, protože co příběh to jeden dlouhý záběr. A hudba, to je samostatná kapitola. Ústřední motiv je jako kafe s tonikem (a věřte, že něco takového skutečně existuje: prodávají to v kině Světozor); nejdřív vám to jakž takž chutná, pak si to naprosto znechutíte a ve finále po tom toužíte jako po ničem jiném - a když už se vám toho znovu konečně dostane, už to víckrát nechcete. Ještě se však vraťme k té střední cestě, kterou jsem zmínil na začátku; tři hvězdičky je takový ideální průměr.(17.1.2016)

  • Saur.us
    **

    Holub seděl příliš dlouho a rozmýšlel příliš pomalu. Oproti Ty, který žiješ mnohem méně vtipné a více přemýšlivé a metaforické a to v tomto případě znamená doslova ubíjející 100 minutové zamyšlení na osudem lidským. Formálně je to zpracované na jedničku, 100% statická kamera snímá obraz po obraze (a to doslova, chybí už jen zdobný rám) ale obsahově je to prostě už příliš náročné.(18.11.2016)

  • fortkarel
    ***

    Pro začátek je dobré se oprostit od jakéhokoli konvenčního vnímání filmů. Pak budete schopni si "Holuba" náležitě vychutnat. Bezprostředně po filmu jsem si říkal, že jsem rád, že jsem to přežil. Po 30 minutách už jsem se mnoha scénám smál a po jednom dni mám chuť se na to podívat znovu. Roy Andersson má naprosto jedinečný styl (ne)střihu, který je ovšem v dnešním uspěchaném světě vítaným zpestřením(1.2.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace