Čínský bufet

Ono už je vážně jedno, jestli třeba Dánové cestují do Brazílie nebo Němci do Holandska, o tom všem se u nás filmy už hrály. Ale varianta Číňan v Argentině, to bylo docela nové. Přirovnání k Amélii má svůj důvod, protože skutečně Čínský bufet je tím festivalovým filmem, který pohladí. Příhody Roberta a Juna jakoby vypadly z příručky na téma, jak pobavit a neurazit festivalového diváka. Takže ano, může být. #cineargentino (03.10.2013)

起我来不愿, 做奴... 隶的把人们!:D:D 我们的 (血肉筑成), 我中华:)) 们新起来!!!:) Představte si, že se ze dne na den seberete, zbalíte si pár svých košil a spoďárů, na ruku si napíšete adresu vašeho strejdy, kterého jste viděli naposled když jste ještě cucali granko z lahve, koupíte letenku do Buenos AIres a hurá ho navštívit, aniž byste uměli jediné slovo španělsky a vůbec uměli POUZE česky - jej, pardon, čínsky:))) Tak k tomu přidejte skvělou zábavu, skvělé vtipy, skvělé moemntky, promíchejte a podávejte s třešničkou:) DOPORUČUJÍ NA 100 %. Originální, vtipný (a to budete rozumět jen půlce filmu:))) (11.08.2012)

„On je Číňan, vy jste Číňan, mluví přece čínsky! Proč mu nerozumíte?“ - „Mluvím kantonsky, on mandarínsky. To je jiný jazyk.“ - „Svině…“ - „Svině?! Tomu rozumím. A ven!“ Roberto si užívá svůj každodenní stereotyp, jako cholerik trošku hůř vychází s ostatními lidmi, jinak je čestný, má zvláštní zálibu ve sbírání cetek pro zesnulou matku a novinových článku s absurdními příhodami, ve kterých vidí sebe samého jako hlavního aktéra. A zřejmě by si tak žil dál, kdyby mu do života nevtrhl ztracený Číňan, nezkazil mu pohodovou chvilku a nepozvracel auto…Čínský bufet je tragikomedie s občasným humorem, řadou vážných scén a nějakým tím prostorem pro emoční dojetí. Navíc má výbornou nesourodou dvojku, jejichž interakce baví. A konec je pak hřejivý, ale ne příliš, žádné citové vydírání se nekoná. Vidím to na solidní 4*, spokojenost. „Odjel do Číny na 2 měsíce.“ - „Dobře, mohu se vidět s jeho zástupcem, prosím?“ - „Není, nejsou lidi.“ - „Cože, vy nemáte lidi? Na světě je víc než miliarda Číňanů, a vy tvrdíte, že nemáte dost lidí?!“ (20.06.2021)

Škoda, že se takových filmů nedostane k nám víc. O krávě spadlé z nebe jsem už slyšel, tak teď to zpracovali i Argentinci. Ze začátku se nic moc neděje, akorát nám představují Roberta jako slušného introverta, trochu autistu. Jakmile ale potká Číňana, děj nabírá na tempu a je radost se na to dívat. Dle mého to není vůbec komedie - spíše drama s občasným vylehčením nějakou komickou situací. Mě to připadalo hrozně smutné, bylo mi líto jak Roberta, že je tak sám a neumí přijímat lásku Marie, i Číňana, který byl taky sám, ale z jiného důvodu. Nebylo mi líto toho vola, co tam chodil pro šroubky :-) A nechápu, proč se to jmenovalo čínský bufet. (06.02.2013)

Käurismakiho Le Havre po argentinsku - méně melancholické a poetické, zato více nahořklé a opírající se o absurdní humor. Z nebe spadlá kráva jako krajně zlomyslná náhoda zapříčiní osudové setkání mezi osamělým mrzoutem se zkostnatělým denním rytmem a mladým čínským imigrantem zcela ztraceným v cizím světě Buenos Aires. Následuje plejáda skutečně vtipných a v hlubším podloží vlastně tklivých momentů, v nichž zaběhnutý řád postaršího majitele železářství trpí pod novými povinnostmi vůči mladíkovi, kterého není vůbec jednouché se zbavit, natož mu pomoci. Přidanou hodnotou je, že humor probíhá téměř výhradně ve fyzických gestech, jelikož jazyková bariéra téměř nedovolí, aby si postavy promluvily a vyjasnily svoji situaci. Navíc do děje jako vítr vpadá železářova dávná přítelkyně, která je ochotna mu pomoci a přitom v něm probudit náklonnost vůči ní, což nakonec bude stejně nesnadné, jako se zbavit čínského "vetřelce". Další vrstvu příběhu tvoří filmově ztvárněné novinové vystřihovánky absurních tragédií, které mají pro muže až terapeutický účinek a nakonec vytvoří hlavní duševní spojnici mezi ním a jeho nevítaným nájemníkem. V okamžiku výměny intimních zpovědí za přítomnosti tlumočníka se právě za pomoci výstřižkového alba vyjeví hlubší tragika, která se dosud skrývala pod zábavným zevnějškem bizarnosti a vše získá nejen smysl, ale navíc pronikavější lidský rozměr. Čínský bufet sice je vykonstruovanou tragikomedií se stylizovanými a poněkud plochými postavami ušitými "na míru" rozvíjeným situacím a se silnou rolí náhody, ale přesto neztrácí srdce. Svým vyzněním nemá příliš daleko ke Käurismakově okouzlujícímu počinu, i když k osobitosti argentinské variaci leccos chybí. Více sází na jistotu a předvídatelnost, ale to neznamená, že by byla ovládnuta kalkulem. Chladná vypočítavost by bylo opravdu to poslední, co by se dalo této velmi sympatické pohodovce vytknout. (CInema Mundi 2013) (02.03.2013)