Metachaos

Velmi zlý film, už jen skýtaným vizuálním prožitkem. Jde z něj strach, aniž by bylo zřejmé, z čeho vlastně strach. „Hrůza“ byl veškerý můj komentář k Švankmajerovu Žvahlavovi a stejný by mohl být i zde. Jde sice o zcela jiný druh hrůzy, ale právě v tom se ukazuje podstata předmětné složky hrůznosti: je to cosi o dvou pólech: na jednom pólu rozklad, na druhém nerozložitelná zombie. Co jsme to viděli? Inferno nebo rozmnožovací proces? Vesmírem prorůstající přírodu? Rakovinu? Blaženství nebo utrpení? Pokrok a rozkvět civilizace nebo její fatalní úpadek a katastrofu? Bezsmyslné všedění nebo smysluplný program? Byl bych rád, kdyby někdo chytrý vyložil dění organických a anorganických komponent, které zde vidíme („sledujeme“ se asi říci nedá) a jejich zjevnou vzájemnou nekompabilitu. Technická poznámka: (Zvolená) hudba se k tomuto filmu ne snad nehodí, určitě ale velmi oslabuje jeho výraz. Možná ale za nějakých třicet, padesát let (nebo za patnáct?) bude tento film právě se svou hudbou vnímán jako „cool“ doklad ducha své doby. Každopdně to není důvodem, proč chybí pátá hvězdička. Skutečný důvod neznám. Možná tkví právě v tom, že je to celé trochu moc cool. Anebo to vystihla Aelita. Nicméně i jako cvičení je to za silné čtyři. Víc takových cvičení! Arbiter! /// Dodatečně: fmash!! (objasnění podstaty vesmíru vstříc). Verbale, zkus Babiččinu volbu (hladkou). (02.06.2012)

Koukám, chlapci měli špatný trip. Ono s psychedelikama to chce pevnější hlavu. Dílko se dá samozřejmě vykládat všemožnými způsoby, a to spíše podle momentálního stavu nebo světonázoru vykládajícího, ale právě ta chaotická rozbředlost od kontroverze mezi přírodním a umělým přes frustraci a rozpad civilizace až po duševní nemoc, kterou by autorům filmu jednoznačně diagnostikovali lékaři ještě v první polovině 20. století, mne nutí dát ruce pryč od výkladu a věnovat se něčemu konkrétnějšímu. Nakonec však jeden výklad mám – je to školní cvičení na téma, které profesor definoval jako "Metachaos" a studenti pojali jako "Kluci, hoďte něco do stroje". Na čsfd se však najde dost individuí, kterým se toto sebeúčelové cvičení bude líbit. (30.05.2012)

Obvykle mě tyhlecty nezávislý experimentální projektíčky naserou, což se tentokrát nestalo, proto celkem vysoký hodnocení. A možná, kdyby to mělo lepší hudbu, přidal bych ještě jednu navrh. Nebavilo mě moc bloumat nad tím, který výjevy zrovna mají symbolizovat jaký "tragický aspekty lidský povahy" (celkově to ve mě zmiňovaný pocity dekadence, hnusu, znepokojení apod. nevzbuzovalo), ale ta vizuální stránka si určitý obdiv zaslouží. (65%) (09.10.2013)

Jak s oblibou říkával primář Sova, csfd má tu nevýhodu, že člověka donutí koukat až do konce na kdejakou ptákovinu, jen aby mohl napsat zasvěcený komentář. Nebo povídal něco podobného o chirurgii? No to je koneckonců jedno, pro zjednodušení mějme za to, že jeho výrok zněl takhle. Zkrátka, tohle dílko mi přišlo poněkud zmatené a vůbec ne strašidelné, ačkoli mně okamžitě připomnělo jednu hororovou letní brigádu, kdy jsem trošku neúspěšně stavěl pyramidu v jedné prodejně obuvi. (02.02.2013)

Nejenže si s tím hoši dali dost práce, dokonce to „dává smysl“. Klasicky krátkometrážně lehkovážná pětka.           Edit: Jak jinak si tento nazlobený snímek vykládat, nehledě na předponu „meta“ v názvu, než spirituálně – už proto, že se neomezil na pouhé entropické zrnění. Ostatně bez metafyzických brýlí se celá věc jeví pouze jako hříčka nebo presentace dovedností, s důrazem na slovo „pouze“. Nevím, jestli je třeba zabývat se detailně dokonalostí bílých (anorganických?) útvarů a jejich spořádaného pohybu doplňovaného andělskou netečností postav, potažmo temnými, chaotickými kreacemi jejich černého protipólu, význačnými svou cynickou bezcitností ke všemu, co mohou znamenat a co bez okolků nechávají zaniknout. Ostatně, kdo správně rozeznává rozdíly mezi stoicismem a cynismem? Kde přesně pak má místo apatie?           Je pak přelévání temnoty přes světlo evolučním dějem pramenícím ze zákonitostí toho, co jsme zvyklí zvát přírodou, nebo se jedná o kosmický boj dle osnov manichejského dualismu? Proč se zdá, že démonická polovina získává navrch zcela bez odporu? Fatálně končí tmou nad vodami, což svou podobností s Genesis naznačuje koloběh. Může být koloběh chaosem? A vůbec, co je to chaos? Může být nějak předurčen, byť by to byla pouhá teoretická definice, vždyť i pouhým pozorováním (proč pak tedy ne definováním) ovlivňujeme své okolí?            A dále, proč se nezamýšlet nad možností existence jakéhosi šíleného boha, pomateného slepého Azathotha, jak je popisován třeba v umělé lovecraftovské mytologii (který nerozumí ani svým pohnutkám a který je zcela indiferentní k následkům či výsledkům projevů své existence)?            Je rovněž snadné přiklonit se k výkladu, a proč ne i s výše zmíněnými konotacemi, který si bere na paškál chamtivost a mocichtivost lidstva, její démonickou podobu, jejíž nákaze snadno podléhá efektní, ale již dekadentní pozdní kapitalismus a konzumerismus, apatický a oslabený únavou ze sebe sama a svou neživotaschopnou umělostí —— podléhající ale v evoluční a historické fázi, ve které je pád velkolepý a fatální... Atd., atp., ne každá nejednoznačnost zasluhuje obdiv, ale už samotná inspirace, kterou snímek skýtá k podobným úvahám, jejichž semínka produkuje, stojí za dobré hodnocení. (Mimochodem, v tomto neskromném komentáři jsou ty skromné a neúplné úvahy, k jejichž formulování jsem původně neměl chuť ani vůli, inspirovány též komentáři Adama Bernaua a čsfd individua Aelity.) (27.05.2012)