Alexandr Něvský

Dokonalá súhra obrazu a zvuku v propagandistickom pátose, ktorý mal osmeliť Sovietov na boj proti Nemcom vo Veľkej vlasteneckej vojne. Hrá sa tu na silnú nacionalistickú ruskú vlnu (ktorá neskôr bola súdruhmi pošliapaná v mene proletariátu) a Nemci sú tu zobrazení miestami až smiešne negatívne (strojové zabíjanie a ničenie všetkého a všetkých v Rusku) oproti Rusom (ktorí sú zosobnením ušľachtilosti a dobrých mravov). Napriek tomu tá obrazová forma je dokonalá (na dobu vzniku) a niektoré scény neskôr uvidíte v mnohých filmoch (nielen) americkej produkcie. Soundtrack je kapitola sama o sebe a jeho vplyv na hudobnú históriu nezmaže čas. Samotný príbeh najväčšieho ruského vojvodcu dejín ani nepotrebuje prifarbovať a upravenie na propagandu pre filmový zážitok vôbec nevadí (aj keď miestami tie Alexandrove výroky vyznievajú až prehnane). Koniec príde a všetko sa na dobre obráti ako v správnom filme má. Miestami groteskné scény, (kde Rusi dokážu počas krvavej bitky predniesť nejaký vtipný výrok a nič sa im nedeje) či tá už spomínaná čierno-bielosť súperiacich strán mi nedovolí plné hodnotenie no pre jeho historickú dôležitosť nemôžem hodnotiť nižšie. (05.08.2023)

Epický príbeh Čerkasova a ruskej armády odrážajúcich nemeckú inváziu v 13-om storočí - znepokojujúca paralela so situáciou vo svete v dobe vzniku filmu. Prekrásne vizualizované bojové scény, nádherná hudba Sergeja Prokofieva. Majstrovské dielo! (23.09.2011)

To je přece tak nádherný patos! :) (01.11.2011)

Sovětský, do určité míry propagandistický film slavného režiséra pojednává o historické postavě knížete Alexandra Něvského a jeho chrabrém boji proti zlotřilému rádu německých rytířů, kteří s katolickým křížem nad hlavou masakrují ženy a děti na dobytých územích. Film měl touto historickou reminiscencí vyvolat bojového ducha a národní pospolitost všech dobrých Rusů proti totalitářským konkurentům na západě a zároveň trochu pošpinit obraz církve. Vynikající hudba Sergeje Prokofjeva je místy skutečně uchvacující a při písni Povstaň, lide ruský má člověk na malou chvíli pocit, že by snad měl 7.listopadu také vstát a vyvěsit tu vlajku se žlutým nářadím na rudém poli a poděkovat tak za staletí trvající úsilí prostých Rusů za lepší svět v míru. (09.12.2011)

Hodnocení jistě dané také tím, že jsem těsně předtím dočetl knihu o stalinistickém Rusku, kde právě v r.38 vrcholil teror. Proto hlášky typu: Lide ruský, pojď na smrt se bít, vyvolávají pocit dávení, protože v Rusku nikdy žádná svobodná volba neexistovala....samozřejmě souboje jsou vtipné a jak se proboří minimálně 20 cm tlustý led také....Blalle má s tím Chaplinem rozhodně pravdu! (29.01.2011)

Skvělá hudba (ostatně jako vždy u Ejzenštejnových filmů), ale příběh a jeho zpracování se podle mě příliš nepovedl. Z dnešního pohledu mi to spíše připadalo jako neúmyslná parodie. (21.12.2012)

Nacionalistické loutkové divadlo, Tissem malebně nasnímané; vzor pro Oliviera i Vávru. V době krátkého kamaráčoftu Stalina s Hitlerem byl prý film stažen z oběhu. (28.03.2021)

Ač Ejzenštejnovy němě filmy miluji a považuji je dodnes za vrcholná díla světové kinematografie, nemohu mu za Alexandra Něvského dát víc než dvě hvězdičky (u mne "dokoukatelné") a to ani v kontextu doby ve které vznikal. Rozumím tomu proč to stvořil, chápu, že po nezdaru jeho americké etapy a "ideologickými" problémy s prací na filmu "Běžin luh" se musel nejen znovu etablovat, ale i očistit od nařčení z "překrucování dějin v neprospěch Sovětského Svazu a z "formalizmu", což bylo tenkrát v SSSR sprosté slovo a "obhajoby náboženství" a potřeboval tedy hrát na jistotu, ale tady nehodnotím okolnosti vzniku, nýbrž film samotný, jako takový a ten mne bohužel zklamal. Ano hezké kompozice, ale nic, co by předčilo kompozice známé z němé éry. Montáž obrazu s hudbou? Myslím, že se přeceňuje, protože každý ví, že o ní Ejzenštejn psal a učil, ale když se v klidu podíváte na film, nijak zvlášť vás jako diváka neohromí, dokonce myslím, že ji v něm budete hledat a přát si, abyste ji opravdu nalezli- a následně mít radost, když se vám to v některých scénách povede. Patos nejspíše patří trochu k době, i když v tomto případě je míra značně překročena, ovšem cílená schematičnost je neodpustitelná- člověka v tom celém nenaleznete, vývoj také ne. Zlí jsou už ve scénáři jen zlí a horší, hodní jen dobří a lepší, každá větší postava je socha, bez masa a kostí a mluví jako gramofon s propagandistickou deskou, točící se pořád dokola. Není vlastně žádný důvod proto, aby byl tento film zvukový, protože funkce dialogů zůstává (možná úmyslně) nepochopena a kdybyste je nahradili titulky z dob němého filmu, nic by se nestalo. Kamenné dialogy, ze kterých trčí dráty toho, co má být pochopeno jsou jednou z  největších slabin filmu, tou druhou je samotný příběh a způsob narace.  Jen velká gesta v první půli a bitva v té druhé, nic víc. Milostný příběh Vasila, Olgy a Gavrila jako vedlejší motiv, který by měl celek trochu polidštit je stejně zkostnatělý, jako hlavní linie a v ničem filmu nepomáhá. Bitevní scény jsou příliš dlouhé, aniž by divákovi něco daly a jejich detaily mnohdy působí až směšně (Vasil zahánějící jedním břevnem v rukou sto Němců by mohl klidně být i v němé grotesce nebo ve špagety westernu). Nejrušivější je asi kombinace občasného plenéru s expresionisticky nasvíceným studiovým interiérem (myšlená vážně, bez přiznání stylizace) která působí ve 38 roce jako anachronizmus.  Za nepřekonatelné němé filmy a hlavně za teoretické práce (Kamerou, tužkou i perem, O stavbě uměleckého díla, Kapitoly o režii) si Ejzenštejna nesmírně cením, ale za Alexandra Něvského, víc než dvě hvězdy nedám. (09.07.2022)

Ejzenštejn síce natočil silno propagandistický film, ktorý v tomto ohľade stráca akúkoľvek príbehovú a myšlienkovú relevantnosť. No čo do produktu svojej doby, a umenia filmovej tvorby, je výborný. Predsa však nemôžem dať päť hviezd filmu, ktorý propaguje režim, ktorý zabil tak veľké množstvo ľudí a poznačil aj dobu dnešnú. (06.11.2022)