Křižník Potěmkin

Spojení hudby s obrazem jsem plně docenil až tady... Ano, u němého filmu, který mi i po letech připadá přelomový, unikátní a vlastně nepostižitelný. Když pominu spousty statí a interpretací (ideologický balast žel zabírá značnou část), které se snaží otevřít a vyložit každé okénko, stále cítím a vidím něco dosud nenapsaného (prosté pocity jdou většinou u těchto prací zkrátka stranou). Uhrančivost není jen v pohybující se kameře (Murnau v Poslední štaci o rok dříve z ní těžil více) či kulometném střihu, byť ten tvoří základ dnešní zálibě v akčních sekvencích. Možná ten pocit spočívá v hudbě, byť mám dojem, že ta ho pouze umocňuje (měl jsem čest také ze stalinistickou verzí, navzdory představitelnému zprznění zůstal geniální film). Mnozí se budou stěžovat na tendenčnost, k tomu asi jen tolik – vyznění přináší falešnou iluzi dosažení cíle (Křižník reálně dopadl velmi neslavně), ovšem vytýkat otevřeně propagandistickému filmu jeho propagandističnoost, stojí na vratkých nohách. Bavit se můžeme samozřejmě o tom, co propaguje. A toto si v sobě musí každý vyřešit sám, univerzální odpověď neexistuje. Nezbývá než říct: pokud si myslíte, že filmy zestárnou a věk se na nich nutně podepíše, tak vězte, že jeden čas určitě obelže. Onen pocit je totiž nadčasový. (22.02.2006)

"Křižník Potěmkin" mi vyrazil dech. Čekala jsem, že to bude sice pěkná klasika, ale podle data vzniku, že se mám obrnit trpělivostí a tolerancí, přece jen dnešní divák je uvyklý na docela jiný typ filmové řeči. Jak osudově jsem se pletla. Snímek funguje perfektně dodnes, že už je to 80-ti letý stařeček poznáte jen podle toho, že je němý. A je až k nevíře, jak dnešní filmaři z této klasiky čerpají a opisují. Nemyslím tím jen onu slavnou scénu s kočárkom na schodech, ale vůbec skoro každá druhá scéna je dodnes živá (třeba jak kamera sleduje nohy jdoucí ze schodů na lodi apod.). I když tento film zaujímá pozitivní postoj k bolševické revoluci, vůbec mi to na něm nevadí. Je to rozhodně méně nepříjemné, než americké PP (patetismus & patriotismus). "Křižník" je skutečně dokonalý, co víc říct... (27.01.2006)

Zmysel pre humor užívateľov tejto stránky je zjavný. No ja bez zľutovania pošpinenie kinematografie propagandou neoceňujem. Toto je jeden z vrcholných boľševických propagandistických filmov, už tu pochopili, aká môže byť sila filmu a s umením ju obrátili na zlú stranu. Mohol by som sa zľutovať, lebo ľudia si za cárskeho režimu dosť vytrpeli a preto povstali, mohol by som sa zľutovať pre dobu v ktorej bol natočený, mohol by som sa zľutovať, keďže tam bola snaha o umenie, mohol by som sa zľutovať, keďže to už dnes príde vtipné a ako ukážka skoršej propagandy pre masy, ale prečo ľutovať zvrátenosť? Jediné, čo si to zaslúži je odpad. Film, ktorý obdivoval aj Goebbels, nepochopiteľne aj Chaplin, možno to bolo tým u neho, že nevravel o revolúcii ako o niečom, čo súviselo so židmi. To, že režisér prilepil na koniec filmu pomocou svojich slín nejaké scény a film sa rozpadol až po premietaní, mi príde ako vymyslená historka, ale možno to tak bolo, taktiež s tou pohyblivou kamerou sa podľa mňa sekli, lebo kamera sa na vlakoch, gondole a podobne pohybovala už v 19. storočí, ale možno mysleli inú formu pohybovania a otáčania kamery, možno to tiež mysleli na sovietsku zónu, takže nebudem odsudzovať tvrdenia, ale aj tak tento film bol veľkou chybou. Keby len podnecoval k normálnej revolúcii nepoviem, ale toto je pre mňa komunistický naivný hnoj. (14.12.2012)

Nepochybně dílo nevyčíslitelné průkopnické a expresivní síly, které ještě dlouho po svém natočení hledalo ve svém oboru konkurenta. Ke scénám na schodech s kočárkem i na lodi, včetně závěru se není třeba vyjadřovat. Pro mě tu však navždy zůstane ta nepříjemná revoluční, kolektivistická, optimistická pachuť světlých zítřků, které si všichni společně vybojujeme. Formou jasných pět. Vyznění jednu sráží. (30.07.2005)

Scénář: Nina Agadzhanova, Sergei M. Eisenstein .. Brněnská část přehlídky Projekt 100 2006 mne nezastihla v zrovna příznivém období a tak jsem se dostal jen na jediný film, naštěstí ten nejočekávanější. A musím uznat, že tahle stará černobílá klasika má mnoho co do sebe a je uhrančivá i dnes. Obsah sice podléhá době vzniku, která už pominula - forma a práce tvůrců je nadčasová. Ukázka té nejlepší němé filmařiny, stále dokonalé kamery a skvělých, trvale působivých scén. (14.02.2006)