Reklama

Reklama

Pátá sezona

(festivalový název)
  • Francie La Cinquième Saison (více)

Obsahy(1)

Třetí díl úspěšné trilogie režisérského dua Petera Brosense a Jessicy Woodworthové symbolicky zobrazuje rozklad vztahu člověka a přírody. Obyvatelé zemědělské vesnice v Ardenách žijí v domnělé symbióze s okolní krajinou, ta se ale najednou vzbouří a začíná z neznámých důvodů odumírat. Vesničané se zoufale snaží tuto agónii zastavit, zároveň ale pod psychickým tlakem strachu a nejistoty ztrácejí morální zábrany. Vizuálně působivý, místy experimentální film evokuje konec světa podobně naléhavě jako například Turínský kůň Bély Tarra. Tvůrci používají i podobné výrazové prostředky, jako například dlouhé, pochmurné a silně stylizované záběry. (Febiofest)

(více)

Videa (1)

Recenze (11)

ReoSTAT 

všechny recenze uživatele

Béla Tarr se potkává s Royem Anderssonem na belgické vesnici v apokalyptických obrazech nového řádu světa, kdy se příroda, roční období a lidský rozum rozhodly, že přestanou existovat. (Viděno za vytrvalého dvoudenního deště ve velkém kině s deseti lidmi, solidní depka k nedělnímu obědu, po níž je chuť na deci domácí neředěné samohonky.) ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Co je to příčetnost? V tom úplně nejvšednějším smyslu je to jistota, že každé ráno vyjde slunce, že jablka a déšť nebudou padat vzhůru, že zesnulí se nenavrátí z hrobů, že po zimě přijde jaro. Je to intuitivní důvěra ve skrytý řád vesmíru či přirozený běh věcí, chcete-li. Ale co když ~ z nějaké nejasné příčiny ~ dojde k narušení tohoto řádu? Co když po zimě jaro nepřijde? Co když včely uletí neznámo kam, zrno nevzklíčí, stromy nevykvetou? Co když krávy přestanou dávat mléko a ryby v řekách uhynou? A ptáci a ostatní zvířata, co když utichnou? Lidský řád ~ řád lidského světa a všechno s ním spojené, jak dobře věděli již staří (na což ale v době, kdy smysl pro fysis je denně úspěšně zastírán, pomýšlí žel jen málokdo), je zcela odvislý od řádu přírodního. A to nejen hmotně, ale i duchovně. Kdyby snad došlo ke zhroucení řádu přírodního, řád lidský by nedlouho poté následoval. A jaký by takový "pád do nicoty" mohl mít průběh? O tom (a mnohém jiném) rozjímá tento nadmíru mrazivý a podnětný film, v němž se Brueghel a Tarr snoubí s Hardyho pohanským Wicker Manem. ()

Pevek2 

všechny recenze uživatele

Něco jako Bruegheluv obraz Dulle Griet. Krasna ale nelitostna vize apokalypticke budoucnosti. A je znepokojiva svoji ekologicnosti i obrazem spolecnosti, kde se v krizi clovek cloveku stava vlkem, kdyz clovek prijde o zdroje obzivy. Obrazem spolecnosti, ktera se stara o sebe a prestava byt solidarni, hleda falesne viniky a obetni beranky se blizi tomu, co s lidmi dela domnela i nedomnela ekonomicka krize. Navic maji autori cit pro zvuk, hudbu, krajinu i inspiraci starymi vlamskymi a nizozemskymi mistry. Pro me film roku. ()

sweeta666 odpad!

všechny recenze uživatele

Na tento film jsem šla z několika důvodů: mystika, experimentálnost, vizuálnost a kohout na stole :-D Může se zdát, že jsem nespravedlivě tento film ohodnotila jako "odpad!", ale pro mě bohužel jím byl, přitom by mohl být skvělý nebýt těch děsně laciných rádobyexperimentálně vypadajících záběrů, neustálé záběry na koruny stromů zdola, použití vysokého kontrastu pro temnější atmosféru, zbytečně dlouhé (a to doopravdy tak, že jsem v jednu chvíli už chtěla odejít) záběry na hrdiny filmu, kterým bylo přikázáno, aby koukali, jakoby byli mentálně retardovaní... Hmm, možná záměr, možná cíl rozvztekat diváka tak, že chce odejít nudou... Také se mi nelíbilo časté zdynamičtění celého filmu pomocí dvou způsobů: a) široký záběr na krajinu a dlooooouho přecházející postava, b) široký záběr na herce, kteří dělají jakýsi "harlem shake", a kamera pomalu odjíždí v horizontálním směru doprava... Uff, to byla fakt nuda, když se takové efekty objevovaly stále dokola... Možná kdyby hudební kulisa byla trošku propracovaná, film by získal nějaké body navíc z mého pohledu... O ději ani nemluvě... Pointa celého filmu mě vůbec nešokovala a nevedla k zamyšlení. ()

Galerie (15)

Reklama

Reklama