poster

Korespondence V+W (divadelní záznam)

Drama / Komedie

Česko, 2012, 155 min

Režie:

Ivan Pokorný

Kamera:

Jan Matiášek
  • M.Macho
    *****

    Ačkoliv přenos ještě nezačal je nasnadě, že Mikuláškova inscenace z brněnské Reduty patří vůbec k absolutní špičce v českém divadle - nejen tohoto desetiletí, ale možná... století. Tahle dechberoucí výpověď dvou smutných komiků a jedné neméně smutné ženy je jímavým obrazem dvou gigantů (a Zdeničky) v toku podivných českých dějin. Víc než o nich je to však o noblese, nadhledu a hořké radosti génia. Čistá, smutná sic nepatetická krása.(28.9.2012)

  • easaque
    *****

    kvůli tomu představení jsem jel před rokem do Brna a stálo to za to. Už dlouho jsem neviděl tak dobré divadlo, které není samoúčelné a herci předvádějící se hlavně sami sebe, jak je to teď běžně zvykem. Snad hlavní protagonisty úspěch nezkazí. Korespondence je ideální seznámením charakterů a soukromých životů Voskovce a Wericha. Těším se i na přímý přenos a vřele všem doporučuji. Ještě krátká reakce po přímém přenosu - prožitek byl podobnej jako při živém, i když se to do velkého divadla moc nehodilo a klasicky mi vadí televizní střih a hodně časté záběry na detaily - prostě na živé představení to nemá. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](28.9.2012)

  • MA.KI
    *****

    Po všech stránkách precizní a cenami ověnčená transformace osobní korespondence legendárního tandemu Osvobozeného divadla Voskovec – Werich, jež vyšla knižně ve třech svazcích v letech 2007 a 2008, do podoby strhující a emočně silné divadelní inscenace brněnské Reduty. ~ Je zjevné, že již onen prvotní proces dramatizace byl nelehkým úkolem, jelikož vytvořit z monologických dopisů – byť plných vtipu, životní moudrosti i krásné češtiny – funkční divadelní kus vyžaduje notnou dávku citu i umu. Navíc, je-li původní látka takto rozsáhlá. Autorce scénáře se to povedlo! Vybrané pasáže dopisů z let 1948 – 1980 (období od Voskovcovy emigrace až do Werichovy smrti) v prvé řadě zrcadlí jejich mimořádně silné PŘÁTELSKÉ POUTO, jejich starost a zájem o druhého a zároveň stesk po druhém. Jejich korespondence spojuje dva lidi velmi si blízké, vytváří jakýsi pomyslný most naopak mezi dvěma navzájem tolik rozdílnými světy a politickými systémy. Zachycuje reakce a komentáře k věcem bytostně osobním, ale i veřejným a společenským. Je vzácným dokladem duchovního světa V + W. ~ Tato invenčně pojatá inscenace s množstvím svěžích nápadů těží z přirozených výkonů hereckého dua (Václav Vašák + Jiří Vyorálek), jemuž sekunduje ženský element v podobě Werichovy ženy Zdeničky (Gabriela Mikulková), která se čas od času převtělí do partnerky Voskovcovy. K tomu minimalistická scéna v bílé barvě s prostým interiérem třikrát překlopeným, v němž ještě více vyniknou nejenom dílčí výstupy, ale i barvy a další rekvizity. ~ Čistá / dechberoucí / radostná, hned však truchlivá výpověď dvou smutných komiků odloučených od sebe vinou politického rozdělení světa, jež v závěrečných desítkách minut přejde v hořkou a velmi syrovou (díky vhodně zvoleným uměleckým prostředkům i efektům) výpověď stárnoucích protagonistů, kdy atmosféra houstne, nemoci přibývají, naděje ubývá a svět černá. Až zůstane tma. A divákova deprese. Neobyčejně působivé.(21.10.2012)

  • baltik
    *****

    Povedený přímý přenos, na den státnosti. Oslava jedněch největších umělců naší historie. Příběh/ nepříběh o přátelství překonávajíc, velkou vzdálenost a nelehkou dobu. Hlavně je zde také ukázána "druhá strana mince" W+V. Werich musel bojovat jako každý jiný člověk s nepřízní, ale protože byl optimista až dokonce a prostě Werich tak se na to zapomíná. Jsem rád, že jsou zde připomenuty i tyto nepřízně. Ostatně i život Voskovce, je ukázáno jak se vyvíjel a proč. Scénáři a zapracování korespondence poklona. Na zpracování bych možná nějakou tu výtku našel ale rád jí zapomenu.(28.9.2012)

  • alanwilder

    Přiznám se, že jsem trochu zděšený z celého představení, proto ho nebudu hodnotit. Celé mi totiž přišlo, jako alternativní podbízivá moderna, za každou cenu. Z tohoto materiálu šlo vytvořit něco více, než jen frašku, protože ony dopisy obsahují často zajímavé myšlenky a připomínky k dané době a je velká škoda, že některé nebyly připomenuty, nebo zmíněny. Nemám nic proti alternativnímu umění, ba naopak si ho vážím, u této hry si však zpracováním nejsem tak úplně jist. Platí totiž, že divadlo je buď dobré, nebo špatné. Nepřesvědčí mě ani úspěch hry, protože řečeno slovy Jana Wericha "Masa má vkus." Možná jsem však příliš přikrý, a tak hru nehodnotím!(28.9.2012)