Obsahy(1)
Situační portrét jednoho z nejvlivnějších mužů české současnosti, politika a podnikatele Andreje Babiše. Filmový štáb jej několik měsíců sledoval v záři reflektorů i v jejich stínu. Setkává se také s osobnostmi, které o Babišovi vydávají nevšední osobní svědectví. Vzniká tak ojedinělý filmový vhled do světa moci. Dokument představuje Andreje Babiše především jako veřejného činitele, který i v politické praxi používá metody, jimž se naučil při své podnikatelské činnosti. Kamera jej zachycuje v neustálém pohybu, na nejrůznějších akcích, mítincích, při osobním setkávání s občany. Je schopen mluvit s bezdomovci a vzápětí jej vidíme, jak anglicky nebo francouzsky konverzuje se zahraničními diplomaty. Na veřejnosti a před kamerou se projevuje ze své lepší stránky. Nikdo však není dokonalý – Babišovu odvrácenou tvář ve filmu charakterizují jeho bývalí spolustraníci a odpůrci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (193)
Jasně, to že tady lidem nedochází v jaké je Babiš pozici, mě znervózňuje už od chvíle jeho zvolení. To že v tom není úplně čistě, je v téhle době snad už evidentní. Klusák asi chtěl tentokrát úplně explicitně ukázat, že to tak prostě je. Já tomu teda věřím, ale stejně se najdou tací, kteří ho budou chtít za premiéra... Z filmového hlediska mě ale tento dokument trochu zklamal. Označovat ho totiž za dokument není úplně fér, protože jeho hlavní protagonista neměl možnost k smysluplné obraně a ani nebyly zmíněny jeho případné úspěchy a dobré skutky (přese všechno věřím, že nějaké jsou). Místo toho, aby si divák mohl utvořit svůj názor, je mu zcela nepokrytě naservírován a to se mi prostě nelíbí. ()
„Podojíte Amálku, dostanete zmrzlinu!“ Muž bez vlastností, morálních zásad a politické vize, zato s takřka neomezenou mocí (oslovení „šéfe“, asociující normalizační komedie, například používá zásadně ironicky, jako sebepotvrzení, že skutečným šéfem je pouze on sám). Klusák nepředkládá nezaujatý portrét Babiše, ale varování před hrozbou, kterou všepožírající „žraloci“ Babišova typu představují pro demokracii (vyprávěcí oblouk výstižně poskytlo Babišovo „pozření“ Rady). V souladu se svým názvem film rozkrývá zejména síť vztahů, které „českému Donaldu Trumpovi“ pomáhají udržet se na vrcholu. Valnou část materiálu tak tvoří Babišova setkání s lidmi z oblasti politiky, byznysu nebo médií („nezávislí“ novináři z ČT a Novy, Macháček z Lidovek). Podlézavost lidí, které si Babiš drží ve svém okolí, vyvažují mluvící hlavy jeho oponentů, sloužící také jako pojistka proti monotónnosti. Mnoho jiných možností, jak dokument učinit konfrontačním, Klusák vzhledem k Babišově neochotě vést dialog (natož připustit něčí opačný názor na věc) zřejmě neměl. Zároveň je třeba dát Babišovi za pravdu, že nebylo úplně košer požádat ho o přímé vyjádření až poté, co byl film dokončen. Závěrečná názorová výměna s režisérem na druhou stranu nijak nenarušuje obraz Babiše jako amorálního populisty, který namísto argumentů ve svůj prospěch napadá ty, kdo stojí proti němu, a které si nemůže koupit za peníze, knihy a koblihy. Kromě toho je pravděpodobné, že kdyby Klusák šel proti protagonistovi stejně otevřeně od začátku natáčení, Babiš by si dříve uvědomil to, co jej nejvíce znepokojuje – svou absenci kontroly nad vlastním mediálním obrazem. Právě nejistota ohledně toho, jak navenek působí, co a jak říká (a možná i obava z kritiky a jejích důsledků), je zřejmě jedním z důvodů jeho neochoty být viděn a slyšen někým jiným než lidmi, jejichž přízeň si koupil. I díky pohotové kameře, vytvářející včasným užitím zoomu nebo zaměřením pozornosti mimo jádro dění (zívající muž na poradě) vtipný doprovodný obrazový komentář, má film ostřejší satirické hrany než se navenek zdá. Kamera zároveň svým „stíháním“ netrpělivého, pořád někam spěchajícího Babiše dává za pravdu Krnáčové, která obdivuje politikovu pracovitost, děsivou ovšem tím, k jakému cíli je napřena. Nejlépe jej pojmenuje jeden přeřeknuvší se občan, když promluví o tom, jak by měl Babiš řídit „svůj stát“. Důvodů, proč by jiní lidé měli vynaložit nemenší úsilí k tomu, aby Babiš žádný stát nikdy neřídil, nabízí Matrix AB nepřeberné množství. ()
Doposud nejlepší dokument z Českého žurnálu a zároveň jeden z nejlepších Klusákových dokumentů celkově. Andrej Babiš je jen JÁ a nikdo jiný. Smutný a přesto vtipný obraz psychicky narušeného jedince, jehož názor je ten jediný správný, ostatní jsou lháři a nepřátelé. Velká smůla, že televizní diváci nebudou moci spatřit vzkaz, který nám po konci filmu do Jihlavy Andrej Babiš poslal. ()
Všichni volají po objektivitě, ale jak to v případě dokumentu o politikovi udělat? Jak to udělat v případě Babiše? On sám by nejraději seděl před kamerou bez oponentů a povídal nám příběh o tom jak tu všechno vybudoval holýma rukama a všichni ostatní lžou. Když pominu výpovědi Rady, Slonkové, Kasla, rozvědčice Kleslové, loutky Krnáčové - nejvíc vypovídající je Babiš sám o sobě nebo při kontaktu s lidmi. Řeč těla a očí, slova - to všechno v tomhle dokumentu je a proto je objektivní. Každý si tak může položit otázku jestli této politické superstar věří nebo ne. ()
První, co jsem si při sledování filmu uvědomil, že svět politiky je úplně jiný svět, marťanský svět. A že o něj ani trochu nestojím, je mi odporný. Díky tomu, že se o něj nezajímám, tak do něj nevidím a nerozumím mu stejně jako 95% obyvatel planety. Obyvatelé Čech touží spatřit světlo na konci tunelu a prozřít, dozvědět se pravdu. Málokdo by ji ale unesl. Pravda je prostá jako Andrej Babiš sám. Za usmívajícím chlapíkem rozdávajícím koblihy se skrývá neúprosná kudlanka hlídající své úspory. To je v případě podnikatele takovýchto rozměrů v podstatě v pořádku. S demokracií, nebo alespoň s jejím zdáním, to ovšem nemá co dělat. Vít Klusák vsadil na nevinný dokument s údernou pointou. Myslím, že to udělal dobře. Závěr je působivý a výstižný. Ode dneška se Babiše budu bát zase o něco víc. 80% ()
Reklama