Aloft

Velké překvapení v podobě mrazivého drama o vztahu matky, plné lásky pro nemocné a jejího zdravého syna, který trpí nedostatkem mateřských citů a tak se na sebe snaží všemožné upozornit. Jejich nevyrovnaný vztah přetrvá až do doby synovy dospělosti, kdy se rozhodne vypravit se za svou matkou a poznat, proč pro něj zůstalo její srdce navždy uzavřené. Celkově se jedná o velice silný zážitek s propracovanou psychologií hlavních postav, řadou symbolických náznaků a ne vždy zcela jasných vzpomínek. Jenom málo (zejména pár příliš okatých náznaků) chybí k dokonalosti. (24.10.2016)

Mám ráda Mélánii Laurent, má úžasné charisma a téměř vždy jsem byla z jejích rolí nadšená a Jennifer Connelly je také vynikající herečka. Nicméně film mohl dostat třeba deset Zlatých medvědů, ale já jsem ho vnímala spíš jako mysteriózní snímek, který jsem a to upřímně přiznávám, nějak nepobrala, takže nemá problémy pouze matka z příběhu, ale i já. Zřejmě dám někdy repete, abych Aloft nekřivdila. (07.10.2015)

Co měl tenhle prapodivnej zmatek se zimou, sokolnictvím, tajemným léčitelstvím, zamrzlými jezery, flashbackama, utopeným počurávajícím se bratříčkem znamenat? ...sem to nějak celkově nepobral. Děj mi místy přišel naprosto nelogický, nevěděl jsem, co a proč ty postavy zrovna dělají. Jedna hvězdička za Mélanii. (01.08.2017)

Představte si, že by Julio Medem natočil Sladké zítřky Atoma Egoyana. Takhle nějak na mě Aloft zapůsobil. Bál jsem se místního hodnocení, ale herecké obsazení mě přimělo film prubnout a udělal jsem dobře. Z mého pohledu není v příběhu nic nejasného, vše hraje svoji roli, dokonce i zde zmiňované sokolnictví nese podle mě jasný symbolický význam. Herci jsou výborní (včetně těch dětských) a především Jennifer Connelly filmu dodává jistou uhrančivou osudovost, která z Aloft dělá hodně zajímavý zážitek plný sněhu, vichru a ledu. 7/10 (16.07.2016)

Moc nevím, co si myslet. Jennifer Connelly, Mélanie Laurent a Cillian Murphy jsou výborní herci a všichni to tady měrou vrchovatou potvrzovali, ale to všechno okolo jsem nějak nepobíral. Jo, základní osa je jasná. Syn se má po dvaceti letech setkat se svojí matkou, která ho opustila. Sedl by mi i styl vyprávění, který se odehrává ve dvou časových osách které popisují to, co předcházelo onomu opuštění a pak cestu již dospělého muže v doprovodu novinářky, kterého především zajímá proč musel vyrůstat bez mámy. Ale to sokolničení, ledová krajina a divný nádech mysteriózna, to všechno mi bylo absolutně cizí, nechápal jsem to a nebavilo mě to. Za herce 40%. (20.10.2015)