Wadjda

Saudskoarabská kinematografie je pro mě neprobádané prostředí a tak jsem se po hlavě vrhnul do této expedice. A musím říct, že se výprava povedla a já si užil velice milý snímek. Příběh o nevzdání se svého snu i přes nekončící překážky se objevil na plátnech kin nespočetněkrát, ale tento byl podán tak nenásilnou (skoro se nabízí napsat neamerickou) formou, že jsem se hlavní hrdinkou sžil a držel jí celou dobu pěsti. Holt to ty holky muslimské moc lehké nemají... [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] (08.04.2015)

Díky mezinárodní koprodukci je na snímku znát, že Wadjda je určena především západnímu publiku. Rozhodně se ale nejedná o plakátový festivalový film, který by měl sbírat ceny jenom proto, že jde o snímek ze Saúdské Arábie. Wadjda je malá školačka, která si přeje jízdní kolo a jezdit na něm jako její kamarád Abdalla. Což je samozřejmě v Saúdské Arábii jaksi problém. Tím, že se Wadjda dívá na svět dětskýma očima, tak je film skvělou výpovědí o dětských touhách, které jsou na celém světě vlastně úplně stejné. Civilní výkony (nejen hlavní dětské představitelky Waad Mohammed) umocňují kvalitní divácký zážitek stejně jako nevtíravý hudební doprovod Maxe Richtera. Za nepatetický závěr velký palec nahoru. (08.11.2020)

Velmi povrchní sonda do tvrdého arabského světa. Neotvírá žádnou otázku, jen kouká. Doslova mne tento film urazil, jak moc povrchní je. Nepochopila jsem ty ovace. Režisérka by potřebovala dostat facku za to, že nepřímo se vším souhlasí. Ach JO! // 48. Mezinárodní filmový festival, Karlovy Vary, 2013 (07.07.2013)

Filmová výzva 2018 - Saúdská Arábie. Jednoznačně jsem si potvrdil, že bych v Saúdské Arábii nikdy žít nemohl, protože představuje vzdálený svět v mnoha ohledech. Pak se ani nelze divit, že hlavní zápletka devadesátiminutového filmu se točí kolem toho, že si malá holčička chce pořídit kolo a jezdit na něm. A taková zápletka mě úplně k sedačce nepřikovala. (02.04.2018)

Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, tak jsem nemohla nesrovnat tenhle snímek s tématicky podobným Božské děti a nedá se nic dělat, tady musím jít s hodnocením dolů. Po emotivní stránce se mě tak nedotknul i když oceňuji snahu režisérky přiblížit nám svět v této zemi citlivě, pravdivě a žel i smutně. Svět kolem Koránu je mně hodně vzdálený a tak jsem byla místy až fascinovaná za jakých podmínek a jakým způsobem se tahle kniha může číst. Ach jo, ale já jsem malé, sympatické Wadjde fandila hned od začátku a přála jsem jí, aby se jí její sen splnil. Škoda, že některé postavy nebyly víc prokreslené, například jejích rodičů, abych mohla trochu víc porozumět jejich (jeho) rozhodnutí v závěru. 3,5* (04.01.2014)