Recenze (6)
Tahle plastelínová rvačka mi trochu připomíná švýcarskou klasiku Pingu. Takový druh animace rozhodně můžu, tím spíš, když je využíván nápaditě (tak jako tady). U mě není co řešit: 5* ()
Režie, scénář, animace: Dalibor Nytra, Alice Nytrová, hudba Miroslav Večeřa ()
Hravé, krátké, groteskoidní, plastlelínové, prosté všech zbytečností, prosté i dvoumetrové zmutované okurky se zavilým pohledem terorizující Kjóto v době éry Meidži. PS: ve filmu nevystupuje nic japonského, ani okurkovitého ()
Tenhle způsob animace můžu. Když se to s plastelínou umí, mohou být realizovány až surrealistické nápady (utopení jedné postavy v "jezírku"). V jednu chvíli mě dokonce napadlo, že rozuzlení příběhu bude spočívat v Monty Pythonovské noze, která oba protagonisty zašlápne i s židlí :-). ->the_weaver: souhlasím, přesto mě jedna myšlenka (něco jako poučení) napadla. (následuje spoiler) Když se dva lidé perou o jednu židli, nakonec nikdo nebude mít nic. Neboli pokud se lidé budou mezi sebou prát o vyčerpatelný zdroj, může se zdát, že se spravedlivým přerozdělením situace vyřeší. Jenže jen na chvíli: nakonec nikdo nebude mít nic. Od ekologie k ekonomii (a zase zpět...). ()
Hezké postavičky, krátká stopáž, bral bych více humoru. Hodnocení: 55 % ()
Je to viac o technikách boja plastelínových postavičiek než o nejakej myšlienke. ()