Království křivých zrcadel

Původní ČST dabing jsem nesehnal (kavárenské svině z ČT09 ho odmítají odvysílat) a dabingem od Uranie jsem si nechtěl kazit požitek z filmu, proto jsem se rozhodl shlédnout jej s dabingem z Markízy a následně jsem našel i původní slovenský kinodabing. Výrazným pozitivem jsou zejména barvité kostýmy, masky i lokace, alegorické zobrazení postav, minimum zpívaných pasáží (obě jsou krátké a ta závěrečná Vlajka je povedená a správně budovatelská) a především roztomilá dvojčata Jukinovy, jimž sluší i pážecí uniforma. Zajímavá je též scéna, kdy se ti tři gauneři snaží vzájemně otrávit. Negativem jsou mnohé nedořešené a řádně neobjasněné situace, např. proč se po osvobození Hurda všichni padouši proměnili ve zvířata, jež představovala jejich jména pozpátku nebo poněkud urychlený závěr, jemuž předcházela zbytečně zdlouhavá pětiminutová honička v kočárech. Rovněž je nelogické, že Olja a Ajlo považují za přítele a riskují život pro někoho, koho zahlédly jen pár vteřin a prakticky nic o něm nevědí. Taktéž postrádám nějaké to rozloučení s Ajlou a návratem zpět, namísto toho hned po vítězné písni se Olja octne sama zpět ve svém bytě. Pohádka je každopádně nadprůměrná a i když má zjevné nedostatky, rozhodně nemám problém shlédnout ji opakovaně. Jelikož jsem nikdy dřív tuto pohádku neviděl, nemohla u mě zafungovat nostalgie, přesto zasloužené lepší 3 * uděluji filmu, čtvrtá hvězda je pro Olgu a Táňu (veliká škoda, že jim nebylo umožněno pokračovat v herecké kariéře). 80% (02.05.2022)

Čo ma na filme zaujalo ( dojalo ) je jeho premakaná výtvarná stránka. Výprava, kostýmy, masky, triky. Dokonca aj v úvodnej nerozprávkovej časti, mi prišiel byt hlavnej hrdinky ako niečo, čo nemá príliš korene v skutočnosti. V tomto boli teda rusáci majstri. V tomto prípade ale režisérovi Rouovi jeho trapkovský pohľad na tému neodpúšťam ( tak ako som to urobil pri legendárnom MRÁZIKOVI ). Je ťažké, aj na tak malej ploche, sledovať niečo, čo rozprávkový štýl rozmieľa na patetický humbuk. Videl som film s pôvodným SK dabingom ( 1964 ) a je to jedna z vecí, ktorá na hodnotení pridáva. (14.12.2017)

Tato klasická ruská pohádka bude nejspíš dnešnímu, i dětskému diváku připadat v mnoha ohledech nedokonalá, naivní a nesourodá. Rozkročená mezi barevně povětšinou nestřídmými kostýmy a maskami, občas infantilně naivistickými interiéry a rozlehlými, do fantaskní pitoresknosti kulisami doaranžovanými krajinami nedává možnost k jednoznačné pochvale ani odsouzení výtvarného řešení, jež je na Království křivých zrcadel asi nejzřetelnějším, nejvíc čnícím prvkem. Všechna ta barevnost ulpívá jako správný nátěr pouze na povrchu a v povaze postav již rozeznáváme jen černou a bílou. Platí i v dnešní době omluva: "Jednoznačná čitelnost postav je klíčovým prvkem pohádkového žánru," či nikoliv? Platí-li, tím hůře pro žánr. Vždyť i v Mrazíkovi téhož Roua alespoň Ivan prodělá vývoj od nadutého floutka k srdnatému jinochovi. V KKZ mám tak radost jen z toho jak se oné černobílé zmocnili černí: především Fajt jako Cepus a Vertinskaja jako Arbokap. Mrazík si vede lépe i jinde. Nabízí příběh s bohatší strukturou než je prosté shánění klíče za účelem osvobození hrdinkám zcela neznámého Hurda. Snadno bychom si mohli i klást otázky po fungování pohádkové říše? SPOILERy: Proč se zlí mění na zvířata po osvobození Hurda? Proč stráže pouze tupě pouští ty, kteří mají klíč, ať jsou kýmkoliv a nepouští ty, kteří ho nemají, ať jsou kýmkoliv? Proč jsou vyráběna křivá zrcadla? K čemu je dobré jejich lhaní? KONEC SPOILERů. Zdá se mi, že tyto otázky ve svém vlastním světě nemají rozumnou odpověď a ony skutečnosti smysl získají až při použití ideologického pohledu ze světa našeho. Pochybuji, že jej děti budou schopny a pochybuji, že dospělí jej neodvrhnou jako naviní. To ani nehovořím o tom, že obecenstvu nakloněnému určitému politicko-ekonomickému modelu nepřijde k chuti pomyšlení, že bez zotročeného pracujícího lidu (který nejspíš ohlupují těmi křivými zrcadly) jsou bohatí bezmocným ničím. Být takovým člověkem já, jistě nedám ani ty slabé ***. (03.07.2011)

Pokud to děti přijmou, je to jen dobře. Výprava krásná, ale bez ladu a skladu. Na mě to působilo (včetně pionýrského šátku u 2 děvčátek ) jako politická pohádka. Nebudu to dále komentovat. Režisér Alexandr ROU, tentýž co má na svědomí MRAZÍKA. Ovšem to je nebe a dudy. Nevím, so chtěl tou pohádkou v r.1963 říci, myslím, že jsem pochopila. (Kdo byl tou žábou na prameni s klíčem k bohatství ?). (29.12.2009)

Neviem, kto je viac nesympatický, či štyria kráľovskí záporáci alebo dvojičky v hlavných detských úlohách. Každpopádne trochu podivná Rouova rozprávka s lacným výchovným posolstvom, aj keď typické Rouvove znaky, aké poznáme z jeho ďalších rozprávok, tu prítomné sú - zvieratá, reverzné triky, zrýchlené pohyby, potvory od výmyslu sveta. Chýbajú ale vtipné hlášky a ani príbeh nie je ktoviečo. Našťastie, kratšia stopáž a dobrodružný dej sa starajú o to, že aspoň nuda na (krivé) zrkadlo nezaklope...väčšinou. A tunajší divák sa aspoň pousmeje, na čo sa dali nalákať deti v 60. rokoch v krajine, kde zajtra znamenalo včera - na lekvár a malinovku. (26.12.2022)