Kikudžiro

Tento film mi přišel jako jakási japonská obdoba Kolji. Motiv chlapce bez maminky, jež se dostane do spárů strejdy antivychovatele je nosný i zde. Není to vysloveně rodinný film, ale dávat na ČT2 v noci je fakt úlet. Doposud mi byl japonský humor zcela cizí, ale při tomto filmu se nešlo nesmát. Kikudžiro je jednou z nejoriginálnějších komediálních postav, které jsem kdy viděl. (02.07.2007)

Road-movie mísíci "laskavou" lyriku s infantilně groteskním humorem by stylem každý zařadil spíš například do Francie, než do Japonska - země samurajů, úchyláků, milovníků mangy a gangsterů. Přesto právě díky takto nezvyklému prostředí získává Kikudžiro punc neobvyklého dílka které chytrého diváka nechce jen dojmout, pobavit a pokud možno neurazit, ale zaujmout ho trochu víc, unést ho mimo reálný svět do fantasie a hravě anarchistického blbnutí. Ve většině komentářů se tu zmiňuje Kolja... to je těmi stopovými prvky děje snad i pravda, ale mě napadá spíš srovnání s Michelem Gondrym, kterému je tento styl nepomněrně bližší. A o děj tu opravdu vůbec nejde, respektive se tu takřka nevyskytuje - a to je nejspíš i největší vada filmu, který přestává být filmem a stává se pouhým slepencem scének bez nějaké vnitřní provázanosti, což rozmělňuje i jinak vcelku zajímavou závěrečnou pointu. 8/10 (03.08.2009)

Tohle není ani tak film, jako vyprávění. Příběh citlivý, úsměvný a lidský s typickou asijskou náturou, která čiší jistým těžko popsatelným druhem energie. Když si vezmete film, dostanete rychlé mihotání děje, rychlé střihy mezi jednotlivými scénami, ale tohle tady neplatí. Jak už jsem zmínil, tady jde spíš o vyprávění, takové jaké si alespoň jednou za život odbudeme, když vyprávíme kamarádům, nebo známým něco, co si naše fantazie nějak poskládala dohromady. Vyprávění protkané jakýmisi nápadnými znaky road-movie. Takeshi Kitano je zručný vypravěč a neméně schopný režisér. S typickým hereckým projevem, kolíbavou chůzí, zabarvením hlasu, dodává svým filmům originální a osobitý ráz a šmrnc. Nevím jestli je Kikudžiro tak zvláštně pojaté, ale tady mi právě ten Takeshiho styl příliš nezapadl do dění, které se na "plátně" rozvíjí. Jasně, tohle není samurajské drama, ani akční gangsterka, ale do obou těhle žánrů si jej dovedu zařadit mnohem lépe. Krom té provázané úsměvnosti, která je spojena s nitek jednotlivých situací, jasně vyniká hudební doprovod skladatele Joea Hisaishiho, který svou poetickou barvitostí pomáhá lidsky citlivé téma dostat na tu správnou úroveň vnímání. Protipól pro Kitanovu osobitost v podobě dětského herce Yusuke Sekiguchiho skvěle podtrhl atmosféru, zvýšil ten už několikrát omílaný citlivostní potenciál. Ale přesto nemůžu dát plný počet. Takže tady to bude za 4 hvězdičky rovné. Těžko říct, jestli mi Kitano opravdu přišel oproti jiným svým snímkům tak málo uvěřitelný, ale to co filmu a hlavně příběhu jako takovému nejde odečíst a co je prostým a holým faktem, to je ta jeho nepředstíraná opravdovost. (24.01.2005)

I přesto, že Kikujiro urazí a okrade snad každou postavu ve filmu, tak je tohle asi jeden z nejmilejších filmů všech dob. Meditativní cesta plná kitanovsky bizarního humoru, ale i dojímavých a procítěných scén, které fantastická hudba Joea Hisaišiho pozvedává na úplně novou úroveň. Uznávám, že japonský humor nemusí být pro každého, ale s kým ani trochu nehne legendární scéna na pláži, tak ať už neočekává, že se někdy dojme během sledování filmů. "Něco mi spadla do oka" count = 5x. 100% (11.09.2013)

Arigato a domo mr takeší. Na tento film som sa od neho tešil najviac a výsledný dojem z neho je ešte lepší ako som očakával. Žiadna samoúčelná scéna, žiaden pátos ani slzy ale len úprimnosť ktorá robí s tohoto snímku nezabudnuteľný zážitok. To že Kitano je skvelý herec dokázali snímky ako Battle Royale alebo Ohnostroj ale aj napriek jeho hereckému majstrovstvu v samurajovi je toto jeho najlepšia rola. Jeho zo začiatku komický hrdina prejde do tragédie aby neskôr sa mohol stať normálnym človekom a verte mi že jeho premena je neskutočne zábavná a pôsobivá. Kitanov svet je plný bizarných alebo roztomilých postavičiek a inak tomu nie je ani tu - dobrý strýko, tučný strýko a holohlavý strýko sú asi najlepšie postavičky s ktorých sála úprimnosť a štastie a každý z nich má svoj sen. Kitano nám tiež ukazuje odvrátenú tvár- pedofília, jakúza, opustenie matkou, hazard ale zo vvšetkého sa hlavný hrdinovia vysekajú aby mohli ísť ďalej tak tiež si Kitano uvedomil že aj keď niekam ideme tak sa musíme prirodzene aj niekam vrátiť väčšinou na miesto ktorému hovoríme domov a cesta späť je rovnako zábavná ako cesta tam. Veľmi sa mi páčilo rozdelenie kapitol pomocou pohyblivých fotografií. Mr Kitano You are a god! (12.07.2008)