Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (512)

plakát

Potomek (2019) 

Přišel jsem požádat o ruku vaší ženy! Aneb The Omen feat. Orphan s příchudí segedínu a čabajky. Co The Prodigy rozhodně je? Atmosferický a přiměřeně napínavý dobrý synek se skvělou kamerou, bez střihový onanie a zbytečně sympatických postav. Co The Prodigy rozhodně není? Thriller s momentem překvapení, který by okatě nevsázel na prověřená klišé. Naplno tohle může fungovat jen tehdy, když žádný podobný film předtím neuvidíte, jinak je to jen dříve viděné, v pěkném moderním kabátě (což bezezbytku platí i o adaptaci Buhlerova scénaře ke coveru Řbitova zviřátek). Za tohle bych ruku do ohně úplně nedal... [RATE: 55%]

plakát

Kořist (2019) 

Co se v mládí naučíš, ku stáru jako když v aligátorově držce najdeš! Čelisti na pětníku? Už dobrých 50 minut tu lidi ztrácej končetiny a mně pořád nejde do hlavy, proč režisér surově atmosferickýho Haute tension přemýšlí o survival hororu jako o akčním filmu!? Ne, chápu, krásně blbá a nostalgická doba papundeklová je ty tam, přesto, může mi někdo vysvětlit, proč tak rychle, proč tak útržkovitě, proč tak ploše a proč ty plitký motivační citáty nad otevřenou zlomeninou? Vždyť tu bylo všechno dobře, místo (scény v domě skvělý), bouře, dost blbých náhod i typově zajímavá hrdinka. Tak proč se kruci bavím až u toho rockenrollovýho vypalováku See You Later Alligator v závěrečných titulcích? [RATE: 50%]

plakát

Rambo: Poslední krev (2019) 

Jo tydle vidle! Je dementnější sledovat bleskurychlou proměnu nagelovanýho narkobarona v koženkový bundě od Armaniho, ve velitele SWAT, nebo čekat po senzační čtyřce ještě něco víc? Je naivnější divit se samoúčelný brutalitě nebo brutálnímu střihu? Je trapnější nabulit si z nostalgie do mandarinkovýho kompotu nebo tlachat o tom, že tohle vůbec nemělo kostru typických Rambovek? Nevyvážený vyprávění má motiv, jednoduchej, prostej, čitelnej a (na Ramba) nezvykle hlubokej a citovej. Ať už Stallone o původním námětu boje s Islámským státem mluvil, nebo to celé byla jenom kachna, byl takovej námět určitě vděčnější, co do zakončení legendární série, i logičtější. Ale má tady dominovat logika? Dvojnásob, když z pohledu dnešního akčního filmu je to z větší části moc ukecaný a to očekávaný je zase rychle pryč? Ne, kdo stárnul s tulákem, posmrká do flanelky, hodí asoň trojku a kdo nezažil tu dřevní éru, kdy filmy ve videopůjčovně prodával hlavně senzační obal, odškrtne možná dvě hvězdičky. Moje rovnice říká sečíst všechny vrásky, který už má Rambo a přidat ty, který jsem za všechny roky posbíral sám. Možná sme starý, starší, ale na tu trochu nostalgie máme právo. I kdyby kulhala na jednu nohu a nebyla si stopro jistá, že bez pilulky trefí domů. [RATE: 65%]

plakát

Dětská hra (2019) 

Chucky 2k19 je zrzavej fuckin Tony Stark?! Charles Lee Ray versus sonda do vykořisťování zaměstnanců v zemích třetího světa i studie digitální demence? Co si budem, doba už je taková. Tatík klidně může mít v prdeli zakousnutou sněžnou frézu, pomoci se u děcek ale nedovolá, protože jejich oblíbenej jůtuber zrovna streamuje Robloxe. Bez očekávání, přesvědčený , že když vezmou Chuckymu Brada Dourifa a klasickou zápletku, vezmou mu duši, přiznávám - spletl jsem se! Lars Klevberg v digitálním hororu bez hororový atmosféry servíruje dvě třetiny nabroušený, zábavný a novátorský podívaný, kterou doslova a do písmene zabíjí tupým finále. Osmdesátkový loutky byly možná naivní, ale vážně děsivý. Smartfounová verze Child's Play je spíš Toy Story po dvaadvacáté, u kterýho však nemůžete neocenit odvahu a dobrý nápad. [RATE: 50%]

plakát

La Llorona: Prokletá žena (2019) 

Mama ve verzi burrito & quesadilla! Milovník zpomalenýho záběru Michael Chaves si prostě "jen" natočil celovečerní verzi svého kraťasu The Maiden, ze kterého mohl být príma komunitní urban legend horor ve stylu Candymana, kdyby si někdo neřekl MIERDA! Chodící a leta nepraná záclona není ani zdaleka tak děsivá, jako její nevlastní Sestra, snad jen nevyužitý potenciál je tu podobný. Slušná muzika, nudná kamera a exorcista, co v tom laufu nedokázal posvětit už jen rotoped a dávkovač na tekutý mýdlo. Za hezkej plakát [RATE: 45%]

plakát

Halloween (2018) 

Zreznuly mi brousek, žabikuch a trochu i klouby, ale tohle mě neurazilo. Všecko se totiž točí v kruhu, zlo plodí zlo, strach posiluje strach. Halloween opakuje vzorce chování, až na výjimky působí symparticky staromódně a z těch mála nostalgických odkazů, které lze ještě použít, pouze netěží, ale dokresluje jimi obstojný příběh. Dost mě mrzí, že z dějové chronologie vyšachovali elegantní H2O, možná nejpovedenější teenagerovku éry přelomu tisíciletí, ale (na dnešní dobu) nezvykle pomalé vyprávění a účelný gore dělají z "druhého" Halloweenu víc než důstojné pokračování. Horor ze staré školy s muzikou, co nestárne! [RATE: 75%]

plakát

Zrození ďábla (2014) 

Porod jako demoliční derby aneb zavolejte porodníka a statika (!!!) Ďábel by byl býval frajer, kdyby se kolem něj nemotalo tolik pošuků, co si rádi malujou symboly po zdech, čichaj popel a zapomínaj, že i pán temnot kdysi míval své kouzlo, tedy když se ještě držel plíživé mystiky. Allison Miller si démon vyčíhal v Klokánku, jako Katie Featherston, která má ale větší prsa a ve své podstatě je mnohem víc nesnesitelná. Hlavní problém Devil's Due vidím v tom, že se urputně snaží gradovat, ale nedokáže překvapit. Pokud se kdysi dávno kolem Rosemary pozvolna stahovala smyčka, v případě ďáblova zplození zkouší ambiciózní prostřední půlhodinu uškrtit přetaktovanou závěrečnou desetiminutovkou. Nikdo ani nezkouší rozklíčovat události kolem hlavní hrdinky a namísto toho raději stupidně vysvětlují, proč jsou jako náhodou všude kamery. Jasně, už se myslím přejedly, všechny ty FP pseudorealistické záznamy a pakliže byl v The Devil Inside ďábel ve výrazový křeči, tady zůstal jen u pár lehkých kontrakcí. Jinými slovy, tohle je přesně ten horor, u kterého je velmi snadné čekat mnohem víc a děsně těžké přijmout jen o málo víc než nic. Zívání bez atmosféry s popraskanou omítkou, u mě za [final rate: 35%]

plakát

Insidious (2010) 

Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%]

plakát

Vedlejší účinky (2013) 

Betonová zeď je sakra dobrej důvod k tomu šlápnout na brzdy (!!!) Side Effects jsou v úvodu jedním z těch filmů, který vás jen těžko vtahuje do děje a přitom se tváří děsně umělecky. O co tu kruci jde? Steven Soderbergh si od od začátku hraje se záběrem, fotografický kompozice, zlatej řez, hloubka ostrosti, ale po stránce samotnýho děje (díky nejednoznačný ústřední lince) to vypadá, jako by nevěděl, co vlastně chce. Proboha, Channing Tatum - muž, jehož tělo výrazně přerostlo hlavu, ale pořád je tu půvabná Rooney Mara, skvělý že není tou lacině prvoplánovou kráskou. Boj s démony někdy jen vytváří další démony a prvotní roztříštěnost má svý vedlejší účinky - film je příjemně nečitelný, ve svý pokojnosti zůstává velmi znepokojivý a, což není vždycky přímo předepsaný, nenuceně graduje. Kde je teda ta hodnota? No jasně, důraz na hudební stránku, vždyť je to Thomas Newman, ten to umí udělat (americky) krásný. Zákonitě přesnej Jude Law a pak něco jako nevyřčená otázka - "Co je v dnešní době křehčí, zranitelnější? Lidská duše nebo dobrá pověst?" I když jsou Side Effects působivé, pořád zůstávají taktrochu konzumní psychologií, filmem, který ve své velikosti nepřerostl sám sebe. Užívejte po jídle, avšak účinky jsou pouze dočasné, u mě "jen" na [final rate: 75%]

plakát

Charlieho malá tajemství (2012) 

Brendy v iceteačku, poctivej tuplák milkshakeu a nekonečná jízda tunelem (!!!) Je to tak, být znovu na střední Emma Watson by byla přesně to holkou, ze který bych nedokázal spustit myšlenku a u který by mě k zešílení štvalo, že ji sbalil největší kretén na škole. Ona už není jenom kouzelná, je okouzlující a čert vem, že jí ty dospělejší role ještě moc nevěřím. Je úplně jedno jestli má Charlie malá tajemmství nebo jen tak postává v koutě, The Perks of Being a Wallflower mě díky předloze, námětu svázal očekáváním. Jasně, očekávání, zabiják prožitku, přesto tohle vcelku prožít šlo. Věděl jsem, že to Stephen Chbosky nepodá jako lacinou teenagerku, že to nebude zas až tak jednoznačný, že v tom naopak bude takový to senzační "divno". Jo, už se toho bojíme, být divní, svý, protože nás svazujou normy, který jsou však nudný a předvidatelný. Je strašně snadný následovat cizí hodnoty, než si je sami v sobě utvářet. Logan Lerman ani nemusel moc hrát, přesto tu skrz svou postavu potvrdil to, co říkám už leta - "Empatie je stejnou měrou dar jako prokletí". Jak to teda je? V životě se vyrovnáváme se spoustou věcí, spoustou ztrát, ale nakonec s každou ztrátou něco jiného získáváme. Sakra, to jsou takový kecy, že bych jim snad rád uvěřil. Tak jo, pustíme si v autorádiu Heroes od Davida Bowieho mixnutý se Sonic Youth, ovšem pokud nám ten krám nesežere pásku a budeme divný, protože být divný znamená umět překvapit, i sám sebe... Překvapivě příjemná podívaná s ne(vy)nucenou myšlenkou za [final rate: 80%]

Reklama

Reklama