Ruka

Neskutečné. Že loutka nemůže projevovat emoce? Ale jděte. Stačí, aby jí stvořil mistr. Vlastně – Mistr. Pro mě nejpůsobivější a nejúspornější metafora jakékoli totality, všech jejích hrůz a machinací. Tohle by se mělo pouštět v hodinách dějepisu, až se bude přednášet téma "50. léta 20. století". Ale koneckonců, Trnkova Ruka je typická pro mnoho jiných údobí a režimů v dějinách téhle planety. (25.01.2004)

Jiřího Trnku mám ráda už od dětství, takže tohle byla taková sázka na jistotu.. Stejně mě ale tenhle filmeček dokázal mile překvapit a předčil moje očekávání :) Začalo to sice jako nevinná pohádka, ale pak následoval rychlý obrat a z pohádky se stal horor. Skvěle a jasně nám sděluje poselství, což se mi hodně líbí.. A jak autor dokáže vyjádřit cokoliv absolutně beze slov, to je prostě nádherná.. Nikdy by mě nenapadlo, že by ruka mohla salutovat, když jí chybí hlava.. Ale opak je pravdou! Nádhera! Nejlepší animovaný film! :) (20.12.2011)

Jiří Trnka k svojim filmom písal scenáre, bol hlavným výtvarníkom a režisérom. Bábky najprv vymyslel, potom z moduritu, latexu či iných materiálov vymodeloval, obliekol do kostýmov, ktoré sám navrhoval, a napokon im tajomným filmovým rituálom vdýchol život – dotyk im ukázal ako prirodzene držať telo, otáčať hlavu, zdvihnúť ruku, kráčať, zastaviť, či len tak stáť, ležať, objímať sa; svetlo ponúklo priestor i hĺbku ich citom; kamera im dala tvár a reč; strih ich votkal do nášho času; a hudba Václava Trojana im požehnala. V roku 1965 napísal a natočil vtedy už ťažko chorý Jiří Trnka svoj posledný film Ruka. Vo filme tentoraz nie sú veľké davové scény ani veľkolepé prírodné panorámy, len komorné zábery jednej bábky a jednej ruky. Celý sa odohráva v malej hrnčiarskej izbietke. Žije v nej zručný Hrnčiarik, má tam posteľ, skriňu, stoličku so stolčekom a hrnčiarsky kruh. A kvietok. Preto hnetie hlinu iba na črepníky. A robí ich dobre. Baví ho to. Jeho talent si raz všimne plazivá mocná Ruka, ktorá ho požiada, aby jej postavil sochu... ...Jiří Trnka zomrel v Prahe 30. decembra 1969 ako 57-ročný. Bol pochovaný so všetkými poctami ako jeden z najvýznamnejších umelcov minulého storočia. Pár týždňov po jeho pohrebe bol jeho film Ruka zakázaný a nesmel sa vysielať nasledujúcich 20 rokov. viac tu - http://blog.tyzden.sk/vladimir-leksa/2012/03/16/jiri-trnka-rozpravkar-ktory-daroval-dusu-babkam/ (18.03.2012)

Nadčasový snímek. Vynikající protikapitalistická alegorie. Neviditelná ruka trhu, kterou prvně definoval v druhé polovině 18. století Adam Smith ve svém díle BOHATSTVÍ NÁRODŮ, je v Trnkově filmu tím úplně nejzákladnějším symbolem zla. Divák tak sleduje soudruha harlekýna, pracujícího v potu rukodělné práce, v klidu svého domova, přičemž jeho dílo, které má svůj význam a přínos pro společnost, je neustále nesmyslně haceno zlou rukou, před kterou není obrany. Nadpřirozená síla ruky vede k vykořisťování, zotročení lidské individuality a tvůrčí svobody. Vytrvalým důrazem ruky na zhmotnění neexistujícího bludu, tvorbu nesmyslných kýčovitých symbolů imperialismu, jako je Socha Svobody, postupně maže lidství člověka kousek po kousku. Není divu, že člověk se postupně stává doslova loutkou všudypřítomné ruky, která tahá za provázky a drží člověka ve zlaté kleci. Za to se člověku dostává imaginárních vavřínů a odměn, což není nic jiného než narážka na bohatství kapitalismu, které přináší člověku pouze umělý pocit štěstí, jež zakrývá fakt, že člověk je pouhopouhou otrockou loutkou neviditelné všudypřítomné ruky. Smrt na sebe nenechá dlouho čekat a vystrojený pohřeb je již pouze cynickým závěrem této pitoreskní hry. ___ Je jen s podivem, že se doboví straničtí funkcionáři rozhodli považovat Ruku za symbol totalitního režimu v našem státě, když jde vlastně o nejlepší antiimperialistickou agitku. Holt tenkrát soudruzi znali jen těžbu uhlí a kultuře rozuměli jako zelinář analýze funkce. V době socialistického „blahobytu“ Gottwaldových Pětiletek reálnou hrozbu a varovný apel Trnkovy Ruky nikdo neviděl. Zůstala tak nepochopena. Když se na film podívá dnešní divák, zjistí, že je i po padesáti letech velmi aktuální. A dokonce mnohem více kdy dřív. Už je na čase pro jednou zatočit se všemi těmi korupčníky, kmotry a kmotříčky. Těmi, co tahají za provázky. Nastolit diktaturu proletariátu! V uranových dolech poznají, co je vůle lidu! A jak za nás bojují naši soudruzi? Místo aby hrdinně zpívali Internacionálu a agitovali ve fabrikách, vysedávají v Evropském parlamentu a ruku v ruce budují zkorumpovaný byrokratický moloch evropské sedmiletky. ___ Pozn. Tento komentář nabízí jen jeden z možných úhlů pohledu na hodnocený film. Nejedná se o přímou parafrázi Trnkova díla ani o cílenou kritiku. (30.03.2012)

Jiří Trnka si v tomhle snímku parádně hraje s možnostmi animované scény a vstupu člověka, respektive ruky na tuto scénu. Filmeček má příběh, což je základem, ale primárně je to skvělá hra s formou, která ukazuje, jak do animovaného filmu vstupuje něco nadřazeného, až nadpřirozeného. Ruka je prostě bohem, bohužel. (16.02.2015)