Il était une forêt
Bol raz jeden les
Once Upon a Forest
Režie:
Luc JacquetScénář:
Luc JacquetKamera:
Antoine MarteauHudba:
Eric NeveuxHrají:
Francis HalléObsahy(2)
Scenárista a režisér Luc Jacquet (Putování tučňáků, Nebe a led) vás zve do světa přírodních zázraků a ohromující krásy, které předtím nikdo nikdy neviděl. Poprvé můžete sledovat deštný prales, jak roste před vašima očima. Vstupte do hlubin tropické džungle, až do samého srdce života na Zemi. Jen díky filmařské dovednosti a moderním technickým možnostem lze nyní podniknout tuto jedinečnou cestu do zcela nezkrotného světa dokonalé rovnováhy, ve kterém každý živý tvor – od nejmenšího až po největšího – hraje zásadní roli. Stanete se svědky kompletního smyslového ponoření do pravěké nádhery jedné z největších záhad a objevíte tajemství nevyslovených pokladů světa přírody... (Bohemia MP)
(více)Recenze (5)
Kto sa aspoň raz stretol s tematicky zameraným dokumentom "fabrique de france" tak môže očakávať len nadpriemer. A to je aj v tomto príkladnom posolstve, ktoré svojou účasťou poctil významný botanik Hallé. Dokument, ktorý ti ponúka iný pohľad na globálny problém. A to bez protestov a demonštrácií a pod kožu sa snaží divákovi implikovať dávku, o čo vlastne táto zeme-GUĽA prichádza. Merci bien ! ()
K této poctě stromů jen pár příhodných veršů, jimiž se dle Sírachovce chválí Moudrost (v podání Tomáše Rešla Hradeckého) a v nichž se příhodně uplatňuje právě jejich krása a ctnost: „Od počátku a před věky stvořena jsem / a až do budoucího věku nezhynu. / Jako cedr povýšena jsem na hoře libánské / a jako cypřiš na hoře sionské. / Jako plama vyvýšena jsem v Kades / a jako štípení růže v Jericho. / Jako oliva krásná na poli / a jako javor vyvýšena jsem / podlé vod na ulicích. / Jako skořice a balsam vonný vydala jsem vůni / a jako mirra výborná dala jsem chutnost vůně. / A jako storax a galban a ungula a gutta / a jako dřevo libánské nepodťaté / učinila jsem vonný příbytek můj / a jako balsam nesmíšený vůně má. / Já jako smrk rozložila jsem ratolesti mé / a větve mé jsou cti a milosti. / Já jako vinný kořen zplodila jsem chutnou vůni / a kvítí mé ovotce cti a poctivosti. / Já matka krásného milování / i bázně i poznání a svaté naděje. / Ve mně všeliká milost života a pravdy / a ve mně všeliká naděje života a ctnosti. / Pojďte ke mně všickni, kteříž žádáte mne / a od zplození mých naplněni buďte. / Duch zajisté můj sladký jest nad med / a dědictví mé nad plást strdí.“ ()
Nič, čo by sme nevideli a nevedeli už od pána Davida Attenborougha, akurát tomu chýba komplexnosť jeho podaní. A to, čo je tam naviac, je tam naviac - starecké bľabotanie o úžasnosti toho celého, kladenie infantilných otázok, hľadanie temer mystického rozmeru v tomto prirodzenom a dávno známom cykle. Idem si pustiť The Private Life of Plants. ()
Óda na stromy ma preniesla trochu do sveta Avataru a jeho záhadného prírodného spoločenstva. Najskôr som bol zaskočený trikovými zábermi, ktoré nie sú pre dokument bežné. Ale inak sa asi nedá prenášať rokmi a desaťročiami vývoja lesa, aby z toho divák aj niečo mal. Svojský dokument tesne pod štyrmi hviezdami. –––– Stromom sa musí zdať život zvierat veľmi krátky. Zvieratá sú pánmi priestoru, stromy sú pánmi času. ()
55% - komentář 20ti slovy: Ikdyž "dokument" ukazuje stromy jako inteligentní "bytosti" s IQ 5ti raketových inženýrů a je doplněný debilní, kýčovitou animací, dozvědět se něco dá. ()