poster

Velké kontinentální cesty po železnici (TV seriál)

  • Česko

    Velké vlakové putování

  • Velká Británie

    Great Continental Railway Journeys

Dokumentární

Velká Británie, 2012, 29x60 min

Režie:

George Pagliero

Hudba:

Jon Wygens

Střih:

James Dowd
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marze
    ****

    Jeden díl: Bratislavu, Budapešť , Vídeň, Salcburk či dobře znám, ale dozvěděl jsem se od historiků občas pár nových informací. Průvodce, bývalý britský politik, se mi také nezdá sympatický. V tomto díle mi chyběla exkurze po slavných budapešťských hudebních klubech, ale průvodce bys se tam ani nehodil. Místo toho si dá v kavárně ve Vídni, kam chodil Freud meditoval jak léčit frustrované třicetileté Vídeňačky bez sexu, kafe a dortík za tři stovky. A pak jede do Salcburku s hudebními festivaly pro důchodce a navštíví důchodcovský koncert Kouzelnou flétnu . Načež konečně vyrazí do přírody a hned do známé malebné Solné komory. Ale místo výšlapu do hor se projede s důchodci parníkem po jezeře a poslechne si rakouské halekačky. Nakonec vyjede do hor zubačkou za pětistovku. Habsburkové byli neštěstím Evropy hlavně v 19. století.(1.10.2018)

  • honajz
    **

    Nějak mne tento seriál nechytil. Je sice fajn, že Michael Portillo cestuje s Průvodcem, jaký používal Sherlock Holmes a doktor Watson, po trase staré sto let. Ale chybějí jakékoliv snímky nebo archivní záznamy k porovnání, vyprávění je někdy hodně nudné, často se seriál zaměřuje spíše na nějaká luxusnější prostředí, a samotný moderátor s jeho barevňoučkými košilkami mi přijde sem tam poněkud mimo. Vše se tváří, jako že cestuje jen s bedekrem v ruce, ale na hotelovém pokoji si najednou oblékne smoking.(15.11.2013)

  • Mr.Neutron
    *****

    Aneb co vše lze vidět nejen na železnici, pokud se vydáte po stopách Bradshawova průvodce kontinentálními železnicemi z roku 1913 (Bradshaw's Continental Railway Guide). Tato „wikitravel“ počátku 20. století byla nezbytností pro anglickou smetánku, která vyrážela na cesty po Evropě v počátcích masového turistického ruchu. Bývalý člen parlamentu Michael Portillo podniká cesty po železnici, vždy s několika zastávkami v městech, která stála a stále stojí za vidění a nenásilnou formou poskytuje představu, jakým způsobem si užívala života vyšší společnost z dob Agathy Christie:). Díky konceptu pořadu – hledání míst doporučených průvodcem v současnosti – divák zjistí, že opravdová kvalita dokázala přežít i turbulentní 20. století. Hlavním historickým událostem, které ovlivnily současnou podobu měst, se Michael věnuje v rozhovorech s místními znalci poměrů. Výhodou je, že se člověk dozví spoustu věcí. Jenom škoda, že ve většině měst už jsem byl.:) Závěr: Rozhodně nejlepší železniční cestopis. Nicméně pokud nepatříte mezi high society (tj. nemáte sluhy, kteří za vás obstarají zavazadla), snižte hodnocení o hvězdičku, neboť nebudete moci aplikovat cestování „nalehko“, jak je v pořadu zachyceno. Obdobně pokud vás nebere anglický způsob života, tak hvězdičku dolu. Poselství: 10/10 pánských krejčí (a já taky) doporučuje nebát se výrazných barev kalhot, košila sak ...(3.1.2017)

  • Paldiny
    ***

    Priateľka raz povedala, že neexistuje lepšia práca a možno mala pravdu. Ak sa prenesiete cez tie príšerné košele čo nosí Michael Portillo, bývalý britský politik a novinár, spoznáte veľa krásnych miest čo môžu byť len inšpiráciou práve pre tie vaše cesty. Ich trasu necháva Portillo v rukách Bradshawového sprievodcu z roku 1913 a ten ho dokonca raz zavial do nášho hlavného mesta, kde si pozrel jeden kostolík a s periférnym pohľadom na most Apollo pokračoval v ceste ďalej. Nie je dôvod si klamať, najväčšie krásy ponúkajú iné lokality.(3.6.2016)

  • karnifex
    **

    Celkově výborný nápad a velmi zajímavé téma - dokument ovšem silně sráží osobnost průvodce, který je tak afektovaný a snobský, že místy působí až jako karikatura. Před shlédnutím tohoto pořadu mi trošku vadilo, že takovéto cestopisné dokumenty často uvádí mladí "nýmandi"/dobrodruzi, bez potřebných znalostí - ovšem poté, co jsem viděl pár dílů Michaelem Portillem, je považuju za skvělou volbu a bezva sympaťáky. Když totiž vidíte, jak se Portillo v růžové košilce naparuje v evropských letoviscích, mate chuť ho pořádně nakopat do zadku, a uvědomíte si, jaké máte štěstí, že nepatříte k "high society" (spisovatel Viktor Pelevin doporučuje výslovnost: "chuj sosájety").(25.5.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace