Margarita with a Straw

Už v samom úvode na mňa dopadla neuveriteľná ťažoba. Akí že to vedieme život, my "dokonalí". Nevieme, ani len netušíme, čo je to byť v koži človeka so skutočným trápením, ktorý túži po pre nás obyčajných, bežných veciach. Kým ich my vnímame ako samozrejmosť, pre neho sú nedosiahnuteľnou métou. Som naozaj rád, že sa v tak ťaživom snímku objavili aj relatívne odľahčené pasáže, lebo neviem neviem, či je zrovna tento snímok ideálnou voľbou pred spaním. (22.08.2016)

Príbehy s tematikou rôznych krutých nemocí dokážu zaujať takmer vždy. A potom už je to len na deji, či sa film vyšvihne nad priemer, alebo sa nebodaj prepadne smerom dole. Tento indický film bol vďaka svojej "hrdinke" tým prvým prípadom, avšak dejovo to nebolo až tak prevratné, ale ten charakterový vývoj Leily to spoľahlivo vynahradil. Moje pocity z Laily sú dosť bipolárne - na jednej strane mi jej bolo pochopiteľne ľúto a vybojovala si môj obdiv svojou nezlomnosťou a snahou žiť relatívne normálny život, no na druhej strane sa v mnohých ohľadoch zachovala ako egoistická špina, akoby ju vôbec netrápilo, že niekomu ublíži. Ale práve tento kontrast tomuto filmu dodal to pravé čaro. Nebola to teda taká typická poľutovaniahodná jednotvárna atmosféra, ale rôznorodé situácie a dilemy. Kalki Koechlin fantastický herecký výkon. Takže celkovo veľmi dobré, ale až na 5* to nebolo. (20.09.2015)

Normálně indické filmy nevyhledávám, ale tento film mě zaujal svým tématem a musím říct, že mě nezklamal. Zejména se mi líbil herecký výkon hlavní představitelky která představovala dívku po mozkové obrně a zahrála to velmi přesvědčivě. I když musím říct, že konec byl docela zklamání a i přesto se mi zdá, že to je velmi zdařilý film, který si zaslouží uznání. (28.07.2020)

"Celou tu dobu lžeš, a pak žiješ s pocitem viny." Jedna Indka, druhá pakistánská muslimka. Jedna v USA žije, druhá tam přijede studovat. Jedna je slepá, druhá po obrně na vozíku. Jedna je lesba, druhá bisexuálka a milují se. Sakra, tohle pustit na festivalu Slušných Čechů, tak se snad osypou. A i přesto mají obě holky ne žádné výjimečné starosti, ale úplně normální, jako my všichni. Stačil jen jeden krátký pohled a úsměv Kalki Koechlin a tvůrci mohli být spokojeni. Protože mě měli. Člověk by se až zamiloval. Koechlin je ve své roli naprosto úžasná, strhující a pohlcující. Krásou, pohledem, úsměvem, herectvím, její role (stejně jako takřka všechny ostatní a vlastně i celý film) je výborně napsaná. A ona v ní sedí naprosto přesně. Protože s ní cítíte, naprosto ji chápete, smějete, milujete a smutníte s ní. A to se nepovede každé postavě. Úplně jsem jí tu postavu věřil. Okamžitě jdu po jejích dalších filmech. Krásný, nádherný a lidský film. (18.03.2016)

Velmi jemně a přitom otevřeně vypráví snímek o stále někdy tabuizovaných tématech: sexualitě a citovém životě postižených. Dívka na vozíčku začíná objevovat svět a začíná experimentovat. Od prvního zkusmého polibku, přes citové vyznání, až k sexu. Podle mě v jejím případě nehraje roli, jaké je orientace. Spíš na ni zapůsobilo, že po ní někdo fyzicky touží, což se jí stalo skoro poprvé. Jak potom odolat? Zvlášť, když je ten člověk i jinak milý a dívka nechce přijít ani o to přátelství. Zkouší a hledá se a vlastně neví, co ve skutečnosti je a co chce. Vždyť i vztah s matkou, jakkoliv si byly blízké a měly se rády, ji někam šponoval, někam směřoval. Jako invalidní vozík, na kterém musí sedět, ji i matčina láska někam tlačila a dívka si není jistá, jestli je to tam, kam by se rozhodla jet i sama od sebe. Proto ten konec, který mi vůbec nepřipadá otevřený. Dívka po všech nových zkušenostech a experimentech konečně vyrazila vlastní cestou a jako první (protože nejdůležitější) se na ní odhodlá objevit – samu sebe. ____ Kalki v roli postižené dívky, která má dobré i špatné vlastnosti, přímo září. (19.01.2018)