Popel a démant

Cybulski byl ve své vlasti filmovou ikonou, po předčasné smrti pak vykvetl do rozměrů polského Jamese Deana a legendy o strašlivě zmařeném talentu. Během sledování tohoto filmu mne několikrát napadlo, zda ho ta pověst trochu nepřerostla - jeho výkony ve scénách "balení" u baru (divím se, že nedostal přes držku) nebo umírání jsou bolestivě teatrální a strojené, dojem trochu vylepšuje snad jen příjemně civilní a intimní postkoitální postelová scéna. A stejné to je s celým filmem - brilantní okamžiky (kostel, závěrečná dysharmonická polonéza) se zde mísí s průměrnými až podprůměrnými fraškami (opilý sekretář, zmiňované flirtování hlavního hrdiny). Značně nevyrovnané dílo. (29.06.2011)

Název snímku odvozený od textu básně C. K. Norwida shrnuje jednu z hlavních myšlenek filmu: „Co z nás po naší smrti zůstane? Popel nebo démant?“ Přestože je snímek černobílý, Wajda nám ukazuje, že černobílé není nic. K atentátu hlavního hrdiny nezaujímá hodnotící stanovisko a pouze nám ukazuje Maciekovo těžké rozhodování ovlivněné tíženým svědomím, zamilovaností i vlastenectvím. Černou a bílou Wajda nápaditě využije při scéně telefonátu. Jeden z hrdinů volá, že splnili atentátnický úkol a vidíme ho v pravé polovině obrazu ve velkém detailu s černým pozadím telefonní kóje. Naopak levá polovina obrazu je světlá a vidíme v ní druhý plán s Maciekem a dveřmi, kterými vchází osoba, která měla být zavražděna. Snímek na mě zapůsobil především svojí atmosférou. Ačkoliv se odehrává v den konce druhé světové války a všichni na večírku slaví, jako by se v některých promluvách a obličejích už zračily problémy, které budou Polsko sužovat následujících několik desítek let. (20.02.2012)

Jeden z hlavních klenotů "polské filmové školy", který se snaží zobrazit rozpolcenost poválečných let v zuboženém Polsku. Tento černobílý snímek má rozhodně co nabídnout. Hlavního hrdinu, který se zmítá pod příkazy ilegální Zemské armády a oproti tomu touží po lásce, štěstí a míru. Je také plný špinavých a zničených prostředí, které tomuto kritickému pohledu přidávají na věrohodnosti a některé z nich Vám dlouho zůstanou v hlavě (jako třeba kříž ve zničeném kostele). A navíc konec, který to vše geniálně zakončí. Určitě jeden z nejvíce zásadních snímků z Polska a jeden z mnoha, které dokážou diváka i po letech oslovit. (28.04.2008)

Zbigniew Cybulski, ktorého tento film preslávil aj za hranicami Polska, je skutočne charizmatický a vnáša do filmu atraktívny i nejednoznačný postoj nechceného hrdinu. Tento postoj však vyjadril aj samotný režisér a je len škodu, že sa do príbehu nedostali žiadne zmienky o vnútenom socializme, či represáliach komunistickej moci na vlastnom obyvateľstve v krajine. Napriek tomu, že sa film snaží vliezť pod kožu, nikdy sa tam nedostane. Pláva po povrchu a pre mňa je trochu sklamaním. (26.11.2020)

"Predtým si zabíjal Nemcov a teraz zabíjaš Poliakov". Nie presne doslovný citát z filmu z dňa 8.5.1945. O tom Popol a diamant je a nič viac k nemu snáď ani netreba písať. Žiadna heroizácia národa, oslavujúca svoju chrabrosť v boji proti nacizmu, skôr presne naopak. (Ne)sympatický hlavný hrdina, ktorému som nezávidel ani jeho šik okuliare, jeho krásna potenciálna priateľka, ktorá si môže ale o šťastnej budúcnosti nechať iba zdať, rovnako ako celé Poľsko. Zdrvujúca sebareflexia poľskej spoločnosti v nie príliš veľkom odstupe od vojnových udalostí, aká by mala byť prítomná v každej vyspelejšej kinematografii európskych krajín. Vojna predsa o víťazstvách nie je! (02.03.2015)