Slepička Rjaba

Dosť si treba počkať, kým sa dostaví zlaté vajce a až potom sa začne diať niečo poriadne. Dedinská závisť, neprajníctvo a malosť akoby z oka vypadli tomu slovenskému, ale v Rusku je všetko stokrát väčšie. Tak to aj vo filme vyzerá, že je často nepochopiteľný normálnym rozumom. Ako aj dnes často obľúbený názor, že podnikateľ je hlavný triedny nepriateľ a treba ho akýmkoľvek spôsobom zničiť. Marfušu z Mrázika v dospelosti by som si predstavoval presne takto, v súlade s vývojom ruskej dediny. Na lepší pôžitok z filmu je asi nutný dvojdecový pohár samohonky, inak sa vo filme ani nepije. –––– Kolchozníci, správate sa ako divosi, ako by ste práve zliezli zo stromov! Štyristo rokov chodíte na latrínu a vyzerá to, že ešte štyristo budete. –––– Koľko cukru treba na cisternu samohonky? (30.04.2017)

Zajímavý pohled do života ruské vesnice 90. let 20. století. V Rusku už sice panuje demokracie a volný trh, ale tady se stále ještě žije tak nějak postaru. Jediný, kdo pochopil, že tržní hospodářství mu může přinést úspěch, je majitel místní pily. Protože se mu daří, zmohl se i na vilu, do níž mu chodí uklízet hospodyně ze vsi. Právě jeho okázalé bohatství se stane trnem v oku ostatním vesničanům. Tenhle pozoruhodný snímek natočil Andrej Končalovskij (mj. Splašený vlak) a jednu z hlavních rolí zde vytvořila Inna Čurikovová, známá jako Marfuška z Mrazíka. (01.02.2006)

Další dílo o zpustošené ruské duši. 1) Film je vtipný i sociálně kritický. Ale hlavně je to depka. 57letý režisér a scénárista Andrej Končalovskij očividně ví, o čem vypráví. 2) Ženy v nepěkném slovenském dabingu, k jehož sledování jsem byl odsouzen, skřehotaly jako čarodějnice na sletu. 3) Kde jsem se měl smát, tam mi bylo trapně. Příběh se postupně přetvořil v zoufalou grotesku. Nakonec to tedy hodí tři hvězdičky za ruského mužika puštěného ze řetězu, za všeobecnou osvětu pro lidi neznalé ruské reality a za specifičnost uměleckého vyjádření. (18.07.2017)

Soudě podle filmu, bolševický pokus o vytvoření nového sovětského člověka bolestivým způsobem selhal. Měnili se vládci, střídaly se ideologie, ale ruský venkov zůstává stejně pasivní, prochlastaný a závistivý, jak o tom v minulosti psali mnozí ruští klasici Gogolem počínaje. Dřív mohli krást jen komunisti, teď je demokracie a můžeme krást všichni, zní replika jedné z postaviček a místní kolchozníci se tímto mottem úspěšně řídí. Končalovského film dobře vystihuje atmosféru jelcinovského Ruska 1. poloviny 90. let, kdy místo dohánění Západu začali Rusové napodobovat poměry ve střední Americe. Jako satira funguje Slepička Rjaba obstojně, režisér dokáže řadou scén přesně vystihnout bolavá místa společnosti. Třeba když podnikatel pacifikuje vzbouřené kolchozníky pár lahvemi vodky. Korupce je v Končalovského snímku všudypřítomná a většinou není drahá. S označením komedie bych už byl opatrnější. Ten film je vlastně docela bezútěšný a bezvýchodný. Není s kým se ztotožnit a komu fandit. Končalovskij je pevnější v kramflecích coby režisér, jako scénárista oslnivý výkon nepředvedl. Zápletka se zlatým vejcem mohla být dotaženější a nabízela mnohem víc vtipu a hravosti, než z ní Končalovskij nakonec vytěžil. Hromada morálně pokřivených postaviček si přímo volala o situace plné černého humoru a jízlivých šlehů. Nu což, i s ohledem na přítomnost skvělé Inny Čurikové alias Marfuši se nakonec přikloním ke 4 hvězdičkám a 70 % celkového dojmu. (21.01.2021)

Samozřejmě, jako každá satira, i tato je vůči skutečnosti poněkud nadsazená, i když si musíme přiznat, že v Rusku, potažmo Sovětském svazu, žili vesničané ve velice zaostalých podmínkách a že holdování alkoholu bylo na denním pořádku. Jako obhájce socialismu jsem měl trochu obavu tento film shlédnout, ale Končalovskij se vypořádal se skutečností po pádu SSSR velmi šikovně a zároveň tak moderně, že jsem těm finančním machinacím kolem prodeje zlatého vejce moc nerozuměl. Především z filmu vyplynuly dvě věci: ta první - ve filmu vystupují dva normální lidé, Asia, která velice moudře a v souhlase s mým názorem mluví cestou z trhu o dnešní tzv. "demokracii", která umožňuje lumpům všechno (lapidárně to vyjádřil její syn, že za socialismu kradli jen komunisté a v kapitalismu kradou všichni, že je tedy nutné se tomu přizpůsobit; na to mu matka řekla, že ona v životě neuradlaani kopejku...). Asia vystupuje jako nostalgická zastánce minulosti, kterou si idealizuje, a proto mi byla sympatická. Druhým normálním člověkem je podnikatel, majitel pily, který přes své bohatství vlastně netouží po ničem jiném než po lásce a majetek a peníze pro něho nejsou takřka ničím, což dokázal podpálením své vily. Druhá věc je ta, že lidská touha po penězích a majetku vždycky vítězí nad slušností, poctivostí, čestností a skromností... A to je vlastně na celém lidském rodě to nejtragičtější. (06.01.2018)