Free range - Balada o přijetí světa

Zvláštní film, který vzdáleně připomíná Oblomova nebo romány Dostojevského (možná i Turgeněvovy zbytečné lidi). Ten hoch mi byl nepříjemný svým vzhledem a oblečením, dlouho jsem nerozuměl, co vlastně cítí - byl to vlastně odpor vůči všemu konvenčnímu, díky čemuž se život zdá zbytečný a bez jakéhokoliv smyslu. Dýcháme, jíme, kálíme a umíráme. Jedna dobrá myšlenka o lhaní za minulého režimu a renovovaného kapitalismu tam zazněla, ale asi mi ten film projde mým vědomím bez zapamatování. Některé nechutné scény (závěrečný sedánek, kdy opilý Fred začal zvracet). Ostatní lidé se mu snaží pomoci,ale on odmítá jakékoliv podřízení, a proto vlastně ztrácí jednu práci za druhou... Trochu ho chápu, ale celý film byla jedna velká nuda. Hudební stránka? Když člověk nerozumí anglicky, tak z toho nemá nic. A co vlastně znamená slovo range? Moment... Rozsah - a dalších asi devět významů, nevím, který správně dát.... Volný rozsah, tak to vůbec nechápu. (22.06.2019)

Ukazuje sa, že kaurismäkiovský štýl máloslovného humoru je možné variovať. Balada o prijatí sveta kombinuje treskutovtipné scény, prihovárajúce sa divákovi najmä obrazom, skvelé songy, prírodné scenérie a úvahy o prijatí zodpovednosti. Tie úvahy a citáty z diel filozofov a spisovateľov sú ale v kontexte zasadenia do scény tiež absurdne vtipné. Je vidieť, že režisér Veiko Õunpuu, ktorý napísal aj scenár má odpozorované a nažité. Pretože nevznikol patetický kŕč vygrcaný z žúrkového ťahu (ako 90% súčasnej produkcie mladých a perspektívnych režisérov a režisériek), ale prvotriedna súčasná dráma s pozitívnym vyznením. A vynikajúcim situačným humorom, včleneným organicky do príbehu. To sa veru často nevidí! Už Jesenný bál bol skvelý film a Free Range existenciu kvalitného režiséra z Lotyšska len potvrdzuje. Rebel s príčinou pre tretie tisícročie. Alebo biely kôň bez princa. Vyberte si. Tento divácky zážitok veru stojí za opakovanie! (08.01.2015)

Hlavní postava mi hned od začátku byla tak nesympatická, že jsem váhala, zda to vůbec dokoukám. Pár věcí mě ale zaujalo, třeba situační humor, který se občas prodral tím negativním balastem na povrch a při pozornějším sledování jsem zjistila, že spousta Fredových názorů na svět byla minimálně k zamyšlení. Ne úplně blbé dedukce z něj totiž lezly přitom všem životním blití. Kvalitu tohle intelektuálně depresivní dílko nezapře v takřka geniálním soundtracku, kdy jednotlivé songy neomylně doplňují dění nebo momentální obrazové kreace. Nejvíc mě po této stránce dostala snad jediná pozitivně působící scéna, kdy kamera sleduje ústřední dvojici v příjemném rozpoložení na pouťové atrakci za zvuků povzbudivé písně od Cata Stevense. Vlastně ani samotný závěr, kdy kůň zpomaleně pádí snovou krajinou, symbolicky představující zřejmě volnost či nespoutanost hlavního hrdiny, nevyzněl úplně pesimisticky. Ještě musím zmínit pro účely tohoto snímku výborně zaranžovanou skladbu Forever Young, ta tam sedla fakt parádně. Za to takřka dokonalé prolnutí obrazu s hudbou přidávám hvězdičku navíc, protože něco podobného jsem už dlouho v žádném filmu tolik intenzivně nevnímala. (14.05.2020)

Nějak jsem si pořád říkal, proč bych měl vlastně sledovat film od člověku, který mi ze začátku vadí a postupem času se nevole k němu jenom prohlubuje? Nakonec jsem na to nepřišel a na filmu "Free range - Balada o přijetí světa" oceňuji to, že má naprosto skvělou hudební stránku, která skutečně stojí za poslech. (09.01.2017)

Mnou viděné filmy z letošního karlovarského fesťáku mají takřka ve všech případech dvě společné vlastnosti. Zatím je ohodnotilo pohříchu málo lidí a po mnohem větším hříchu se s většinou těch hodnocení dost rozcházím. Free range skutečně není bůhvíjak ukecanej film, jenže toho se nemusí lekat ani ten největší hollyvůďák s verbálním apetitem děvčat Gilmorovek. Film nevyužívá jako jazykovej prostředek klasickej dialog (zřejmě trochu nuda na neortodoxního rebelskýho umělce), ale k divákovi hovoří skrze situační absurditu, atmosféru okamžiku a hlavně skvělej soundtrack. Pár slov vždy vhodně vyřčených a připravených tichem jako blesk na obloze skvěle působí většinou skrze chladný a vkusný humor. Jeden zde přítomný komentátor píše o nesympatiích hrdiny a prázdnotě příběhu. Vnímáme film zřejmě zcela odlišně, protože čím tento uživatel trpěl, to pro mě byl zcela výborně ztvárněný skutečný odpor k běžnýmu stylu života. Ne pro nápravu, ne na efekt, ne z jakýhokoliv důvodu, čím by chtěl hrdina něco získat. Jde o čistou neschopnost fungování, bezvýchodnost, nepředstírané utrpení a nepochopení, rozervanost. Mladej spisovatel je 100 procenty autentickej a v žádné situaci se nechová vypočítavě. Kdykoliv byste ho chtěli praštit nebo mu něco vyčítáte, pak mu nerozumíte a v podstatě to znamená, že jste šťastný člověk, ale taky s nikým nebudete kvůli bundě na silnici. (07.07.2014)