Martina Sáblíková - Sama proti času

Moc pěkný dokument (až na pseudooriginální komentář redaktorky, která mluví mezi řádky a snaží se dojmy z Martinina charakteru postihnout a také vyjádřit to, co prožívá ve svém nitru = toto se dá vyjádřit jinak, než aby se redaktorka producírovala před kamerou samostatně...Martina má být středobodem a její okolí). _____ Martina je sympatický člověk, který našel v rychlobruslení sám sebe, dělá to na maximum pod vedením Petra Nováka, který je podle výsledků skvělý trenér a podle rozhovorů i fajn člověk. ____ Martina je dříč, jede na krev, překonává bolest. ____ Vrcholový sport je dvousečná zbraň - na jedné straně poskytuje jedinečné zážitky, některým zajistí i sportovní nesmrtelnost, jako v případě Martiny. Na druhé straně to stojí spoustu odříkání v případě všedních záležitostí. Některým ona všednost ani tak nechybí, někteří tak získávají i výmluvu před všetečnými dotazy okolí. ____ U dlouhodobých úspěchů smekám před tou nekonečnou motivací ve věcech a oborech, jež jsou pro běžného člověka nepředstavitelné. Ale odpověď je často velice prostá a lze ji snadno vysvětlit vášní, až posedlostí (v dobrém slova smyslu), která jde v ruku v ruce s drilem. Největším šokem a zklamáním v dobře nastartované kariéře (které jste obětovali mnoho let) musejí být zdravotní problémy, které mnohé skolí ještě před výstupem na pomyslný olympijský vrchol. A co si jako sportovec, který umí trénovat a závodit, náhle počít s takovým životním zvratem? ____ Ale ta hala, z toho už se stává pomalu národní ostuda, která po zisku další medaile (doufáme jistě všichni), ještě nabobtná. Ale jak pan Novák říkal, nemusí to být hala jen pro rychlobruslaře - ve víceúčelové hale by se uplatnili i jiní sportovci. To, že nemáme onu halu jen podtrhuje výjimečnost Martiny a jejího trenéra. (Myslím, že parafráze s jamajským bobem je na místě. Jak bychom se divili, kdyby letos jamajský bob získal zlato? Ano získat ho teoreticky může, proč by ne? Ale trénovat musí chodit jinam. Když chybí zázemí, tak to neprospěje nikomu - ani Martině, ani juniorům či žákům.) _____ Hlavně, že vrcholně politický doprovod je v takovém počtu, že by se naše výprava nejméně zdvojnásobila. Politici využívají slávy sportovců, ale aby jim posléze vrátili, to už ne! Martina ve Vancouveru získala tolik medailí, jako zbytek výpravy a její podmínky pro trénink (teď je asi na místě zohlednit ony podmínky v celé její historii) patří k podprůměru jak v rámci naší olympijské výpravy, či výpravy rychlobruslařské holandské (a další) a přesto Martina je (přes ohromnou početní nizozemskou základnu, kde vládne velká soutěživost a konkurence) dokáže porazit či se umístit na předních místech. Neuvěřitelné. (07.02.2014)

Začátek jak z émerického filmu, až se mi skoro chtělo brečet dojetím. Pak přetrpět podivné prostřihy krajiny a hurá, už je tu Martina! Super, dozvídám se něco o začátcích jejího tréninku. A pak si tam zas ta ženská ze začátku míchá kafe a pronáší naprosté filosofické s*ačky. wtf?! A takhle to jde celý dokument. Martina, divná ženská, Martina a zase divná ženská... Proč jako? Co to má sakra být? Autor dokumentu si měl pořádně ujasnit, zda chce točit dokument, nebo se vrhnout na něco s krimi prvky, kam by se ta podivná ženská hodila víc. Ono to totiž dohromady k sobě jaksi nepasuje. Martina je pětková, ale tu ženskou s počítačem bych dala k ledu. (20.02.2014)

Moc pěkný dokumentární profil Martiny Sáblíkové, přičemž má divák možnost dozvědět se hodně o jejím nejbližším okolí, přípravě, rodině, ale také přibližuje pohled na prostředí rychlo bruslařského sportu. Prolínání s komentářem autorky stejnojmenné knihy má své opodstatnění a fakt, že dvojnásobná olympijská vítězka otevřela své soukromí natolik, aby z toho vznikl podrobný náhled na její osobnost, se musí vřele ocenit. Přes všechny úspěchy a bohatou sbírku medailí se jedná o skromnou šampionku s úctou jednak k druhým, ale hlavně k sama sobě. Závěr je jasný, vše stojí obrovskou dřinu, úsilí a sebeobětování, což z dokumentu přímo bije do očí. Sympaticky natočený obrázek jedné z nejúspěšnější sportovkyně narozené na území České republiky, kterou ještě velká sláva teprve čeká.// Po přečtení knihy se nabízí pochválit natáčecí štáb ještě více, protože nabídli ke shlédnutí dostatečně osobní pohled na život Martiny Sáblíkové. Natočený a nastříhaný materiál prakticky koresponduje s kapitolami knihy a navzájem se doplňují, kdy kniha obsahuje mnohem více subjektivních dojmů a pocitů autorky, která představuje objektivní element při pohledu na olympijskou vítězku z blízka. (08.02.2014)

Sáblíková a Novák u mě mají obrovskou pusu na tvář za to, že mi ukázali, jak fantastická může být podívaná na někoho, kdo jezdí na bruslích dokolečka jakoby marně hledal výjezd. Klaním se jejich práci. Martina ale oproti sportovnímu talentu postrádá charizma, kterým by utáhla dokument delší, než lecjaký celovečerní film. Není to výtka Martině, tohle si měli předem spočítat tvůrci, stejně jako zatrhnout té pomatené bábě s počítačem, aby do toho všeho nekydala svoje pochybná filozofická moudra. Dokument mi totiž má umožnit poznat člověka, o kterém je, ne poslouchat toho, kdo si myslí, že už ho zná ze všech nejlíp. (27.12.2014)

CSFD nenabízí dostatečné množství hvězdiček, které by si Martina Sáblíková a Petr Novák zasloužili. Naštěstí se však hodnotí dokument a ten dosahuje pouze kvalit rychlobruslařského tréninku na zamrzlém rybníku. Koukat se na to zkrátka dá, těch pár archívních zaběrů určitě má svou hodnotu a mne nejvíc hřeje ten pocit, že i bez slušných podmínek k trénování se dá dotovaným sportovcům s neomezeným přístupem k ideálním drahám natrhnout řiť. Za to posílám velkou gratulaci a snad se podaří stát pumpnout o nějaký ten peníz, aby se jednou měly děti na čem sklouznout. (24.04.2014)