Chuť třešní

Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1998/99. (19.08.2014)

Film na který by se člověk měl dívat jen když je v klidu a pohodě a není ospalý. To se mi docela podařilo, ale stejně mne film docela úspěšně umořil - toho prachu a monotónnosti bylo přece jen hodně, i když mi obecně pomalost nevadí. Na filmu je rozhodně vidět, že režisér ví, co dělá, a chvílemi by se děj dal označit jako strhující, nicméně závěr se vší tou zelení mi přišel trochu laciný. A obecně - člověk může mít dobré důvody vzít si život, ale slušný člověk by do toho pokud možno neměl nikoho tahat. A když už do toho někoho tak usilovně tahá filmový hrdina, měl by autor divákovi aspoň naznačit, proč to dělá, jinak může mít člověk pocit, že se celý večer díval jen na umanutého magora, který doma ani nemá žádné prášky. (27.04.2022)

Nejsilněji na mě působil motiv hledání blížního, který by hlavního hrdinu pomyslně doprovodil na poslední cestě. Neschopnost někoho takového najít, ani za cenu úplatku, vede k pocitu bezvýchodné samoty. Dalším zajímavým motivem byl také konflikt světonázorů jednotlivých oslovených. Voják (světský prvek) se soustředil na sebe, svá východiska a své zásady. Osud druhého člověka se mu zdál nepodstatný. Frekventant semináře (duchovní prvek) vychází z náboženského dogmatu. Dle nich poměřuje svět a ty také zastiňují lidský problém. Oba tyto světy spojuje soustředění na porušení jistého pravidla, příčina porušení zůstavá netknuta a nezohledněna. Až poslední člověk poskytuje naději. Kvůli léčbě svého syna přijíma nabídku. Jeho rozhodnutí není ovšem pouze pragmatické, jelikož se snaží hlavnímu hrdinovi porozumět, poměřit jeho situaci svojí zkušeností, a tak mu pomoci. Dotyčný má nejsilnější smysl pro realitu, který přesto vyvěřá z transcedenta, které se skrývá v lidském bytí. (17.08.2012)

Prvý iránsky film, ktorý som videl. Musím priznať, že ľudia sú tam veľmi odlišní (aspoň podľa filmu). Odlišní, ale v dobrom zmysle. Film je zaujímavý. Je tu vyrieknutých pár pekných viet. Oplatí sa žiť pre tú chuť čerešní. Minimum priestoru a zmeny prostredia. Prekvapivo iné, ale výborné. (02.02.2015)

Tenhle film je syrovej. Syrovej a nádhernej. Žádný spešl efekty, žádný spešl světla, žadný neobvyklý objekty; tohle je prostě jednoduchej film o osobě. Dlouhý záběry, tichý pozadí a hlavně to nejdůležitější: přirozený konverzace vytvořený se smyslem pro realismus. Tenhle realismus ne jenom že vytváří pocit úzkosti, ale taky kontrastuje koncept normálna a abnormálna. (07.12.2015)

Chuť třešní je filmařský majstrštyk zkušeného a odvážného režiséra (vzhledem k tomu, že v íránské společnosti je téma dobrovolného ukončení života tabu). Východisko je prosté: pan Bádí chce skoncovat se životem a potřebuje ohledače a hrobníka. Předností filmu je to, že divák se nedozví, jaké má pan Bádí důvody, a nezdržuje se tak úvahami, jak si dotyčný solventní a normálně vyhlížející chlapík zpackal život. Metaforicky je naznačeno, že i v poslední fázi života – tak jako kdykoli předtím – dost podstatné věci rozhoduje náhoda. Např. koho pan Bádí stopne a sveze. Film nemá svůj vrchol v závěru (ten je nepřekvapivě otevřený), nýbrž v rozhovoru se starým Turkem, jenž líčí, jak se před lety chtěl oběsit na moruši. Z její koruny spatřil vycházet slunce, pak slyšel děti jdoucí do školy a nakonec ochutnal sladký plod, který měl na dosah… (16.01.2024)