poster

Zachraň a zachovej (neoficiální název)

  • ruský

    Spasi i sokhrani

  • ruský

    Спаси и сохрани

  • ruský

    Spasi i sochrani

  • anglický

    Save and Protect

  • český

    Ema Bovaryová - Zachraň a zachovej

    (neoficiální název)

Drama / Historický

Sovětský svaz, 1989, 168 min

Předloha:

Gustave Flaubert (kniha)

Hudba:

Yuri Khanin

Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • d-fens

    ocenenia : Montréal World Film Festival 1989 - Cena FIPRESCI(22.2.2010)

  • garmon
    ****

    Můj první Sokurov. Dokoukaný. Divil jsem se, že tu o tom nikdo nic nepíše – při tak vysokém hodnocení – jenže... Co o tom psát – je to velmi podivný film. Frustrující, žádná radost na to koukat, ještě tak to pěkně ohodnotit a pryč od toho... Je víc než podivně snímaný - na úzký formát nevalné kvality, ale především je celkově velmi podivně pojatý: filmu vládne podivné bezčasí – alternativci v SSSR si koncem osmdesátých let exaltovaně hrají na Flauberta. Herečka/neherečka je chvílemi strašlivě škaredá (má takové to mužatčí charisma), hraje/nehraje na způsob Fassbindera anebo ještě lépe: Sedmikrásek (přemýšlím už poněkolikáté, jaký je rozdíl mezi operní scénou tady a v Dorianu Greyovi od Ulrike Ottinger). Vládne tomu všemu velká stylizace – kostým Bovary z první třetiny filmu je jak vystřižený z nějakého východního módního časopisu 80.let – od pohledu totálně nepohodlný – silná tkanina, snad len, snad pletenina, neprodyšný, dodávající už tak ostře řezané herečce velkou sošnost – evokoval mi kostýmy Terezy Kučerové zas z Chytilové Fauna... Do toho všudypřítomný (i v zimních záběrech) bzukot much – jakože stereotyp – chvílemi záběry brutálně tělesné – jak když prase souloží byl ten její muž při kopulaci. Chvílemi záběry jak z Tarkovského Zrcadla – to se mi tím určitě prolínalo víckrát, pořád je vidět, v čem se Sokurov (a nejen on) zhlédnul. Pískot vlaku byl zase ze Stalkera. A houkání auta - prostě by bývala ráda ujela... Metafory. Jenže děnky... A pak je tu kamera: obrovsky manýristická hlavně v záběrech s ubíhající perspektivou. Řekl bych, že to je asi nejvíc konstitutivní prvek výrazu kromě herectví. Působí to chvílemi jako rybí oko (a asi i je): velmi nepravděpodobné úhly, průhledy, světelné lomy. Viděl jsem něco podobného ve Svobodově Prokletí domu Hajnů a moc se mi to nelíbilo. Manýra. I tady to hází chvílemi výstupy až do pocitu záznamu z jakési performance. A při vší statičnosti je kamera často ruční – chvěje se, doslova SÁLÁ, pořád někam uhýbá. Je to dost psychedelické. Pohřeb ke konci je k proklikání. Nevím co na to říct. Takhle nějak bych si rád představoval Chytilové nepovolený opus o Boženě Němcové.(26.6.2015)

  • rivah
    *****

    Film byl podle Filmového přehledu distribuován Národním filmovým archivem pod názvem Ema Bovaryová,(1.8.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace