Kukuřičný ostrov

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Totální masakr. V celém kousku jen pár vět ale kdyby jich bylo nedejbože víc bylo by to na škodu. Tohle bylo pohlazení na duši. Stařík se svojí vnučkou si na ostrově uprostřed řeky vybudují boudu a pěstují kukuřici pro svoji obživu. Tohle byla romantika pro chlapy. Uplně jsem se zasnil, opustil každodenní život ve městě a převtělil jsem se do staříka na ostrově. Achjoo to by byl klid a pohoda :-)) (13.12.2018)

Štvrť filmu dedo s vnučkou stavajú búdu, do búdu ti zateká. Slovka nepovedia. Hodíš prútený čereň, úlovok rýb istý. Pokopeš zvyšnú časť ostrovčeka cca 200 m2, zasadíš kukuricu a čakáš rekordnú hektárovú úrodu. Nezabudneš ani na protipovodňové opatrenia ostrovčeka. Sušíš nachytané ryby na stene búdy a kŕdle vtáctva sa ich ani nedotknú. Kukurica rastie a dedo s vnučkou nestíhajú tých 100 vyklíčených kukuríc okopať a nahrnúť. Na ostrovček pripláva jeleň a čo čert nechcel, pytliaci ho v hmle ako mlieko picnú. Keď ho ťahajú do člna povalia rastlinky. Úroda je ohrozená, tak si vezmeš flintu a urobíš si tam trvalé bydlisko. Abchazanka padla v ľubvu do ranéneho Gruzínca, ale vyparil sa. Prichádzajú návštevy vojakov, ani divá sviňa nevie kto je kto. Protihrádzové opatrenia nevydržali, dvaja nezvestní.Film na ktorom spolupracovalo 5 krajín. ПИЗДЕЦ ! (04.07.2020)

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)

Stařec a kukuřice. Autentické filmové panorama o drsném životě na pomezí dvou znepřátelených světů, na řece, která je stejně nebezpečná jako motorové čluny na její hladině. Zvláštní pozornost si tento takřka impresionistický film vydobývá zejména prostřednictvím uchvacujících záběrů kameramana Eleméra Ragályiho a také zásluhou vynikajícího İlyase Salmana v hlavní roli starého farmáře, svádějícího marný zápas s přírodou. (22.06.2017)