Takovej barevnej vocas letící komety

Na tomhle dokumentu je nejzásadnější to, že vůbec vznikl, že tady je a bude ucelený dokument o mimořádně talentovaném a charismatickém umělci, který zásadně ovlivnil část jedné generace u nás. Je to takový film od kamarádů (z části byl financován fanoušky, včetně mě) a asi i hlavně pro kamarády. Nejzajímavější asi bude pro fanoušky, kteří Filipa a Psí Vojáky poslouchali, ale nedostali se až do okruhu kapely. Býval jsem docela blízko, ale i já jsem dostal pár nových střípků do mozaiky. Třeba o "dívce odjezdu". Za nejzajímavější považuji pohled jeho bratra Jáchyma, který se často vyjadřuje s lehce ironickým odstupem. Druhým zajímavým rozměrem, který jsem si uvědomil až s odstupem, je jakási protichůdnost působení Filipa Topola i spousty věcí okolo kapely. Například dvě velmi přesvědčivá, ale vzájemně se vylučující vysvětlení názvu kapely, či vyjádření různých souputníků o tom, jaký byl Filip společník. Režisér často sekvencuje protichůdná vyjádření a já jsem si z toho odnesl, že je zajímavé, jak si vzpomínky lidí žijí vlastním životem a s odstupem času jsou možná více výpovědí o tom, kdo je vypráví, než o tom o němž vypráví. Z formálního hlediska to je velmi konvenční dokument, ale jde to slušně kupředu, jenom někde ve 3/4 to začíná trochu ztrácet tempo, konec už je ale zase dobrý. Objektivní a komplexní dokument, ale myslím, že nešel opravdu do hloubky a do duše Filipa Topola a Psích Vojáků a úplně nepostihl jejich výjimečnost. Je to takové trochu jako vzpomínání nad fotoalbem. Hudba, život a hlavně texty Filipa Topola jsou natolik zajímavé a bohaté, a doba v které žil tak specifická a bohatá na zásadní změny, že určitě zůstává otevřený prostor pro další filmy či dokumenty tímto českým Jimmem Morissonem inspirované, které by šly více do "mytologie" Psích Vojáků. Pořád mám pocit, že film Žiletky tak nějak lépe vystihuje tu atmosféru a emoce, byť formálně o Psích Vojácích a Filipovi Topolovi vlastně není. Zajímavý komentář - Radek99 - celkem souhlasím. (07.10.2015)

Filip Topol byl dost zajímavá osobnost, aby to tenhle dokument zachránilo. Jinak to je jako každý konvenční portrét nekonvenční osoby spíš takové plutí po povrchu a na vlně jeho příznivců. Vzpomněl jsem si na Filipovo album Střepy – tohle jsou také spíše jakési střepy jeho života (a mnoho z nich už bylo někam zameteno a zřejmě leží v popelnici). :-/ (08.10.2017)

Subjektivně za čtyři, ale objektivně musím přiznat, že dokument pluje spíš ve vlnách přátelsko-pietního vzpomínání. Jenže jde o Filipa Topola, toho, který "prostě a jednoduše mlátil do toho klavíru, celej svůj život tomu přizpůsobil a nic jinýho ho vlastně nezajímalo", takže objektivní moc být nejde... (25.11.2017)

Nic převratného. Jednak se tvůrci nepokusili o nějaký nový pohled na osobnost Filipa Topola a jednak ani klasický medailon shrnující život bezesporu výjimečného člověka film úplně nefunguje, jelikož je příliš patrná úzkostná snaha vyvarovat se syndromu mluvících hlav a tak některé scény mohou být poměrně matoucí. Otázkou tak zůstává komu je film vlastně určen, pokud se zarytí fanoušci Psích Vojáků nic nového vlastně nedozví a méně znalému divákovi zůstane spousta otázek. Na druhou stranu je třeba uznat že tvůrcům se podařilo vyzpovídat většinu lidí s životem Filipa Topola úzce spjatých a mnohdy jde o velmi zajímavé vyprávění. Plusem jsou samozřejmě taky záběry z legendárních koncertů Psích Vojáků. (09.10.2015)

Konvenční a pietní dokument o nekonvenčním člověku. Bohužel projekt Václava Kučery připomíná spíše nějaký politicky korektní televizní vzpomínkový cyklus veřejnoprávní televize - všechny kontroverzní věci jsou zasunuty do pozadí, Filipův vztah k alkoholu shovívavě bagatelizován, dokonce ani sebedestruktivní pojetí rockové hudby v tomto konceptu není příliš akcentované, všimnout si ho lze pouze z několika ukázek archivních koncertních záznamů, a to ještě spíše dokáže jen poučený divák, krev z rukou tu moc nestříká...tvůrci tak nepochopitelně přešli nejcennější devizu Filipovy tvorby - totiž naprostou opravdovost a autenticitu rockové skupiny, která nedělala umělecké ani morální kompromisy a celá její tvorba byla absolutní, ,,na vážno"...umělecká tvorba, v níž chyběl prvek ,,hravosti" a která byla naprosto autentickou sebereflexí citlivého člověka s nejistotami, pochybnostmi a běsy uvnitř hlavy...existenciálně chápaná tvorba skutečně výjimečného umělce...hudba, která bolí... Suma sumárum - pro fanoušky Psích vojáků nádherná posmutnělá nostalgie, z archivních nahrávek koncertů dýchne TEN neopakovatelný pocit, výjimečná hudba ve výjimečném čase dějinných přelomů, frenetického konce 80. a začátku 90. let...hudba se vznáší, hudba létá...stále funguje, neztratila nic...plus je dobré konečně vidět, kdo byla ona legendární Dívka odjezdu... Filip Topol byl jen jeden, jsem neskonale šťasten, že jsem mohl být při tom... (05.11.2015)