Obsahy(1)
Sleep je prvním filmařským experimentem kontroverzního pop-artového umělce Andyho Warhola, který rád hledal krásu a umělecký rozměr v těch nejvšednějších věcech a tvrdil, že nejlepší umění je to, které nejvíc vydělá. Ve více jak pětihodinovém snímku zachytil "poloprofesionální" šestnáctimilimetrovou kamerou spánek svého tehdejšího milence, básnika Johna Giorna. Warhol použil záběry z několika úhlů, z nichž mnohé se opakují, navíc je uprostřed tohoto "anti-filmu" tříminutová smyčka, která běží dokola téměř dvě hodiny. (Niktorius)
(více)Recenze (43)
Kdybych byl gay, dal bych 1*, možná i 2*, protože kamera tady toho chlapa postupně zachycuje celého + navíc on spí nahý (hodně vzdáleně by tu bylo možné i přirovnání k filmu Fly od Yoko Ono, ale fakt jenom vzdáleně), jenže já gay nejsem a tak nevím, co na tomhle pětihodinovém "antifilmu" mám hodnotit. Co tím vším vůbec Warhol chtěl říct? Že filmový čas funguje úplně jinak, než reálný čas? No dobře, i tak si myslím, že pět hodin na to je fakt až moc. Odpad! ()
Takhle nějak si představuju potravu pro zamidrákovanýho kavárenskýho intelektuála, který pak s jím podobnými ubožáky zadumaně diskutuje o artových jinotajích a zjemnělých nuancích šestihodinovýho záběru na spícího buzeranta. Je tedy pravda, že jsem tomu dal jen pár minut, ale fakt rád bych poznal fajnšmerka, kterej to skutečně dokoukal celý. Nemám rád většinu moderních a postmoderních uměleckých experimentů, který vznikly po 2. světový válce, protože se docela dost často stírá hranice mezi umělcem, který má skutečný nadání a bláznem, kterej vyfotí svoje hovno a banda dalších pošuků ho za to prohlásí za génia. ()
Někdo používá při své práci klece, které lze zavěsit ke stropu, či dřevěné kříže (zdravím do "perverzního" nebe Helmuta Newtona), někdo má zase úchylku na filmy, jejichž experimentálnost hraničí se slovy voyerství a demence. Mezi ně patří kupříkladu Andy Warhol, který tímto snímkem zapříčinil mnohým filmovým nadšencům mozkové disfunkce (lze rozumět i jako: prohnali si kulkou hlavu). Já nevím, hodnotit Andyho perverznosti je jako ostrakizovat bezdomovce za to, že není movitý. Prostě on si postavil hlavu (nebo si postavil něco jiného?) a zapřemýšlel. Pravdou je, že 321 minut na zjištění je dlouhá doba, ale potřeboval bych nějaký vysvětlení z hůry, které by mi pomohlo. Nebo Ibalgin na hlavu. Každopádně nápad dobrý a jako ukázka avantgardy snad ještě lepší. ()
Přiznávám, že jsem Spánek neviděl celý, ale člověk nemusí celou noc prospat, aby věděl, co je to spaní za zázrak. Tento Warholův film jsem ale toužil vidět už hodně let a před nějakými deseti jsme s přáteli plánovali, že někde seženeme kopii a uskutečníme projekci, v níž promítání filmu doprovodí vystoupení spřátelených kapel a básníků. Nedošlo k tomu, jen v mezičase jeden z kamarádů skonal, a právě ten, který nápad na takový warholovský podnik dostal nezávisle na mně. Tolik ze života, jde se spát. ()
Komentář napíšu asi ke všem Warholovým filmům jen jeden. Všechny filmy mají totiž dost faktorů společných na to, abych je ohodnotil všechny stejně. Můj postoj k nim je až překvapivě neutrální, takže jsem tomu naflákal 3***. Jak to taky chcete hodnotit, že?... Nejsem znalec avantgardy, takže ani nemám s čím srovnávat, Sleep jsem vydržel sledovat asi 5 minut (cca dvě převalení), Empire asi 10 (žádná změna) a i z těch Screen testů jsem málokterej zhlédl celý (s výjimkou Lou Reeda a kokainu). Haircut mi ze všeho nejvíc připomněl pokusy bratří Lumierů někdy z roku 1895:) a Kiss, Blow Job nebo Eat ve mě bohužel také nedokázaly probudit žádné větší emoce. Jednou z nejzajímavějších věci na tom tedy je rychlost promítání 16 obrázků za vteřinu. Chápu přibližně Warholovy záměry (snad?) ale hodnotit se to dost dobře nedá - ani dobře, ani špatně. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (1)
- Andy Warhol prohlásil: „V letech 1965-1967 jsem spal jenom tak 2-3 hodiny denně, ale potkával jsem se s lidmi, co nespali celé noci a v kuse vykládali věci jako: ‚Načítám devátej den a je to skvostný!“. Když jsem sledoval, jak jsou všichni pořád vzhůru, napadlo mě, že spánek se stává překonanou záležitostí, a rozhodl jsem se, že bych měl raději co nejdřív někoho natočit, jak spí.“ [Zdroj: Andy Warhol, Pat Hackett: Popismus - Šedesátá léta očima Andyho Warhola] (theSaint)
Reklama