Rainbow (E06)

Konečně se našel v Kmenech někdo, kdo pochopil, jak se dělá dokument. Jak po stránce kamerové, zvukové, informační nebo prezentační je to prostě správně. Ukázalo to subkulturu lidí, o kterých málokdo ví, nastínilo jejich myšlení a motivace, nahlédlo do jejich akcí a vyslechlo různé členy. Objektivní dokument, v sérii jeden z nejlepších. (16.05.2015)

Zatím asi nelepší část Kmenů, jak kvůli tomu, jak byl natočen, aneb KONEČNĚ část, která se danou subkulturu opravdu snaží představit a taky díky tomu, že tenhle kmen má ke kmenu v klasickém smyslosloví nejblíž. Ačkoliv aby byl tenhle dokument opravdu hodnotný, chtělo by to tuhle komunitu sledovat dlouhodobě, například jak vypadá tahle svobodná rodina naháčů pobíhajících po loukách v zimě, či kde berou plodiny, když nic nepěstují? Mají někde v kleci ukrytej klon Zdeňka Trošky a ukájí na něm své zvrhlé touhy? Samé otázky... (09.04.2015)

Hodnotí se dokument, čemuž odpovídá hodnocení vpravo. Nepřijde mi nikterak vybočující z takové standardní řady ostatních částí Kmenů, jak by se mohlo zdát podle převažujících komentářů sluníčkovejch hipíků. Tyhle moderní hipíci, seriously. To je dobře odporný. Ekologie, úcta k přírodě a k ostatním lidem a tvorům, je samozřejmě důležitá a schvaluju jí, ale tohle je úplně mimo. A že se takhle žilo dřív, že tak žily pohani? Ne. Vždycky byly nějaká pravidla v komunitách. Takže bejt Rainbow znamená válet se ve sračkách venku, bejt vegetarián nebo ideálně vegan, nic nedělat, chodit nahej a objímat se s cizíma lidma? Hlásat jak nic nepotřebujete, nic moderního, peníze, služby. A pak to stejně využívat a používat? Čistý pokrytectví, který prostě nevidí. Zlatý hipíci. Je daleko lepší se prostě sjet a takový stavy sem tam zažít, než tohle dělat celej život. Sluníčkový pohodářství a extrémní humanismus bude smrt západního světa. (18.09.2015)

Chtěla jsem si zahejtovat na sluníčkové lidičky, ale copak to jde, když vám za to hrozí maximálně vřelé objetí nebo, v horším případě, citace z knihy Čtyři dohody?! V exaltickém rozrušení úplně zapomenu mudrovat, že podle vědců žádní Toltékové nikdy neexistovali, otevřu své receptory dobré náladě a kolem poledního je ze mne duhový bojovník. K obědu už do sebe lifruju polníček a zapíjim ho pramenitou vodou ze studánky, co jsem narychlo vykopala vedle svého záhonku s bylinkama. Teď zbývá jen vyhodit trička, na který nechytne batika a boty, co se alespoň netváří jako sandály. Večer ještě vymydlím všechno mejdlo a rituálně ztupím žiletky. Musím se pochválit, dobrá prácička, za odměnu budu před spaním pět minut myslet na přírodu. Jak zpívá Kapitán Demo: Lásku, pokoru a sluníčko všem! (10.04.2015)

Inu, proti gustu... https://www.youtube.com/watch?v=ch6yn_toTbI / Takže z toho, co mi dokument předložil, většina těch duhovců se schází v létě na louce, kde se nic neřeší, všichni jsou spokojení a šťastní, a všichni jsou si rovni, aby pak s příchodem zimy odjeli do měst, a tam pracovali jako kuchaři v nočních podnicích. No, třeba se mi ty "receptory taky jednou votevřou", a přijdu tomu na chuť. (27.05.2015)