Pornografický vztah

Už jsem Pornografický vztah viděl před pár lety, ale stejně jako tehdy jsem si ho vychutnal i podruhé. Pro mě je tohle ten nejlepší důkaz, že k natočení zajímavého, neotřelého a přitom velice kvalitního filmu stačí dva dobří herci a inteligentní scénář. Na minimálním prostoru a bez vysokých nákladů vznikl pohodový film, který má pro mne úžasné kouzlo a krásu. I když je téma intimního vztahu přes internet asi pro většinu z nás cizí, je to příběh jak ze života, uvěřitelný, zdánlivě obyčejný, ale opravdový, syrový, bez umělého patosu, bez příkras. Hodně k tomu přispívají civilní projevy obou hereckých protagonistů. Sedla mi i forma vyprávění, kdy je vztah hodnocen s odstupem času a divák je seznamován s pohnutkami hlavních postav prostřednictvím jejich vzpomínek a dojmů, které se často navzájem rozcházejí. Není to o sexu nebo erotice, je to o neporozumění, strachu z odmítnutí a neschopnosti otevřeně komunikovat nebo vyjádřit své pocity v některých situacích. (20.09.2012)

Idea nezávazného scházení se za účelem sexu mi v dnešní době přijde aktuálnější než kdy jindy. Člověk hledá druhého s podobnými fantaziemi, s kterým by je mohl sdílet a realizovat. A s moderními technologiemi přichází i možnosti kontaktovat neznámé lidi a sedět přitom doma, tak proč jich nevyužít.. Ale je možné takovýto čistě sexuální vztah udržovat po delší dobu bez toho, aby to přerostlo v něco víc? Je možné provozovat čistě jen sex a nechtít přitom vědět nic víc o člověku, s kterým spíte? Je možné stanovit si jasné hranice, co je tabu a co ještě není? A především je možné spokojit se s pouhým sexem, když se ten druhý zdá být vším, co jste kdy chtěli? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, určitě doporučuji tento snímek, který mimo jiné poskytne náhled do hlubin lidské duše a nechá vás v zamyšlení, zda jste skutečně vždycky dobře pochopili signály, které k vám vysílají jiní lidé. (14.04.2013)

Otřepané, klišovité, jednoduché. Ale koukatelné. Vhodné pro analýzu prvního semestru filmových studíí, neboť všechny kódy, kterými má film komunikovat s divákem, jsou jasné, zřetelné a nijak náročné - hovornost postav, poloha kamery vzhledem ke dveřím a postavám, časové posuny a jejich řešení, popředí a pozadí, vypravěči ad. (06.02.2008)

Něco mi tu vadilo, ale co? Už vim, nic se v celym filmu nestalo. Dal by se popsat jednou větou: Ona se na něj usměje, on se zeptá jestli půjdou do hotelu, zavřou se dveře od hotelového pokoje, otevřou se dveře od pokoje, na ulici se rozloučí a domluví na příští týden. Jestli v tom bylo něco hlubšího tak jsem to nepochopila. Citově mě to nijak neoslovilo. Snad jen ten trochu nahořklý závěr, kde si člověk uvědomí jak neodstatečná nebo nepochopená komunikace může vést tak daleko, že dva lidi, kteří se upřímě mají rádi, si úplně zmizí ze života. Tři hvězdy za to jak mě z toho zamrazilo. (06.03.2011)

To, čo človeka od prvého momentu vcucne do filmu je sympatická civilnosť, tá bublinková ľahkosť "francúzskeho" šarmu a v neposlednom rade spôsob, akým sa nám tvorcovia rozhodli porozprávať svoju story. Sám som bol chvíľami príjemne rozochvený očakávaniami a istou "hrdlozvierajúcou" trémou, ktorá človeka sprevádza povedzme pri stretnutiach, od ktorých si čosi sľubujeme. Na to, že "pornografický" vzťah zrejme neprerastie do vzťahu mileneckého /hoci v ňom obaja protagonisti v istej chvíli stáli aspoň jednou nohou/ sme boli upozornení jednou zdanlivo "bočnou" epizódou /dúfam že nespoilerujem: starec a jeho rezignovaná manželka v nemocnici + symbolicky zdedená obrúčka/. Pri záverečných titulkoch som možno chcel počuť trochu viac odpovedí na zvedavé otázky. Ale potom by už z toho bol celkom iný film a tá jeho "šampanská" ľahkosť by sa možno zmenila na kocovinu po nejakom dunivom destiláte. To je ten rozdiel medzi ľahkosťou a ťažobou bytia/pitia... (13.07.2007)