Pod sluncem

Olof se po smrti matky rozhodne, že nechce být sám a podá si inzerát s tím, že hledá hospodyni. Na inzerát odpovídá krásná Ellen, která pod slupkou hromotluckého a neohrabaného Olofa objevuje citlivého chlapíka, do kterého se zamiluje. Tohle všechno je ale čárou přes rozpočet jeho "kamaráda" Erika, který dobráckého Olofa využívá a vlastně mu strašně moc záleží na tom, aby se Ellen nikdy nedozvěděla, že Olof neumí číst a psát a jaké spolu uzavřeli obchody. Výkony ústředního trojlístku jsou skvělé - Olof je v podání Rolfa Lassgarda sice hromotluk, ale chvílemi máte potřebu ho chránit, strašně moc mu přejete, aby mu to s Ellen vyšlo, a zároveň máte vztek, že se tak hloupě nechá zneužívat Erikem. Klíčová byla pro mě scéna, kdy se Erikovi vlastně poprvé vzepře (Víš Eriku, neumím číst a psát, ale hlupák nejsem).Ellen v podání Heleny Bergstrom - krásná, éterická, jemná, vůbec nemusí mluvit, vlastně stačí, když je. Erik je prototyp parchanta, kterých bylo, je a bude bohužel na světě pořád dost. Vzhledem k tomu, že jsem chvílemi tuhle postavu opravdu nenáviděla, tak si myslím, že i Johan Widerberg odvedl skvělou práci. V hlavě mi utkvěla ještě drobná, ale podle mě podstatná role pracovnice inzertního oddělení místních novin v podání Gunilly Roor, která byla takovou dobrou Olofovou duší a vlastně "zavinila", že se s Ellen potkali. Každý její pohled, gesto byly výmluvné. Film jako celek je skvělý - nosný příběh, skvělá kamera, atmosféra švédského venkova 50. let, herecké výkony - všechno dohromady funguje. (03.08.2007)

"Šnúra na bielizeň je teraz omnoho zaujímavejšia."     Romantická dráma, ktorá je síce poslabšia z tej dramatickej stránky, ale zato ma dokázal upútať ten romantický príbeh. Na začiatku filmu som ostal doslova zarazený z jeho audiovizuálu. Krajina gýčovo zaliata slnkom, ešte zvýraznená prehnaným žltým filtrom (čo evokuje skôr nejakú Francúzsku riviéru než Švédsko), kde sa chalan premáva na svojom kabriolete a do toho hraje (sladká) tradičná írska hudba, ktorá vytvára ešte väčší zmätok v lokalizácii prostredia. A všetko je to také idylické, presladené a naivné, že som si musel overiť, či náhodou nesledujem adaptáciu nejakého románu od Rosamunde Pilcher. Ako taká kuriozitka k tomu sú postavy chodiace spať pri divoko žiariacom slnku s pozdravom "Dobrú noc." (to akoby chceli tvorcovia z toho titulného slnka vyťažiť maximum, a to až do extrémov). Film ale s tým jeho zavádzajúcim vzhľadom dokáže celkom úspešne klamať telom a najmä v druhej polovici ukáže aj kus srdca. V príbehu vystupujú tri hlavné postavy. Prvými dvoma sú farmár Olof (Rolf Lassgård), dobráčisko, ale pôsobiaci tak trochu natvrdlo a jeho "priateľ" Erik Jonsson (Johan Widerberg), drzý mladík, ktorý si navýšil sebavedomie 10-ročným potulovaním sa po Amerike. Príbeh začne byť zaujímavý až príchodom tretej postavy, záhadnej mladej ženy Ellen Lind (Helena Bergström), ktorá je na pohľad bez chyby (krásna, šikovná, múdra), ale evidentne skrýva nejaké tajomstvo. Filmu by sa dala vytknúť dosť silná naivita (Olofova prehnaná dôvera a potom jeho náhle "zmúdrenie", nie celkom vierohodné zaľúbenie sa, atď.), ale zase dokáže chytiť za srdce (to iskrenie medzi Olofom a Ellen je parádne).     "Neviem čítať, Erik. Ale nie som blbý." (07.07.2023)

„Osamělý sedlák, 39 let, s autem, hledá mladou ženu jako hospodyni.“ - „Můžete ještě jednou a trochu pomaleji?“ I tenhle film je pomalý, ubíhá si svým tempem při poměrně velkorysé stopáži. Přitom mě nestačil nudit ani chvilku. Hlavnímu (výborně zahranému) hrdinovi, nesmělému, dobrotivému, ale dost jednoduchému sedlákovi, fandíte a doufáte, že se na něj konečně usměje štěstí. A díky žárlivému „kamarádovi“, frajerovi, který si jako jediný Švéd potřásl rukou s Presleym, se vše jen komplikuje (podobně jako knězi, co „mlčí jako hrob“). Nesmělé sbližování Olofa a Ellen mě bavilo, od ranní „romantiky“ se společným vylíváním moči z nočníků přes „kultivované“ stolování (vypouštění plynů při jídle potom, co jste viděli useknutí hlavy vašemu obědu, člověku příliš nepřidá) až po ty niternější, čistě romantické chvilky. Navíc, švédský slunovrat zaručuje téměř pořád světlo, a tenhle film je díky výtečné kameře doslova zalitý sluncem, které hřeje. Pravda, vývoj není zrovna dramatický či nepředvídatelný, ale na slušné 4* to stačí. (19.04.2020)

Film, který jsem už dříve viděla a ztratila, film, který se ke mně po letech znovu vrátil...Sluncem ozářená venkovská krajina, podmanivá hudba a jednoduchý příběh o lásce a možná i o tom, jak je důležité si na ni počkat. Olof na ni čekal až mučivě dlouho, ale o to silněji ji teď vnímá a je si ji absolutně jistý. Ani tajemná Ellen by se do Olofa nejspíš nezamilovala, kdyby za sebou neměla špatnou životní zkušenost a proto dokáže docenit, co ji nabízí. A ten vyčůraný hajzlík Erik není zralý ani na lásku a ani na přátelství. Nepatetický příběh o hledání štěstí a harmonie mě znovu očaroval. (12.09.2015)

Celkom má prekvapilo, že takýto kludný film, ma môže dostať, no stalo sa. Príbeh o prostom sedliakovi, ktorý svoj rutinný život chce konečne zmeniť a aj sa mu to podarí, hádam i viac než čakal. Je to milý príbeh, plný porozumenia, vášne, ale i bezočivosti, so strany jednej postavy. Je to krásne natočené, herecky užasne zahrane a hlavne postava Erika, tu mala svoj osobití ráz. Po celú dobu filmu, som si hovoril, že sa to určite skomplikuje a, že Ellen je tam len kvôli nejakému svojmu zámeru, ale mýlil som sa a to som veľmi rád. Nie je tu žiadna silná dramatická scéna a ani by sa sem, do tohoto radostného príbehu ani nehodila. Neznámy film, u ktorého nechapem prečo to tak je, ale hlavne, že som ho videl ja. (16.10.2019)