poster

Dejte mi pokoj!

  • Francie

    Une heure de tranquillité

  • anglický

    Do Not Disturb

  • Slovensko

    Dajte mi pokoj!

Komedie

Francie, 2014, 79 min

Režie:

Patrice Leconte

Scénář:

Florian Zeller (divadelní hra), Patrice Leconte

Hudba:

Éric Neveux

Střih:

Joëlle Hache

Scénografie:

Ivan Maussion
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • BOURQUE
    ***

    „One man show“ v podaní Ch. Claviera, ktorý dokázal zatieniť svojich kolegov a kolegýň. Celkom dobre rozpracovaná komédia na francúzsky spôsob o chlapovi, ktorý miluje (jazzovú) hudbu a nechce nič iného, len si vypočuť „unikátny“ album, ktorý si kúpil. Ale keď prídu problémy, tak prídu naraz! Osobné hodnotenie: 74% (***) (20.12.2015)

  • noelcoward73
    *****

    Konverzačky příliš nevyhledávám a když už, tak komedie. Líbí se mi hlavně francouzské, naopak české filmy, zejména po roce asi 2000 (nejen komedie) moc nesleduji, protože je zejména jejich scénář zoufalý. Tato komedie mě dokázala rychle vtáhnout do děje, nabízí sice velmi jednoduchý námět a zápletku, ale vyvažují to dobré gagy a kombinace vtipných a vážných dialogů/scén. O nejvyšším hodnocení jsem po skončení neuvažoval, dosavadní vývoj a pointa to vyřešily za mě.(6.11.2016)

  • Psycho.R
    ****

    Po tisící čtu Tvůj dopis na rozloučenou - tak bych definoval dobré české komedie. Proklínáááám - takto bych definoval české komedie, které se v dnešní době natáčejí (existují i čestné výnimky). A teď k těm francouzským - po miliontý se mi potvrdilo, že frantíci komedie umí. Skvěle skládají jednotlivé bonmoty na sebe, bez toho, aby tlačili na pilu. Na začátku filmu jsem měl pocit, že půjde o jakousi mluvenou grotesku, jelikož jde vážně jen o tu desku, pak mě, ale vtáhl inteligentní vtipný a svižný film, u kterého rozhodně nezůstane váš úsměv v povislé rovině. Clavier je pro mě spolu s Renem a Depardieum zlatým fondem francouzského humoru. Dejte mi pokoj se sice nevyrovná výbornému Co jsme komu udělali, ale rozhodně nedělá ostudu svému žánru. Jedna z mála věcí, co je mínusem, je nedotažená dějová linie s manželkou - jak to bylo dál. Možná byl, ale záměr nechat to právě takhle. Doporučuji všem milovníkům dobrého humoru.(12.11.2015)

  • johnny01
    ***

    Skvělé téma slibovalo parádní komedii, ale bohužel. Je tam sice spousta zábavných situací a vtipných dialogů, nicméně hlavní hrdina se nezdá úplně dobře zahraný, především mi v jeho reakcích přišly určité prodlevy, které nejsou na místě. Film celkově vyznívá jako multikulti a levicově liberální agitka, což je zklamání.(15.3.2017)

  • Pierre
    ***

    Když jsem viděl komentáře a hodnocení, trošku jsem se začal bát. Nicméně, první polovina mi přinesla překvapení jako hrom. Svižný scénář, geniální Clavier (o tom bude řeč ještě níže) a celkově mě potěšilo, že je to ve stylu těch starých francouzských konzervaček typu Oskara. Skutečně vyjímečně jsem se bavil. Ovšem, ve druhé půlce už mé nadšení kleslo, protože rozehrávala poměrně primitivní a vulgární dějovou linii, která mi bohužel dvakrát vtipná nepřipadla. Když si totiž odmyslím to pitvoření, přiblblého souseda a rychlý střih s rychlou kamerou zbyde mi pouze příběh ve druhé půlce příběh o nevěře s lechtivou příchutí. Kdybych to viděl v americkém filmu, pouze bych se zatmelil jak jsou ty Američani blbý. Anebo spíš, jací jsou hulváti. Ovšem, trhá mi to srdce, když to vidím u francouzského komedie, co mě v prvních čtyřech minutách vrátila do pradávných zlatých časů. Časů Pierra co bydlí nalevo od výtahu, šoféra Oskara a Belmonda, co prožívá Veselé Velikonoce. Je pravda, že Veselé Velikonoce jsou taky o nevěře. Rozhodně ale nevyzní ve výsledném dojmu tak vulgárně. A závěr jsem už nepobral, vůbec. Jinak o Clavierovi jsem ani nevěděl, jaký je génius. Opět se vrátím k těm starým komediím, protože se musím na něco zeptat. Nepřipomínal vám zde strašně Funése? Tou gestikulací, výrazovými prostředky, hlasovým projevem, komediálním talentem. Parádní výkon. Tebe si Christiane ještě proklepnu. A doufám, že přístě už to bude u nějakého filmu, co bude dobrý po celou dobu.(12.2.2017)

  • - Na obalu fiktivní LP desky "Me, Myself and I" fiktivního Niela Youarta, jsou jako spoluhráči napsáni i Salomon Pickett a Wilson Burke. Jejich jména jsou přesmyčkou skutečných soulových zpěváků, jimiž byli Solomon Burke a Wilson Pickett. (Previt)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace