poster

Dejte mi pokoj!

  • Francie

    Une heure de tranquillité

  • angličtina

    Do Not Disturb

  • Slovensko

    Dajte mi pokoj!

Komedie

Francie, 2014, 79 min

Režie:

Patrice Leconte

Scénář:

Florian Zeller (divadelní hra), Patrice Leconte

Hudba:

Éric Neveux

Střih:

Joëlle Hache

Scénografie:

Ivan Maussion
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Když jsem začal sbírat desky, řekl jsem si: Až si koupíš tuhle desku a v klidu si ji poslechneš ve svým obýváku, pak budeš, můj milý Micheli, šťastný muž." Jsem velký naivka, když si myslím, že by se po tomto nadšeném vyznání každá milující žena měla na hodinku vzdálit a umožnit svému muži nerušený poslech? Vždyť on by byl šťastný a své štěstí by pak přenesl i na ni. Jenže já evidentně jsem naivní, protože v životě jsem zažil něco podobného a taky mi to nevyšlo. Takže pojďme si promluvit o paroháčích, falešném synovi, debilní milence, netolerantní služce, polském instalatérovi z Portugalska a sousedech, kteří ještě netuší, že jednomu doktorovi mohou povolit nervy. Já jsem si to tedy moc neužil, protože jsem se v tom nešťastníkovi trošku viděl a taky jsem se cítil být oklamán, když jsem místo komedie dostal horor ze života.(27.1.2017)

  • Pavlínka9
    ***

    Pro mě "typická francouzská komedie", která se od začátku do konce nezastaví, ale nějako to není můj styl...Nemám ráda přehrávání a zbytečné "chyby", které aby člověk v životě skutečně udělal, tak by musel být extra idiot...Je tam toho sice málo (plno jiných těchto děl toho obsahuje, tak dvakrát více), ale i tak mi to stačilo. Clavier je super, ale zbytek osazenstva již ne...Přišlo mi to spíše trapné, ani jsem se nesmála, závěrečná scéna s otcem - ta byla ze všeho nejlepší a fakt mi to stačilo....(22.11.2015)

  • silentname
    ***

    Okrem pár vtipných momentiek je to pre mňa trošku málo vyprofilovaná komédia. Mám pocit, že príbeh je trošku klišé (a asi to bolo aj klišé skôr, než to kedykoľvek niekto vymyslel). A jediné čo to môže zachrániť sú dobré fóry. Ale tých je tu akosi málo a mám pocit, že veľa vtipov sa snaží ísť veľmi jednoduchou cestou a mnoho vtipov sú možno celkom úsmevné, ale je tu málo miest, kde by som povedal, že som sa ozaj zasmial. Nábeh bol dobrý, ale potom to kdesi utrhlo niť. Furt som si hovoril, že by som sa mal smiať, no nevedel som prísť na to, prečo som sa nakoniec nezasmial. Jediné čo tu vyniká je asi záverečných 5 minút, ktoré skutočne fungujú a konečne dávajú filmu toho správneho ducha. Tie sa mi páčili. Pavel má pár dobrých momentiek, no inak ma to nejako komediálne nebralo. Čakal som viac lepšieho humoru a menej pocit, že už je to otrepané a staré. Hodnotenie: C(25.1.2017)

  • Pierre
    ***

    Když jsem viděl komentáře a hodnocení, trošku jsem se začal bát. Nicméně, první polovina mi přinesla překvapení jako hrom. Svižný scénář, geniální Clavier (o tom bude řeč ještě níže) a celkově mě potěšilo, že je to ve stylu těch starých francouzských konzervaček typu Oskara. Skutečně vyjímečně jsem se bavil. Ovšem, ve druhé půlce už mé nadšení kleslo, protože rozehrávala poměrně primitivní a vulgární dějovou linii, která mi bohužel dvakrát vtipná nepřipadla. Když si totiž odmyslím to pitvoření, přiblblého souseda a rychlý střih s rychlou kamerou zbyde mi pouze příběh ve druhé půlce příběh o nevěře s lechtivou příchutí. Kdybych to viděl v americkém filmu, pouze bych se zatmelil jak jsou ty Američani blbý. Anebo spíš, jací jsou hulváti. Ovšem, trhá mi to srdce, když to vidím u francouzského komedie, co mě v prvních čtyřech minutách vrátila do pradávných zlatých časů. Časů Pierra co bydlí nalevo od výtahu, šoféra Oskara a Belmonda, co prožívá Veselé Velikonoce. Je pravda, že Veselé Velikonoce jsou taky o nevěře. Rozhodně ale nevyzní ve výsledném dojmu tak vulgárně. A závěr jsem už nepobral, vůbec. Jinak o Clavierovi jsem ani nevěděl, jaký je génius. Opět se vrátím k těm starým komediím, protože se musím na něco zeptat. Nepřipomínal vám zde strašně Funése? Tou gestikulací, výrazovými prostředky, hlasovým projevem, komediálním talentem. Parádní výkon. Tebe si Christiane ještě proklepnu. A doufám, že přístě už to bude u nějakého filmu, co bude dobrý po celou dobu.(12.2.2017)

  • Marze
    **

    Ovšem musí potit krev, protože pod názvem Dejte mi pokoj! se tají pouhá situační anekdota s prostým východiskem. Clavierův hrdina, dobře situovaný zubař, objeví na bleším trhu starou jazzovou desku, o níž léta snil. Těší se, jak si ji doma vychutná, ale hodina klidu (tak se film jmenuje v originále) mu není dopřána. Manželka i milenka si nutně chtějí promluvit, uklízečka zapíná vysavač, syn vede domů hordu uprchlíků, telefon věčně zvoní, výtah věčně nejezdí, řemeslníci buší do potrubí a sousedi na dveře. Prostě všechno se spikne, aby narušilo posvátný rituál s gramofonem.Divadelní původ z plátna vyloženě křičí, jako by se hra inscenovala pro televizní kameru, která z bytové dekorace skoro nevyjde dál než na chodbu. Obklopen typizovanými figurkami, musí Clavier stupňovat svou nedočkavost až k hysterii: „Jestli chceš žárlivou scénu, tak prosím, ale rychlou!“ Někdy ani nepotřebuje slova, stačí mu výraz tváře, když do bytu vtrhne celý dům na večírek nebo když na adresu údajného polského instalatéra slyší obhajobu: „Poláci prožili lágry, nikdy jim nemůžeme porozumět.“ Pár konverzačních jisker však ohňostroj nevykřesá, navíc se milostné aféry vlekle rozpitvávají a dětské oči běženců dojemně prolamují hrdinovo plakátové sobectví. V závěru žene text zubaře do vyloženě školácké morality, aby pochopil, co je v životě opravdu důležité. A to je celých osmdesát minut vzpomínky na časy, kdy francouzská komedie ještě znamenala pojem.(17.6.2020)

  • - Na obalu fiktivní LP desky "Me, Myself and I" fiktivního Niela Youarta, jsou jako spoluhráči napsáni i Salomon Pickett a Wilson Burke. Jejich jména jsou přesmyčkou skutečných soulových zpěváků, jimiž byli Solomon Burke a Wilson Pickett. (Previt)