Dejte mi pokoj!

Ovšem musí potit krev, protože pod názvem Dejte mi pokoj! se tají pouhá situační anekdota s prostým východiskem. Clavierův hrdina, dobře situovaný zubař, objeví na bleším trhu starou jazzovou desku, o níž léta snil. Těší se, jak si ji doma vychutná, ale hodina klidu (tak se film jmenuje v originále) mu není dopřána. Manželka i milenka si nutně chtějí promluvit, uklízečka zapíná vysavač, syn vede domů hordu uprchlíků, telefon věčně zvoní, výtah věčně nejezdí, řemeslníci buší do potrubí a sousedi na dveře. Prostě všechno se spikne, aby narušilo posvátný rituál s gramofonem.Divadelní původ z plátna vyloženě křičí, jako by se hra inscenovala pro televizní kameru, která z bytové dekorace skoro nevyjde dál než na chodbu. Obklopen typizovanými figurkami, musí Clavier stupňovat svou nedočkavost až k hysterii: „Jestli chceš žárlivou scénu, tak prosím, ale rychlou!“ Někdy ani nepotřebuje slova, stačí mu výraz tváře, když do bytu vtrhne celý dům na večírek nebo když na adresu údajného polského instalatéra slyší obhajobu: „Poláci prožili lágry, nikdy jim nemůžeme porozumět.“ Pár konverzačních jisker však ohňostroj nevykřesá, navíc se milostné aféry vlekle rozpitvávají a dětské oči běženců dojemně prolamují hrdinovo plakátové sobectví. V závěru žene text zubaře do vyloženě školácké morality, aby pochopil, co je v životě opravdu důležité. A to je celých osmdesát minut vzpomínky na časy, kdy francouzská komedie ještě znamenala pojem. (17.06.2020)

Niekedy pre seba potrebujeme krátku chvíľku ako soľ. Bez prítomnosti kohokoľvek iného, úplne vypnúť a len tak byť. Keď Michel na blšom trhu objaví platňu, ktorú zháňa už dlhé roky, okamžite sa ponáhľa domov, aby si ju čím skôr vypočul a naplno vychutnal. Svoj plán však nie je schopný naplniť, pretože mu neustále zvoní mobil, na dvere vyklopkáva otravný sused, vo vedľajšej izbe vykonáva demolácie robotník, ktorý sa tvári, že je Poliak, pričom je z Portugalska. A navyše sa Michelova manželka práve dnes rozhodla, že mu oznámi tajomstvo, ktoré ju už dlhé roky ťaží. Michel ale na problémy týchto ľudí nemá čas, jediné po čom túži je, vypočuť si konečne svoju novú platňu. A tak sa jeho hnev stupňuje a jeho vnútro kričí...DAJTE MI POKOJ! (01.11.2019)

Franouczská hvězda Christian Clavier opět předvádí vynikající herecký výkon a to v zajímavé roli odehrávajcí se v jednom bytě, kde si přeje pouze jedno oddechnout si a pustit si gramofonovou desku, kterou objevil na trhu, ovšem kvůli neustálým komplikacím, nečekaným překvapením a průserům se k tomu jen tak nedostane. Párkrát jsem se zasmál nahlas,ale jinak si myslím, že se z toho mohlo vytěžit o něco víc, ale přesto slušné. 65% (05.07.2018)

„One man show“ v podaní Ch. Claviera, ktorý dokázal zatieniť svojich kolegov a kolegýň. Celkom dobre rozpracovaná komédia na francúzsky spôsob o chlapovi, ktorý miluje (jazzovú) hudbu a nechce nič iného, len si vypočuť „unikátny“ album, ktorý si kúpil. Ale keď prídu problémy, tak prídu naraz! Osobné hodnotenie: 74% (***) (20.12.2015)

Když jsem viděl komentáře a hodnocení, trošku jsem se začal bát. Nicméně, první polovina mi přinesla překvapení jako hrom. Svižný scénář, geniální Clavier (o tom bude řeč ještě níže) a celkově mě potěšilo, že je to ve stylu těch starých francouzských konzervaček typu Oskara. Skutečně vyjímečně jsem se bavil. Ovšem, ve druhé půlce už mé nadšení kleslo, protože rozehrávala poměrně primitivní a vulgární dějovou linii, která mi bohužel dvakrát vtipná nepřipadla. Když si totiž odmyslím to pitvoření, přiblblého souseda a rychlý střih s rychlou kamerou zbyde mi pouze příběh ve druhé půlce příběh o nevěře s lechtivou příchutí. Kdybych to viděl v americkém filmu, pouze bych se zatmelil jak jsou ty Američani blbý. Anebo spíš, jací jsou hulváti. Ovšem, trhá mi to srdce, když to vidím u francouzského komedie, co mě v prvních čtyřech minutách vrátila do pradávných zlatých časů. Časů Pierra co bydlí nalevo od výtahu, šoféra Oskara a Belmonda, co prožívá Veselé Velikonoce. Je pravda, že Veselé Velikonoce jsou taky o nevěře. Rozhodně ale nevyzní ve výsledném dojmu tak vulgárně. A závěr jsem už nepobral, vůbec. Jinak o Clavierovi jsem ani nevěděl, jaký je génius. Opět se vrátím k těm starým komediím, protože se musím na něco zeptat. Nepřipomínal vám zde strašně Funése? Tou gestikulací, výrazovými prostředky, hlasovým projevem, komediálním talentem. Parádní výkon. Tebe si Christiane ještě proklepnu. A doufám, že přístě už to bude u nějakého filmu, co bude dobrý po celou dobu. (12.02.2017)