Režie:
Gerard JohnstoneScénář:
Gerard JohnstoneKamera:
Simon RieraHudba:
Mahuia Bridgman-CooperObsahy(2)
Nevrlá delikventka Kylie Bucknellová se musí vrátit do svého rodného domu poté, co jí soud nařídí domácí vězení. Její trest je ještě o to nesnesitelnější, že tam musí žít se svou matkou Miriam - drbnou s dobrými úmysly, která je přesvědčená o tom, že v domě straší. Kylie zpočátku nepovažuje matčiny pověry za nic jiného než za záměrné rozptýlení ze života plného vařené zeleniny a maloměstských klevet. Když se ale sama stane svědkem znepokojivého šepotu, podivného nočního bouchání a děsivého medvídka se zálibou v nevhodných řečech, začne přemýšlet o tom, zda zdědila matčinu přebujelou fantazii, nebo jestli dům skutečně obývá zlý duch, který není z jejího návratu zrovna nadšený. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (150)
Pár lidí, jeden dům, slušná atmosféra, nevybíravý jazyk, parádní prdel a jeden zajímavý plot twist. Housebound je přesně ten typ filmu, který mám rád. Je to sranda, je to originální, nejsou v tom profláknuté držky a přesto hrají herci dobře. Novozélanďané opět dokazují, že žánr komedie jim není vůbec cizí. 90% ()
Nový Zéland rulez! Jsem v silném pokušení jít do plných, protože Housebound obsahuje všechny žánrové prvky, které mě baví a které jsou zde dobře namixovány. Ze začátku sice vládne rozpačitost a ve vzduchu visí otázka, kdo tu holku zabije jako první (přičemž by se přihlásil i sám divák coby dobrovolník), ale pak se to zničehonic rozjede a jak píše Bloody13, struhadlo konečně prokázalo svou ničivou sílu ;-). Zatím 4,5*, po konci hororového maratonu (18.-24.5.2015) to rozseknu. ()
Tenhle film je oproti Co děláme v temnotách asi o tři levely jinde. Mám sto chutí té upírské nudné kravině shodit jednu hvězdu, ale to už by z toho byl skoro odpad. Housebound je pecka. Kylie má hned na úvod trochu smůlu (nebo je i malinko tupá) čert ví, každopádně je to vtipný. Když pak musí být zavřená ve starým baráku s otravnou mámou a ještě ke všemu tam straší, začíná to být i hororový. Ale....víc jsem se u toho nasmál, než bál. Třeba když se začnou samy otvírat dveře :) Probační úředník je tutovej blb a dokazuje to asi tak celej film. Co scéna, to hláška, to perla. No a Eugene? Ty vole. "Vím o místě, kde se schováme " a já sem se málem udusil sušenkama. Tohle je film u kterýho by mělo být to americký blockbustrový - A MUST SEE ! Nedávám tomuhle druhu filmu pět, vždycky to něco pokazí. Tady se to nestalo. Zaslouženě plná palba. 95% P.s: Zvonění Motoroly "Hello Moto" bych asi nepřeložil jako "Vítej Mortare", tady asi někdo neměl rázra :) ()
Tenhle horor nelze brát moc vážně, protože komediální a ironizující prvky rozhodně převládají. Skoro bych až řekl, že je to určitá pocta staré novozélandské škole, kde se víc člověk nasmál než bál. O nelogické chování a wtf momenty rozhodně není nouze, na ploše skorou dvou hodin máte dostatek prostoru pro zajímavý dějový vývoj, zepár zvratů i pár gore scén, nicméně humor vždy zvítězí nad obsahem. ()
Novozélanský humor pro mě není úplná španělská vesnice - zaučil mě Braindead Petera Jacksona a nějaké ty filmy od Taika Watitiho. Je docela přímočarý, drsný a občas svou absurdností až za čarou. Domácí vězení má tyhle symptomy taky. Je tak na divákovi, aby si rozhodl, jestli mu zrovna tohle sedne. Ze začátku jsem měla problém s hodně nesympatickou hrdinkou, ale v druhé polovině filmu holka ukáže, že není z cukru. Záhada okolo strašidelného domu je zajímavě vyřešená - trochu dokonce připomíná detektivku, která se na konci zvrtne ve slash film. Na páteční hororově laděný večer fajn. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (4)
- Vtipná melódia, ktorá vo filme párkrát vystrašila hlavnú hrdinku, bola zvučka "Hello Moto" od Motoroly. (Velislav)
- Poloha domu je tak trochu záhadou. Postavy hovoria, že sú na „Dvojitej pobrežnej diaľnici“, čo znamená, že sú niekde severne od Aucklandu, ale knihy v knižnici ukazujú poštové smerovacie číslo „4702“, čo je oveľa južnejšie vo Feildingu. (Arsenal83)
- Film bol financovaný prostredníctvom programu Escalator Scheme Novozélandskej filmovej komisie. (Arsenal83)
Reklama