Zavěste červené lucerny

Zcela v souladu s výrokem jistého amerického fyzika Stevena Weinberga: „Čím více se zdá vesmír srozumitelným, tím víc se také zdá být bezúčelným" tvrdím, že čím více je kterýkoliv film jasným pro diváka, tím více pozbývá smyslu. A tady to platí dvojnásob. Veškerá délka filmu neslouží k sestrojení a rozuzlené zápletky, ale k ukázání času jako zdroje plynutí, slučujícího čas filmové a životní dvojznačnosti. ____ Číňané mají obecně jistý problém s genderem, na druhou stranu přistupují k ženě jako k tématu velkoryse a spravedlivě z obou stran – jak kritikou údělu konkubín, tak přiznáním, že vztahy mezi ženami jsou zrádné a postrádají ono chlapácké „co jsme si, to jsme si“. Velice zajímavě vyjadřuje tohle pnutí nesoulad asymetrie vztahu mezi postavami a symetrie prostoru, protože při řadě záběrů stojí kamera přesně v ose a obraz lze v půli čistě přeložit (viz galerie). Tomu odpovídá napětí mezi figurativním uměním zaběrování a abstraktním uměním psychologie. V tomhle filmu, jinými slovy, je vše povrchové jakoby nepodstatné, jenže i zevnitř zmítá postavami bol a prázdnota, tudíž to jediné podstatné zůstává přece jen venku, nikoliv však ve fyziognomickém smyslu na člověku, protože figura a tvář je jen maskou, ale v přírodě. Člověk jako takový je zbytečný. (08.12.2008)

Extrémně působivý film, ve kterém se postupně odhaluje vzájemné „soužití“ žen, intriky, faleš i ztráta jejich vlastní individuality. Jedinou jejich snahou je, aby se před jejich domem vyvěsily červené lampiony na znamení toho, že pán dnešní noc stráví u nich. Se ženami je zacházeno bez úcty, nemají téměř žádnou hodnotu a porušení pravidel se krutě trestá. A některé ženy se ještě snaží získat pro sebe lepší pozici způsobením jakéhokoli zla zbývajícím ženám. (22.05.2015)

Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček. Na stolečku mistička, v té mističce vodička a v té vodičce rybička. Kde je ta ryba? Kočka ji snědla. Kde je kočka? Do lesa zaběhla. Kde je ten les? Na prach shořel. Kde je ten prach? Voda ho vzala. Kde je ta voda? Voli ji vypili. Kde jsou Ti voli? Páni je snědli. Kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni. (12.06.2015)

Famozni film. Jednoznacny vrchol dvojice Yimou Zhang/Gong Li. Vsechno je tak nadherne a dokonale nasnimane, kazdy zaber ma uzasnou kompozici, menici se rocni obdobi prostrida vsechny druhy atmosfer a barevnych prostredi. Poutavy pribeh, ktery me nenudil ani minutu, dokonale zobrazeni zajimavych cinskych ritualu a tradic, hypnoticka orientalni hudba, promakane charaktery, komplikovane vztahy plne intrik mezi jednotlivymi konkubinami a v cele toho vseho nadherna a fantasticky hrajici Li Gong. Tenhle film ma navic magicke cosi, ktere to vystreli az na 5*, to cosi se projevi predevsim v extra naslaplem zaveru, ktery obsahuje hned nekolik velmi silnych scen. "She has the face of Buddha and the heart of a scorpion." 9/10 (15.01.2010)

Kultivované, komorní a na první pohled poklidné nahlédnutí do polygamní, patriarchální Číny na počátku 20. století. Jenže potlačované emoce se nedokážou za strojeností a železnými zvyky schovávat dlouho, jednou musí musí ven a nepřinesou nic než utrpení. Yimou Zhang nepodbízí svou kulturní výpověď divácké líbivosti, neudeří nás do nosu epickou tragédií, ale právě o to jemněji a realističtěji jeho film působí... Pěkný kousek historie. 8/10 (11.07.2014)