Lily Lane

"Ve tmě se nebojí jen mrtví." Dobrý večer vážení televizní diváci. Vítáme Vás u první lekce polomrtvého jazyka: "Alexis Zorbas". Napřed si však prosvištíme některá slovíčka: enigmatický = tajemný, epicentrum = ohnisko, evokativní = vyvolávající (zdání), fantazie = představivost, asociativní = pocitový, klaustrofobický = stísňující, drama = děj. Takže Lily lane, neboli "Lilyina stezka", tedy diváka přivádí ke sledování tajemného filmu, v jehož ohnisku matka svému synovi vypráví pohádkový příběh vyvolávající zdání skutečnosti, která nakonec byla o hodně krutější než je on sám, ale do něhož dětská představivost dokázala umístit kouzelné bytosti s jejichž pomocí mohla té kruté pravdě alespoň částečně uniknout. Pocitový stísňující děj tohoto snímku ovšem ukrývá ještě jedno tajemství, kterým je ztracená černá helma z Lega. A mimochodem se zde jedná o další maďarské dílo po filmu "Líza liščí víla", v němž účinkuje liška i víla. (18.08.2016)

V úvodu před projekcí padala různá jména režisérů, ke kterým tento snímek či tvorbu Fliegaufa přirovnat. Nakonec byl označen za zcela originálního. Já si ovšem jednoho našel: Carlos Reygadas a jeho Post Tenebras Lux. Benedek je u mě považován za jednoho z nej režisérů pracující skvěle se zvukem a dokáže vytvořit pořádně hutnou atmosféru, kde to potvrdil i ve svém starším snímku Je to jen vítr. Rozhodně doporučuji za shlédnutí. -lfs16- (27.07.2016)

O Lily Lane viem už dlhšie a tým pádom som o nej už niečo počul a práve preto som si bohužiaľ už skôr urobil obrázok toho, ako asi bude vyzerať. Fliegauf je omnoho viac hypnotický než vizuálne vynaliezavý. Keďže tu máme dieťa, ktoré počúva matkine rozprávanie, som očakával viac hravosti než "len" pomalých záberov a ako to už u Fliegaufa chodí, veľmi kvalitného zvuku a hudby. Možno (určite) si Lily vyžaduje opakované pozretie. Každopádne pohyb kamery pri záberoch lega mi pripomenulo vlastné pocity pri skladaní prvých zostáv v mojej malej detskej izbe. 70% (10.12.2023)

Psychologické drama - mělo cosi do sebe. Film to byl veskrze moderní už tím, jak jsou dialogy mezi odcizenými manželi vedeny v Massengeru a hovor matky s dítětem, který je na návštěvě u otce, ve Skype. Kromě toho tam je celá řada surrealistických záběrů, jimž nerozumím, zato ovšem ději lze porozumět velmi dobře. Mladinká matka vypráví postupně svému synkovi pohádku o Lovci, Víle a Zlatíčku a zprvu se zdá, že hocha připravuje na to, co ho čeká, než posléze ve chvíli, kdy Rebeka s Danim navštíví dědu, aby ho zpravily o smrti babičky, zjišťujeme, že Rebeka vypráví o svém vlastním životě. I tu vycpanou lišku najdeme v domku, opuštěném zesnulou babičkou. Malý Dani má spoustu všetečných otázek, jak to v jeho věku bývá, matka mu na ně cituplně odpovídá, ač sama ve zlé psychické situaci... Ano, něco do sebe tenhle film má! (22.09.2017)

Dcera, matka, stále ještě manželka...Zlatíčko. Stojí na konci cesty, je nucena se obrátit a jít zpět. Není sama. Rozzářený dětský svět současnosti je konfrontován s něčím temnějším, jež se odehrálo v jiné dětské duši a je stále přítomno v síti času. Nelze tomu uniknout jinak, než se postavit čelem. Po filmu Tejút jsem si náramně vychutnal další Fliegaufův vizuální i hudební zážitek, i když tentokrát mi k úplné filmové sytosti přece jen něco scházelo, jak mám raději krátké a výstižné snímky, tomuto bych pár desítek minut klidně přidal, jsem si jist, že by mi k dokonalému zážitku dopomohly. (17.09.2017)