Černé duše

Lehce netypická „gangsterka“, či spíše drama z prostředí 'Ndranghety. Komorní a v pomalém tempu, ale nenudí. Aspekt na psychologii postav. Napínavé a atmosférické. Konec nečekaný. Na druhý den jsem o tom celém dost přemýšlel a došel jsem k závěru, že mě to celé dost chytlo a budu se dívat ještě jednou.4,5* (06.12.2020)

Nie práve ten druh filmov s ktorých padám na zadok, ale som veľkým zastáncom toho, že v jednoduchosti je krása. Čierne duše náznakovo ukazujú dôležitosť rodinnej hierarchie, hlúposti vzájomných súperení a aj chamtivosť po moci a samotný fakt, že ak ste už raz do niečoho namočený aj keď nepriamo, tak vás následky vždy dostihnú. Viacej ako na akčnú strunu, alebo mudrovanie je film postavený na tichosti. Prostredie je krásne, osamelé - pripomína mi niektoré turecké mestečká pánu Bohu za chrbtom. Dej je značne od dramatizovaný, ale na konci dokáže pekne stúpiť na pedál a priniesť za sebou niekoľko naozaj výborne spravených scén. Priznám sa, že mám omnoho radšej iný pohľad na Taliansko a jej obyvateľov, než z pohľadu nejakých mafiánov, ale Čierne duše považujem za veľmi príjemné prekvapenie, kde hlavne posledných 20 minút a pohľad zúfalého otca v kostole vybojovali filmu tú 4 hviezdu. (23.10.2015)

Filmy z prostředí organizovaného zločinu (úmyslně nepoužívám termín mafiánské filmy či gangsterky, protože Munzi se rozhodně o tenhle žánr nepokusil, šlo mu v zásadě o rodinné drama z prostředí kalabrijské ngdranghety) se obvykle natáčí třemi způsoby. V prvním se ozývá střelba a výbuchy náloží, v druhém se hodně mluví a intrikuje a ve třetím dominují zachmuřené mlčenlivé tváře a dlouhé významné pohledy. Černé duše spadají do třetí kategorie, což by samo o sobě nepředstavovalo vážný problém. Znám řadu snímků plných několikaminutových záběrů zachycujících muže jdoucí po ulici nebo vykonávajících banální činnost a přesto při tom máte stažený zadek a vzrušením ani nedýcháte. Mají totiž atmosféru a umí pracovat s napětím. Munzi ale neumí vtáhnout diváka do svého světa ani zatraktivnit prostředí a vyvolat zájem o postavy. Vyhýbá se jakýmkoli prvkům, které by ho přibližovaly populární kultuře, a směřuje svou nabídku na festivalové prostředí a klubovou scénu. Jeho film je pomalý, což opakuji samo o sobě nepředstavuje problém. Problémem je, že v kategorii baví-nebaví spadá do škatulky nudy. To, co rozehrává, umí dnes kterákoli epizoda seriálů produkce HBO nebo Netflix a umí to prodat v nepoměrně přitažlivějším balení plném nápadů a zajímavých scén, aniž by přitom rezignovala na umělecké ambice. Celkový dojem: 45 %. (26.04.2020)

Italsko-francouzská mafiánská rodina a jejich příběh. To rozhodně nezní špatně, z tohoto prostředí se dá čerpat výborně (viz Suburra nebo seriál Gomorra). Nicméně tady to zapadne do zapomnění, protože první půlka filmu tak příšerně neutíká a táhne se jak sopel, že víc už to ani nejde. Diváka to jen stěží drží u obrazovky... pak už se teda začne něco dít, ale vypadá to, jako by si tvůrci řekli, že neukážou žádný (ale jako vůbec žádný) násilí, aby to mělo víc takovej uměleckej přesah. Takže je to taková spíš konverzační gangsterka, kde furt čekáte na nějaký zadostiučinění, který teda na konci teoreticky přijde, ale na zadek vás to neposadí. Povedl se casting, dobrý je prostředí, ve kterým se to točí, ale tam to tak nějak hasne. (20.09.2016)

Vynikající! Cítil jsem mrazivě stísněnou atmosféru už od úvodních záběrů, přestože snad celou první polovinu filmu "k ničemu nedojde". I později se otevřené násilí téměř nevyskytuje. A závěrečná scéna byla (aspoň pro mě) naprosto nečekaná a osvobozující zároveň - takovou katarzi jsem v kině dlouho nezažil.. (31.08.2016)