Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012. (30.11.2020)

Robert Durst je přesně ten chlápek, ke kterému sedí slovo "podezřelý". A to jak ve významu kriminálním, tak v tom, že je podezřele podezřelý. Šel do toho docela přesvědčivě a nějakou dobu jsem byl na pochybách, ale nakonec se ukázala pravda skrytá za hromadou lží. Sice lhal dobře (ala kamenná tvář) a někdy až podezřele moc "jak když tiskne", ale kdyby byl trochu chytřejší a víc si to promyslel, tak se nenechá chytit a lhát by nemusel vůbec... a už vůbec ne se dobrovolně přihlásit k natáčení dokumentu (to o jeho povaze a inteligenci taky něco vypovídá). Ale zas bychom o tento dokumentární skvost přišli my, diváci. S každým dílem přichází nové a další odhalení a vy jen s napětím čekáte, co bude dál. Celou sérii jsem skouknul najednou za jeden večer, jak mě to pohltilo. A zaujalo mě to natolik, že jsem si pak dohledával na internetu, jak to pokračovalo dál a kam to dopracoval. Snad ani nebudu spoilerovat, když to tady napíšu. No chcípl ve vězení, jak jinak. Na sérii jsem se díval na HBO Max a dost mě sralo, že v dobré polovině dílů chyběly popisky k jednotlivým osobám, které se tam objevily. To bylo dost amatérské, i když myslím, že chyba není na straně tvůrců, když u některých dílů to normálně bylo. Ale hlavní pocit z dokumentu je pozitivní a dokonce bych ho i mohl doporučit. (20.10.2022)

Já ti nevím, ale po prvním díle nemám vůbec chuŤ pokračovat. Je to tím, že mě to vůbebc nebavilo, ačkoli hodnocení nabízelo celkem slušnou jízdu. Tohle byly jen samý kecy, řeči, plky, který se snad ani netejkaly toho zločinu. Že by to bylo nějaký napínavý nebo nějaký koukatelný, to vůbec. Ještě že už sem rozumnej kluk a nemusím podobný seroše dokoukávat až do konce... (08.05.2021)

Zásadní prvek, který dělá ze série jedinečnou záležitost, je aktivní účast hlavního subjektu na natáčení. Durst, označovaný za viníka nevyjasněného zmizení své bývalé manželky a podezřelý z vraždy klíčového svědka případu, sám kontaktoval tvůrce s nabídkou spolupráce za účelem očistění své osoby. Andrew Jarecki (vítěz festivalu Sundance za dokumentární film Vše o Friedmanových), hlava a mozek projektu, tak dostal možnost přímo konfrontovat hlavní postavu se zásadními skutečnostmi a důkazy. Každý z dílů seškrabává zaprášené vrstvy jednotlivých případů a současně vrtá i hlouběji do osobnosti podezřelého, když právě bezprostřední reakce Roberta Dursta tvoří nejsilnější pasáže celku. Jeho skelný pohled v sobě schovává prožitou bolest i vyšinutí z normy. Hypnóza skrze obrazovku. (19.03.2016)

The Jinx je především velmi pečlivě vystavěný dokument. Každý díl má trochu jiný záběr (tři různé vraždy, vztah s Durstovou rodinou atd.) a tím pádem trochu jiné protagonisty, přičemž někteří se samozřejmě vracejí. Tím, jak snímek postupně odhaluje jednotlivé informace a dává je do souvislostí, budí dojem, že nás chronologicky provází detektivně-dokumentaristickou prací filmového týmu, ačkoli je zřejmé, že to tak není. Jarecki si poukázání na některé souvislosti záměrně nechává na později, aby diváka napínal a udělal z dokumentu opravdovou detektivku. A závěr - je opravdu mrazivý. (11.01.2016)