Sémě člověka

Celý příběh je stylizován v hezky vitalisticko-naivně-bukolickém duchu, přičemž vitalismem zde myslím onen básnický směr z počátku dvacátého století. Fráňa Šrámek by mohl jen zamilovaně koukat - a měl by to i s velrybou! Jak je ale u Ferreriho zvykem, stylizovanost je pouze součástí jeho symboliky. Tentokrát se jedná o podobenství jakéhosi nedobrovolného vehnání do ráje, přičemž samotný příběh o tom, proč se to stalo se zdá být podružný, v zorném poli jsou hlavně Adam a Eva. A jejich hříchy (ano, příběh se odehrává až po snězení Jablka). Cino a Dora jsou bohužel poměrně všední archetypy, není zde rozehráváno žádné rafinované psychologické vztahové drama, čímž se hlavní devizou filmu (téměř se chce říct bohužel, ale tohohle bůh nemůže želet) stávají obrazy. Atmosféra. Absurdno a bizarnosti. A zde Ferreri nemůže zklamat,-) A propos snad ještě v žádném filmu nebyl k vidění tak brutální konec. Nebudu spojlerovat, to se musí zažít. (17.10.2010)

50 % asi jen za to, že je to žánr mě bízký. Jinak pan režisér mohl obsadit herečku a ne tohle prkno a taky občas dát do filmu nějakou hudbu a ne 2 hodiny meluzíny, zvuků pekla a slévárny. To aby se na to dalo vydržet dívat, trhalo to uši. Třetí věc - typicky italskou divnost v chování - to mu asi vyčítat nemůžu. (03.08.2020)

Rozhodně velmi zajímavý počin Italské kinematografie. Tíživé, pesimistické vykreslení života dvojice v postapokalyptickém světě. Atmosféře dominuje samota a nuda, nenaplněný smysl života a lidské existence. Film se nese ve velmi pomalém tempu. Chvílemi má ale velmi silné a vyhrocené momenty. Je to zajímavé, to rozhodně. Zajímavé pojetí, ztvárnění, atmosféra. Ale osobně mne to docela nudilo. Takže hodnotím 3/5. Film je to zajímavý a kvalitní, ale dnes již ne příliš zábavný ... (05.10.2011)

Druhý Ferreriho film, který jsem viděl (prvním byla VELKÁ ŽRANICE), tématicky značně aktuální i 54 let od svého vzniku. Minimalisticky načrtnutá dystopie v post epidemickém světě, kde mladý přeživší pár usazený v opuštěném domě na pláži, medituje nad smyslem možného rodičovství a pokusu znovu zalidnit vypleněnou planetu. Podobně jako pozdější Velká žranice, i tohle je hodně kritická studie kapitalismu, což předpokládám bylo Ferreriho velké téma. Trochu neujasněnou a mírně zneklidňující atmosféru celého filmu výrazně podporuje musique concrète soundtrack Teo Usuelliho, která místy totálně přehlušuje některé scény a je to krásně matoucí. Za kolonku absurdno musím ještě zmínit scénu, kdy televizní kamera sleduje dění v troskách Vatikánu a přistihne partičku lapiduchů, kteří nesou nosítko se zakrytou osobou. Reportér se dotáže, zda se jedná o Papeže a když zjistí, že je to on, vyžádá si od něj jedno poslední televizní požehnání. (28.05.2024)

Od Marca Ferreriho jsem nikdy nic neviděl a až po zhlédnutí tohohle jsem zjistil, že od něj mám v plánu jeden film s naprosto šíleným názvem a samozřejmě taky Velkou žranici... No, po tomhle se ani na jeden z těch dvou filmů jen tak nepodívám. Sémě člověka na mě totiž působilo jako mix novodobých Godardových experimentů a Antonioniho a já moc nemusím ani jedno z toho. Začátek sice má určitý potenciál, ale pak se z toho stane neskutečně prázdná záležitost, ve které dva mladí milenci přežívají uprostřed ničeho apokalypsu, která probíhá všude okolo, jen jim se zázrakem vyhýbá. Ono to takhle nezní vůbec špatně, mohlo to být něco ve stylu Adama a Evy při konci světa, na jejichž soužití stojí osud celého světa a ta druhá holka, co se tam později objeví, by mohla být symbolem zakázaného ovoce... jenže já si tam tohle všechno musel domýšlet. Z toho filmu nic neplyne, v obraze se nic hlubšího neskrývá, dialogy jsou banální a o ničem a je to celé natočené takovým způsobem, jako by Ferreri sám netušil, co tím chce říct a kam to chce vést, jen si prostě natočil experiment a tím to pro něj hasne. Diváku, najdi si v tom co chceš. Tudíž to, co jsem zde vypsal, je jen takový můj menší návrh, jak se s tím dalo pracovat a jak se dal využít potenciál toho všeho. Na základě úplně poslední scény to z toho maličko vyplývá, ale spíš než záměr mi to přišlo jako zoufalé řešení to nějak zakončit. Je to jen taková experimentální blbinka bez hlubší myšlenky, z podobného ranku jako Zlá krev. Je to navíc úplně stejně nudné, ale Zlá krev má přeci jenom víc nápadů, tohle je takové vyprázdněné jako právě ten Antonioni. Ale kladně aspoň můžu ohodnotit skvělou kameru, samotný námět a hezkou přírodu, která se tam občas objeví... Slabé 2* (05.03.2022)