Přijel k nám Old Shatterhand

TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 5/10/// +hudba a písničky, lidé, jazyková bariéra, tehdejší auta -krátké, černobílé, bez mluveného slova/// Tohle je hodně bizardní a dneska vlastně i hodně zábavné. Člověk by čekal povídání o Vinnetuovi a spol a dostane lekci z dob rudého bratra :-). Pro naší mladší generaci, co nemáme nakoukáno, tohle mohu jedině doporučit./// Celkem 71%/// (09.07.2008)

Dnešní společnost není méně bizarnější než ta dřívější, protože ať člověk žije v jakékoli době, a tak se projevuje tak, že je ji možno snímat jen okem kamery a udělat z ní "pohled ptačího okaů, natáčet vše bez komentáře, jen jako útržky dění, projevů homo sapiens, tak žádný stát nedopadne dobře. Snadno se odsuzuje společnost a poměry minulé, ale současně je třeba vidět i ty současné, které jsou rovněž drsné a nelichotivé. Co je měnící se a nestálé, tak je atmosféra v jednotlivých zemích, a tedy i kulturách, a právě i tenhle krátký dokument je svědectvím o době a životě. Víc ani dokument nemůže přinášet. (30.09.2010)

Dal by som ruku do ohňa zato, že okolo kameňa sa prešiel a s úsmevom naňho civel aj Stano Dančiak. Veľmi vtipný kontrapunktický prístup použitia obrazu a zvuku. Najmä pri pobehovaní malých cigánčat za doprovodu zvukov z westernovej prestrelky s indiánmi. Iba že tými spoločensky zaostalejšími sme boli v komunizme v rámci Európy my všetci. (08.05.2016)

Dva roky před "Přijeli k nám".¬         Tento krátkometrážní drobet z dílny slovenského tvůrce Dušana Hanáka vydá svým poselstvím a svým přesahem za celovečerní snímek. Žádná těžkota, jen lehká ironie, lehká satira poměrů v Československu v šedesátých rocích 20. storočí. Natočeno s bravurou, okem kamery Hanákova vrstevníka O. Šághyho, už zemřelého. Nad míru vtipné, prosté nenávisti či politického filosofování. I dnes, ve zcela jiné době, má tento dokumentární snímek viditelnou kvalitu neselhávající v čase. (15.12.2019)

Výrazově neobyčejně mnohotvárný Hanákův krátkometrážní úvod do středoevropské kolonizace nevybíravě exponuje nejrozmanitější domácí stereotypy a v kontextu komunikace s cizinci vytýká zvláště takové, které brání konzervativnímu, usedlému, zavíčkovanému životnímu způsobu otevřít se nejen cizím kulturním vzorům, ale i druhému jako takovému. Slovensko, řešící jak se nejlépe a nejméně namáhavě prodat, zde příznačně vyvstává jako jakési primitivní zřízení, cosi mezi přírodním národem a západovýchodní civilizací: od prvního k druhému je orientuje pokročilá sebestřednost a konzumerismus – a od druhého k prvnímu latentní ospalost. (07.03.2024)