poster

Zničeni láskou

  • Francie

    Éperdument

  • Slovensko

    Zničení láskou

  • USA

    Down by love

  • Velká Británie

    Down by love

Drama

Francie / Belgie, 2016, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Anderton
    **

    Čerstvý štyridsiatnik za zaľúbi, respektíve sa mu postaví pri krásnej devätnástke, čo môže skončiť dvoma spôsobmi. Buď sa ona začne chovať dospelo, alebo on ako puberťák. Bohužiaľ za b je správne a preto ma táto kvázi šťavnatá a zakázaná hra nijak extra nebavila. Film obsahuje všetky klišé udalosti, typické pre vzťahové drámy všeobecne a vážne ma zdvihnutie manželky manželovho telefóna, keď volá milenka, už po stý krát nezaujíma. Filmu môžeme kvitovať, že neskĺzol do béčkovejších thrillerovo-erotických vôd, ale to je pre mňa iba malé plus, pokiaľ ma film nezaujme v rámci dobrovoľne zvoleného žánru.(24.2.2017)

  • johnny01
    ***

    Příběh mohl být zpracován mnohem lépe. Herečka do role vězenkyně byla skvěle vybrána a své role se zhostila na výtečnou, bohužel herec do role ředitele vůbec nesedí a z jeho strany je to zahráno nepříliš uvěřitelně. Poměr mohl začít uvěřitelnějším způsobem. Úplně tam nesedí ani vztah s manželkou a přehnané používání chytrých telefonů. Jinak prostředí věznice je vykresleno dobře, napětí postupně stoupá a vášeň a emoce tam nechybí.(16.4.2017)

  • Gregor_Samsa
    ****

    Chce to nějaký čas nechat film uležet a vstřebat. Téma je to složité ve smyslu velké rizikovosti sklouznutí k: kýči, růžové knihovně, lesbickému pornu vyžilých vězenkyň, artovému blouznění, scénáristickému nesmyslu. Naštěstí to balancování na napnutém laně mezi všemi těmito propastmi dopadlo dobře; až překvapivě dobře. Je to zajímavé, vtahující, s množstvím otázek – kromě (nevyřčeného) konce nechává pak na divákovi pohled do (zejména) její duše. Není to polopatické servírování jednoho jen velmi lehce za vlasy přitaženého příběhu; mimoděk se film často ptá a přitom neodpovídá. A k tomu vůbec nic nehodnotí. Nechává příběh plynout směrem k (ne)rozuzlení... Pár osobních paralel tam každý určitě najde – pro mě to platí stoprocentně. Koukatelné francouzské (melo)drama kořeněné chrápající důchodkyní v řadě za námi – nedělní odpoledne v kinech se slevami pro důchodce mají svá kouzla :-). [80%; 2017-01-08 Kino Lucerna].(8.1.2017)

  • Vančura
    ****

    Film mě zaujal svým skvělým názvem a námětem, především ale obsazením - Adèle Exarchopoulos v roli Anny Amari je zde absolutně bezchybná a z každého záběru na ni jsem šel do mdlob. Myslím, že mi zatím v žádném jiném filmu tolik nelíbila. Přišlo mi zajímavé, že se člověk vůbec nedozví, za co vlastně sedí ve vězení. Jediný moment, který trochu dovoluje nahlédnout do její minulosti, přijde v 27. minutě, kdy Jean zaslechne několik slov ze soudní síně, kam ho ochranka nepustí: "Slečna Amari mi připomíná mnoho dnešních žen, které se zdají být zmateny jejich přeerotizovanými těly. Horečně touží po stabilním citovém životě. Tato velká, nebezpečná propast symbolizuje ztrátu základů celé generace. Tímto navrhuji trest odnětí svobody v trvání deseti 10 až 12 let." (Nakonec dostane 9 let a člověk se může jen domýšlet, co asi mohla spáchat, že dostala tak přísný trest). Z toho filmu jsem měl pocit, že se Adèle Exarchopoulos skoro mohu dotknout, je jí všude plno, bezmezně si nárokuje veškerou pozornost pro sebe, a svou tělesností doslova připravuje o rozum - najít pochopení pro Jeana, kterému zcela rozvrátí život, je tak moc samozřejmé. Byl jsem dokonce téměř v pokušení mu závidět, že mohl prožít něco takového - navzdory ceně, kterou za to zaplatil. Ano, i já jsem se nechal zničit přeerotizovaným tělem Anny. Jinak výtky stran údajně nevěrohodného děje či nepřesvědčivého herectví mi přijdou malicherné, a celkově mi přijde, že je ten film nedoceněný. Kdyby člověk na ČSFD viděl % filmu teprve tehdy, až by sám hodnotil, jsem si jistý, že by zde ten film v modrém nebyl - lidi se prostě strašně dají ovlivnit hodnocením ostatních.(1.7.2018)

  • Oktavianus
    ***

    Každá národní kinematografie má svoje stěžejní téma. Nepřekvapí, že u Francouzů je to láska ve všech podobách - včetně těch zakázaných. Zničení láskou ale trpí jedním záasadním problémem - totiž že ve filmu o spalující vášni skutečná vášeň jaksi chybí. Vztah mezi Annou a Jeanem je naprosto nevěrohodný, ti dva k sobě prostě nepasují, není z nich cítit jiskření, chemie, nic. Několikrát se můžeme podívat na jejich soulož (mimochodem, zajímalo by mě, jak je možné v takovém vězení s tolika zaměstnanci a kamerovými systémy najít tolik času a prostoru pro tolikeré hrátky), pokaždé jí ale chybí zanícení. Anna škemrá, že by chtěla znovu, potřetí, počtvrté, ještě jednou, ale celou dobu vypadá, že se nudí a nebaví ji to. Příběh je vyprávěný z chladného odstupu, jako kdybychom sledovali strohé soudní přelíčení. Zcela tak vyšumí motiv z Faidry, kterou Anna čte, o relativizaci viníka a oběti, protože k rozměrům antické tragédie má snímek hodně daleko. Lze si proto najít nějaké sympatie alespoň pro jednoho z nich. Alespoň že Adèle Exarchopoulosová je výborná. Možná ne přesně trefená, protože určitě není démonickou femme fatale, ale co by pobláznila o tolik staršího chlapa s rodinou, spíš něžnou zranitelnou laní s vyplašeným pohledem. Po Životu Adele má ale za sebou další zajímavou roli.(2.3.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace