Režie:
Frank HenenlotterScénář:
Frank HenenlotterKamera:
Robert PaoneHudba:
Joe RenzettiHrají:
Kevin Van Hentenryck, Annie Ross, Jerry G. White, Tim Ware, Jim O'Doherty, Beverly Bonner, Jim Grimshaw, Dan BiggersObsahy(1)
Třetí díl série, ve kterém se Duane stává strýčkem. Ovšem jako vždy se vše začne komplikovat a děti jsou uneseny - co jiného může začít, než krvavá odplata. (Chupacabre)
Videa (1)
Recenze (20)
Závěr trilogie byl vcelku obstojný a co do kvality trochu lepší než druhý díl. Pomohly tomu lepší efekty a trochu té brutálnosti, i když na ni dojde vlastně až nakonec. Komické zrůdičky zůstaly skoro ve stejné sestavě. Hlavní úspěch ale přičítám spíše místnímu policejnímu šéfovi, který podal asi nejlepší (ne)herecký výkon ze všech postav zde účinkujících. Jak ale šéf dopadl si musíte už zkouknout samy, ostatně i konec celé trilogie. Když nad tím ale teď přemýšlím...mělo to vůbec nějaký konec? 6/10 ()
Kvalitatívne je trojka približne na tej istej úrovni ako dvojka. Henenlotter opäť vsadil najmä na bizarný humor, ktorý ale bohužiaľ prevažuje nad hororovou stránkou. Objaví sa tu síce zopár pozoruhodných mordov, doprevádzaných menšími úchylnosťami a nie najhoršími trikmi, kreatúram madam Ruth tu však bol dopriaty na môj vkus príliš veľký priestor a tie ich lacné, sťaby karnevalové gumenné masky a detinské šaškovanie z môjho pohľadu trochu kazia dojem z filmu. ()
Tretí príbeh o súrodeneckej láske je podobne zábavný ako predošlé dva filmy, akurát na rozdiel od dvojky vrcholom nie je záver ale podľa očakávaní úvodný pôrod a všetko čo ho sprevádza. Frank Henenlotter opäť servíruje rôzne bizarné postavičky (šerifova dcéra!), ktoré doplňujú monštrózny ansábel. Strašná škoda, že po Basket Case 3 v podstate prestal nakrúcať. ()
Ztřeštěná monster komedie, která si s hororem tyká jen díky maskám a levnému gore. Takže v podstatě to samé, co nabídla už dvojka. Belial se už stává otcem dvanácti (nebo třinácti?) dětí, jenže krátce po porodu je jeho milá zabita a všechny ratolesti navíc uneseny skupinkou policistů. Jednoduchou zápletku se Henenlotter snaží nešťastně kompenzovat přehlídkou roztodivných příšer (muž s 23 nosy a silnou rýmou), která však už v prvním sequelu plnila funkci přiblblé sebeparodie. Nemluvě o jedné extrémně debilní postavě, kterou zastoupila šerifova dceruška. Minimalistická, místy však kouzelně znepokojující jednička tak zůstala nepřekonána. ()
No-jestli byla jednička pologeniální a osobitá záležitost, jestli to dvojka chytla za kapku jiný konec ale pořád se snažila svým svérázným způsobem prezentovat nějákou myšlenku, tak trojka je už opravdu jen vaření z vody a Henenlotter to hraje už jen a pouze na absurd/bizar. Slabota jak čajíček z napotřetí louhovaného sáčku. Děj takřka nulový, hluchá místa zaplňují dobrých 70%filmu a až na pár zajímavých obrazů nebo hlášek nemá tenhle recyklát recyklátu co nabídnout. ()
Reklama