Kruh

Íránský snímek, který nenadchne, ale ani neurazí. Má to pár opravdu zajímavých scén, ale většina jich je tak rozvleklá, že to prostě nudí. Chápu, mají více vtáhnout do osudu postav, ale funguje to spíše málokdy... Ale rozhodně cením odvahu něco takového natočit. 3* EDIT: Po čase zvyšuji hodnocení na 4*. (05.04.2018)

Příběh tohoto íránského filmu se soustředí na postavení žen v tamní společností, které je - kulantně řečeno - dost nedobré. Zajímavou formou je nám postupně představeno celkem sedm žen, které se navzájem všechny neznají, ale v určitý moment vyprávění se "oslím můstkem" v podobě náhodného setkání střetne jedna s druhou, aby ta druhá posléze potkala třetí a příběh se tak tedy postupně přesouvá na všechny z nich. Zajímavé je, že děj začíná v nemocnici a končí ve vězení u takřka totožných dveří. Je to snad symbolika toho, že od narození je člověk v oné zemi doslova odsouzen k tomu nemít takřka žádnou svobodu? Film se mi líbil, i když přiznávám, že pro člověka z našeho geopolitického prostředí může být někdy docela problémem se zorientovat v tamní společnosti a pochopit motivaci některých postav. Naštěstí to netrvá moc dlouho. Nejsem znalcem íránské kinematografie, krom Božských dětí a právě snímku Dayereh jsem z oné země nic jiného neviděl, nicméně souhrn cen, které oba tyto filmy na různých mezinárodních soutěžích získaly (např. mezinárodní organizace filmových kritiků označila snímek Dayereh jako nejlepší film roku!) si troufám tvrdit, že íránská filmová tvorba rozhodně stojí za shlédnutí. (06.11.2011)

Sedm příběhů a sedm žen, které se chovají, na naše poměry, naprosto normálně, přesto nakonec skončí ve vězení. Takové filmy by se měly točit a promítat v Evropě, abychom věděli, jakou "kulturu" nám sem havloidi a sluníčkáři importují. Doufám, že se podobných praktik vůči ženám ve své zemi nikdy nedožiji. (04.07.2020)

Jafar Panahi (vynikajúci Biely Balónik) nakrútil film o postavení žien v iránskej spoločnosti. Príbeh sprevádza osudom viacerých žien (spojených s činmi, ktoré sú podľa iránskeho práva zločinmi) , ktorých životy sa stretávajú v určitom okamihu. Už od úvodného okamžiku, kedy sa matka rodičky dozvedá, že namiesto očakávaného chlapca sa narodilo dievčatko a jej následnej reakcie, cez kupovanie lístka na autobus či hotelovej izby až po cestné kontroly film zobrazuje kultúrne odlišnosti a obmedzenia života v Iráne, ktoré vám niekedy budú pripadať až absurdné. Filmu miestami dosť chýba tempo rozprávania (aj na iránsky film), ale výsledný dojem je predsa len uspokojivý. Herecky som zvyknutý u iránskych (ne)hercov na viac ako tu predvádzajú, ale tento film zase nie je typicky iránskym filmom (t.j. jednoduchý príbeh vypiplaný do pôsobivej dokonalosti). Tentokrát ide skôr o upozornenie na situáciu a postavenie žien v spoločnosti a možno aj preto, že ide o silnú látku si film všimli v Benátkach (2000) odkiaľ si odviezol Zlatého Leva. Moje hodnotenie je čistých 70%(3,5*) a nadol sa tentokrát prikloním iba preto, že som posledne Iránu tých 70%(Baran) prilepšil. Určite nejde o jeden z najlepších iránskych kúskov, ale určite je to silný a dôležitý film, ktorý stojí za videnie. (20.03.2005)

Opravdu hodně těžký film. Snad už se situace od té doby trochu zlepšila. Velmi zajímavé mě přišly dlouhé záběry na hlavní postavy, i několikaminutové, kdy se divák může pokusit vžít do její situace a zhluboka si vychutnat tíživý osud. Je hrozné, že kdyby na západě se mužům nepostavili, mohlo by to tu vypadat podobně. Ostatně dodnes není úplná rovnost, i třeba v politice. Ale se scénami ve filmu se to nedá srovnat. Taky se mi líbil "dokumentární" styl díla, kdy máte pocit, že koukáte na realitu, na opravdu šílenou realitu, alespoň pro mě jako pro ženu. Nedovedu si představit, že bych v takových podmínkách žila... (01.06.2012)